Hlavní navigace

Jak je to s volbou operátora?

3. 9. 2002
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Je Tele2 lacinější než Český Telecom, nebo naopak dražší? Proč nejsou nabízeny místní a internetové hovory přes volbu operátora? A proč jsou vlastně Aliatel a Tele2 prvními vlaštovkami, zatímco ostatní operátoři s volbou operátora stále vyčkávají? Nejspíše čekají na další výrok regulátora, který měl přijít již v červenci.

V pátek jsem zde na Lupě psal o tom, jak společnost Tele2 spustila hlasové služby pro domácnosti a malé firmy, realizované skrze volbu operátora. V diskusi za článkem se objevilo několik ohlasů a dotazů, na které bych touto cestou rád reagoval. Doufám, že to přispěje k lepšímu pochopení samotné podstaty volby operátora a služeb poskytovaných na této bázi.

Kdo je levnější?

Jeden ze čtenářů se podivoval nad tím, že meziměstské volání přes Tele2 vlastně vychází dráž než stejné volání přes Český Telecom. Jeho úvaha byla taková, že volající přes Tele2 sice zaplatí za minutu meziměstského hovoru 2,40 Kč společnosti Tele2, ale kromě toho ještě zaplatí Českému Telecomu za místní hovor částku 1,40 Kč. Dohromady by pak za minutu zaplatil 3,80 Kč, což je skutečně více než 3,65 Kč, které si účtuje Český Telecom (v tarifu HOME STANDARD).

Tato úvaha byla v zásadě správná pouze do doby, než se i u nás objevila volba operátora. Dnes už je chybná, protože hovory realizované skrze volbu operátora jsou účtovány jinak. Z pohledu uživatele je podstatné to, že volající platí za celý uskutečněný hovor právě a pouze alternativnímu operátorovi. V našem případě tedy pouze oněch 2,40 Kč společnosti Tele2.

Zkusme se ale, pro lepší pochopení celé podstaty volby operátora, podívat na takovýto hovor očima obou operátorů, kteří se na jeho realizaci podílí. Celou částku za uskutečněný hovor (oněch 2,40 Kč) inkasuje alternativní operátor. Z ní ale musí určitou částku odvést Českému Telecomu za to, že hovor začal v jeho síti. Výše této částky je dnes určena rozhodnutím regulátora (č. 05/PROP/2002), a to tak, že má následující složky:

  • Poplatek za „originaci“ (začátek) hovoru, ve výši rovné momentálně platnému propojovacímu poplatku. Ten sice závisí i na vzájemném umístění ústředen Telecomu a alternativního operátora, ale pro jednoduchost předpokládejme nejlacinější případ: pak je tato částka rovna 60 haléřům (za minutu ve špičce).
  • Příplatek, ve kterém jsou „rozpuštěny“ náklady Českého Telecomu na realizaci služby volba operátora. Regulátorem byl tento příplatek stanoven na 6 haléřů.

Celkově to tedy vychází na 66 haléřů (za minutu hovoru ve špičce), které musí alternativní operátor odvést Telecomu za „zahájení“ (originaci) hovoru. Na jeho „dokončení“ a pokrytí veškerých vlastních nákladů mu pak zbývá 1,74 Kč.

Představme si nyní, že jde o meziměstský hovor například z Prahy do Brna, který nejen že začíná, ale také končí v síti Českého Telecomu. Takovýto hovor je nejprve veden sítí Českého Telecomu (a za to Telecom dostává oněch 60+6 haléřů), ale ještě v Praze „přestupuje“ do sítě alternativního operátora. Dále hovor pokračuje skrz síť alternativního operátora až do Brna, kde zase přestupuje zpět do sítě Českého Telecomu (předpokládáme-li, že se v ní nachází také volaný účastník). V Brně tak dochází k tzv. terminaci hovoru v síti ČTc, a za to alternativní operátor opět platí určitou částku Telecomu. Výše této částky je oním propojovacím poplatkem, který je současně i první složkou poplatku za originaci (oněch 60 haléřů). Celkově tak z vybrané částky 2,40 Kč alternativní operátor odvede Telecomu 60 + 6 + 60 = 1,26 Kč. Zbude mu 1,14 Kč na to, aby pokryl veškeré své náklady (a snad také generoval nějaký zisk).

Ve skutečnosti ale mohou být poplatky, které alternativní operátor odvádí Telecomu, ještě vyšší. Záleží totiž na umístění ústředen alternativního operátora a na jejich vzdálenosti od ústředen ČTc. Například pokud se ústředny nachází v jiných UTO (ve stejném tranzitním obvodu), poplatek 60 haléřů rázem roste na 80 haléřů. V případě umístění v jiných tranzitních obvodech pak roste až na 97 haléřů (vše ve špičce).

Proč ostatní dosud vyčkávají?

Předchozí orientační kalkulaci nyní můžeme využít i k vysvětlení toho, proč (zřejmě) ostatní operátoři zatím váhají s uvedením svých služeb na bázi volby operátora. Důvodem je skutečnost, že částka 60 haléřů, která se v uvedené kalkulaci vyskytuje dokonce 2× a tudíž zde hraje zcela zásadní roli, se má v nejbližší době změnit. Regulátor (Český telekomunikační úřad) má již delší dobu na stole podklady pro nový výpočet propojovacích poplatků, a to na bázi metody LRIC (viz např. článek „Kde zaspal LR(A)IC?“). Novou výši propojovacích poplatků, vypočítanou již podle LRIC-u, sliboval regulátor na červenec a nejnověji na druhou polovinu srpna. Již je zde září a pořád nic.

