dovolte mi krátce zareagovat na Váš článek. V tuto chvíli nechci hodnotit naplňování státní informační politiky jako takové, zastavím se pouze u jednotlivých ukazatelů. Snad tím přispěji k objasnění alespoň některých v textu nastíněných otázek.
- S Vaší poznámkou o povrchním hodnocení ČR (potažmo i ostatních zemí) v příloze A souhlasím a obávám se, že to platí pro celou zprávu.
-Za blíže nespecifikovaným "Purchasing Power Standard" se skrývá přepočítací kvocient Eurostatu.
-U grafu "Počet PC na 100 uživatelů a počet uživatelů internetu" sice oceňujete naše průměrné postavení, ale mě už na první pohled na tomto grafu něco "nehraje", především u uživatelů internetu. Evidentně jsou u jednotlivých zemí smíchány hodnoty uživatelů internetu z domova a celkový počet uživatelů, tj. z domova, práce, školy, kavárny, apod. Pro ČR by tedy modrý sloupeček měl dosahovat hodnoty 26 procent, viz. např. hodnota v grafu na straně 17 ve zprávě. Nejednotnost je i u jiných zemí. Velmi mě zaráží, že si autoři zprávy takového nesouladu nevšimli a nechali to v dokumentu.
- Co se týká počtu míst s veřejným přístupem na internet, tak i zde se v textu objevila nepřesnost a nejednotnost v metodice. Konkrétně údaj za ČR je z roku 2000 (a ne z 2001 jak je uvedeno) a zahrnuje pouze veřejné knihovny z přístupem na internet, tj. nezahrnuje veřejná místa provozovaná obecními úřady apod. Ani jedna poznámka se v textu neobjevila. Na druhé straně Malta do tohoto počtu započítala i školy, které po vyučování nabízí své kapacity veřejnosti. Dle dohodnuté metodiky se školy ani soukromé kavárny do PIAP nezapočítávají.
- Také si ještě myslím, že poznámky o nekvalitních telefonních linkách a jim podobné si autoři mohli odpustit. Nejednoznačný je i závěr kapitoly věnované elektronické veřejné správě.
Jsem přesvědčená, že z údajů jež měli autoři zprávy k dispozici bylo možné vytvořit hodnotnější dokument, který by věrněji popisoval situaci v kandidátských zemích.
S pozdravem Jitka Krčilová
ČSÚ, Odd. statistiky nových technologií