Hlavní navigace

Jak funguje trh Internetu (7.): Pevné linky - metody zpoplatňování

Michal Krsek

Pravidelný seriál Michala Krska dnes pokračuje článkem o pevných linkách. Zatímco minule byla řeč o technických předpokladech jejich poskytování a cenách nutného vybavení, dnes se bude hovořit o způsobech, jak je zákazníkům účtovat. V poslední době přišli poskytovatelé na řadu nových možností.

Nejjednodušším způsobem zpoplatňování je prostá linka o dané kapacitě. Tato kapacita je daná šířkou pásma, které si zákazník pronajme u telco operátora, nebo omezením na straně ISP. Zde je nutné podotknout, že každý ISP více či méně agreguje provoz svých zákazníků a obecně platí, že čím nižší cena za přístup, tím větší agregace. U některých ISP třetí úrovně potom nakupujete službu stejné kvality, jakou je u vyšších připojení sdílené.

Zákazníci této služby obvykle tvoří základní kámen příjmů každého ISP. Nebývají cenově příliš senzitivní, za to ovšem požadují kvalitu služeb a velmi usilovnou péči. Cílem ISP by mělo být vnutit jim další služby, po kterých zhusta prahnou – například služby správy bezpečnosti (firewall), záložní mailserver, DNS. Je otázkou především reputace, zda tyto služby ISP zpoplatní či nikoliv.

Stejně jako u prodejců jakéhokoliv zboží je snahou ISP převádět zákazníky v souladu se snižováním cen z nižších rychlostí na rychlosti vyšší. Například nabídku na linky 9.6 Kb/s již nikde nenajdete, přestože pro některé typy zákazníků je taková rychlost zcela v jejich intencích. Při vyšších rychlostech (od 512 Kb/s u ISP druhé úrovně) je naproti tomu potřeba nějakým způsobem limitovat průměrné zatížení linky, neboť technický personál zákazníků připojených rychlými okruhy poměrně často dokáže spotřebovat libovolnou kapacitu (warez, MP3, video a další zajímavé zdroje zahlcení). Management takové firmy nemá často ponětí o těchto aktivitách.

Dobrým tipem pro vysoké rychlosti může být kvalitně definovaný SLA (service level agreement), kdy ISP zákazníkovi garantuje určitou úroveň služeb v průběhu času. Pro SLA reporty je ovšem třeba mít věrohodný systém pro sběr (například MRTG není tou pravou volbou) a prezentaci informací. Tyto reporty zákazník zcela jistě bude očekávat v papírové formě jako doprovod faktury, zároveň je ovšem třeba tyto reporty udržovat v elektronické formě – například v HTML nebo PDF.

Pro cenově senzitivní zákazníky je možnost nabízet datový okruh s měřeným přenosem, kdy zákazník kromě rychlosti platí ještě za data, která přenesl. V paušální ceně bývá občas nějaký ten objem dat (často 1 GB), a za další data se platí. Způsobů, jak taková data měřit je několik – zájemce o podrobnější informace mohu odkázat na článek na ISDN serveru s názvem (Měřené pevné linky – pohled za oponu). Tento typ zpoplatnění má pro ISP několik úskalí. Ze všech z nich vyplývá riziko, že se bude každý měsíc dohadovat se zákazníkem o výši faktury. Ať již vezmeme pouhý rozdíl v metodice měření, přes otázku, kdo zaplatí ten megabajtový e-mail, který o víkendu putoval (tisíckrát) mezi poštovním serverem ISP a poštovním serverem zákazníka, až po prostý fakt, že daný zákazník je prostě lump. Dle autora je tento typ připojení nepříliš šťastným řešením rozporu mezi vysokou cenou prvního typu připojení a snahou o co největší počet zákazníků. Jako vhodnější proto považuje řešení třetí.

Jmenuje se sdílené připojení zákazníků a poskytuje neměřenou kvantitu dat na lince s propustností, která se dělí mezi několik (8–10) zákazníků. Velká část dat, která jsou přenášena Internetem, spočívá na dávkovém přenosu, kdy za několik málo okamžiků získá zákazník informace, které potom dlouho studuje (ať jde o WWW nebo o SMTP/POP3). Interaktivita, kterou zákazník požaduje od WWW, ve skutečnosti spočívá ve schopnosti rychle získat data od serveru v okamžiku kliknutí. Pravděpodobnost, že normálně se chovající zákazníci budou trvale ve stejnou chvíli požadovat data, je mizivá.

Tento typ zpoplatnění má dvě úskalí. Prvním je poměr zákazníků na danou rychlost. Pokud dáte více zákazníků do jednoho pásma o vyšší rychlosti (například z marketingových důvodů – vyšší rychlost se lépe prodává), hrozí, že jeden ze zákazníků pro sebe vyčerpá celé pásmo. A na tento problém navazuje i problém druhý, kterým je existence subjektů, které silně využívají dané pásmo. Existují jak objektivní (například subjekt je střední škola) tak subjektivní (daný subjekt se rozhodl provozovat www server) skutečnosti, které vedou k vyčerpání dostupného pásma pro normálně se chovající uživatele. Tento typ zákazníků je možné relativně snadno pacifikovat (má-li ISP v provozu monitorovací systém, kde je možno sledovat přenos dle jednotlivých adres) tím, že několik podobných zákazníků sloučí do jednoho sdíleného pásma.

Existují samozřejmě další marketingové taháky na zákazníky (například CPE – koncové zařízení v ceně pevné linky, datový okruh v ceně připojení), které přesahují tento díl. Podrobně budou probrány v částech marketingu ISP.

V příštím díle probereme některé další typy služeb.

NMI17

Pokud chcete načerpat podrobnější informace, koukněte na knížky Isp Survival Guide: Strategies for Running a Competitive Isp a ISP Marketing Survival Guide: Proven Strategies and Secrets for Outmaneuvering the Competition.

Michal Krsek

Našli jste v článku chybu?