Všeobecně se přitom očekává, že nová výše propojovacích poplatků by mohla být výrazně nižší než dnešních 60 haléřů – a tak asi opravdu není jednoduché přijít právě nyní na trh s konkrétní nabídkou, založenou na určitých propočtech, které se mohou každou chvíli dosti zásadně změnit.

Dalším „stupněm neurčitosti“ je i tzv. access deficit, neboli „nepokrytá ztráta z používání přístupové sítě“, kterou si Telecom chtěl účtovat ještě navíc k výše popsaným poplatkům za originaci hovorů. Zdůvodňuje to tím, že ani měsíční paušály mu plně nekryjí veškeré náklady, které má s udržováním své přístupové sítě (tj. soustavy místních smyček, vedoucích od jednotlivých účastníků až k ústřednám) – kterou ale musí provozovat a poskytovat skrze ni služby i tam, kde je to pro něj ekonomicky nevýhodné. To vyplývá z povinnosti Telecomu poskytovat tzv. univerzální službu (základní úroveň služeb všude a za stejnou regulovanou cenu).

Regulátor však Telecomu nepovolil zahrnout tuto údajnou ztrátu do poplatků za propojení, a ve svém propojovacím rozhodnutí 05/PROP/2002 o volbě operátora jej odkázal na (budoucí) samostatné cenové rozhodnutí v této kauze, s tím že

Cena za nepokrytou ztrátu z používání přístupové sítě bude stanovena samostatným cenovým rozhodnutím ČTÚ, a to pouze v případě, pokud se prokáže oprávněnost těchto nákladů. Do doby vydání samostatného cenového rozhodnutí nelze cenu za nepokrytou ztrátu z používání přístupové sítě uplatňovat.

Alternativní operátoři tak vlastně nemohou vědět, zda v budoucnu nebudou muset platit Telecomu za volbu operátora více. Vše bude záviset na příslušném posouzení a rozhodnutí regulátora.

Verdikt regulátora v kauze univerzální služby však zřejmě již existuje. Regulátor jej vydal minulý pátek, 30.8.2002, ale zvolil velmi zvláštní způsob jeho zveřejnění. Místo toho, aby jej umístil na web, tak jako svá ostatní cenová rozhodnutí, pouze jej vyvěsil v papírové podobě na úřední desce ve vestibulu své vlastní budovy (Sokolovská 219, Praha 9). Na svůj web pak umístil stručné oznámení o tom, že se tak stalo.

Doufám, že vyvěšení papíru na úřední desce bez dostupnosti elektronické formy na webu je pouze mimořádné řešení a nikoli nová tradice (třeba právě nebyl k dispozici nikdo, kdo by vytvořil PDF formát dokumentu k umístění na webu). Pro případ, že by snad přeci jen šlo o záměr a novou tradici, si dovolím jeden ironicky míněný návrh: co takhle instalovat před úřední desku v budově ČTÚ webovou kameru s dostatečným rozlišením? Třeba by to nějaký operátor rád zasponzoroval. Konec ironie.

Místní a internetové hovory?

Čtenáři se v reakci na páteční článek také ptali, jak je to s místními hovory přes Tele2 a jak s komutovaným připojením do Internetu. Odpověď je taková, že Tele2 je v současné době nenabízí.

Obecně přitom platí, že po formální i technické stránce by místní hovory i dial-up byly možné (s oběma možnostmi se explicitně počítá), ale problém je s ekonomickou stránkou. Vrátíme-li se znovu k naší modelové kalkulaci, je zřejmé, že při povinnosti odvést 1,26 Kč Telecomu (60 + 6 + 60 haléřů) má alternativní operátor jen minimální prostor, aby pokryl své náklady a konkuroval cenám v řádu 1,30 – 1,40 Kč, které si účtuje Telecom za celé místní hovory. Nehledě již na jednorázové náklady na zavedení služby a na další náklady spojené s jejím poskytováním, které nejsou zahrnuty do minutových poplatků. Osobně neočekávám, že by někdo z alternativních operátorů nabídnul místní hovory přes volbu operátora při současné hodnotě propojovacích poplatků (oněch 60 haléřů). Snad až dojde k jejich snížení.

BRAND24

Pokud jde o komutované připojení k Internetu přes volbu operátora, zde na první pohled určitý prostor je, alespoň ve špičce. Zde totiž alternativní operátor odvádí Telecomu pouze poplatek za originaci. Na druhou stranu však musí konkurovat nižší minutové sazbě, než jakou mají místní hovory. Průměrná minutová cena internetového hovoru, alespoň tak, jak ji z dostupných údajů vypočítal regulátor, činí 1,05 Kč ve špičce (a 38 haléřů mimo špičku). Pokud by z této průměrné ceny odváděl alternativní operátor 66 haléřů ve špičce, zbylo by mu 39 haléřů za minutu. Mimo špičku by odváděl 36 haléřů a zbyly by mu jen 2 haléře. V úvahu je ovšem třeba vzít reálné délky hovorů, nelinearitu sazby (od desáté minuty jsou minutové ceny nižší než během první 10 minut), i existenci různých cenových programů, stejně jako existenci nadstavbových příplatků.

Osobně se obávám, že prostor, který zde vzniká pro poskytování dial-upu skrze volbu operátora, je podobně jako u místních hovorů příliš malý, než aby jej některý alternativní operátor dokázal využít (není-li tento prostor přímo záporný). Navíc zde existují výše zmiňovaná očekávání změn propojovacích poplatků, neurčitost vyplývající z tzv. access deficitu, a v případě Internetu i dosud nepříliš jasné dopady Internetu Plus (resp. celého nového konceptu Českého Telecomu pro komutovaný přístup).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).