Stará média se nikdy nebála, že by je weblogy mohly zničit. Spíše hleděla sondovat, zda je lze využít pro své vlastní potřeby. S různými úspěchy se o to snaží už zhruba pět a půl roku. Poslední dva roky se do blogování vrhají i internetové verze slavných světových titulů. Některé využívají blogy k reportérskému pokrytí významných a časově ohraničených událostí (festivaly, šampionáty), jiné chtějí doplnit „suché“ a více méně objektivní zpravodajství o názorovou složku, jinde si to vydupali novináři, další považují blogy jen za sympatickou formu, kterou si oblíbili čtenáři i vyhledávače, jiní se akorát rozhodli přesunout redaktorův soukromý blog pod korporátní stříšku a samozřejmě některá média chtějí jen využít humbuku a jsou ochotna dát nálepku „blog“ i tiráži. Některé blogy jdou také na ruku generacím, jež jsou postiženy syndromem krátké doby soustředění.
Existují i velmi ušlechtilé důvody. Noviny často připomínají nepřístupnou tvrz, která má velkou moc, malou zodpovědnost a nulovou ochotu napravovat svoje chyby. Redaktorův weblog by pomohl nerovnost zmírnit: byl by diskusním místem, kde se setkává novinář se svými čtenáři i lidmi, o nichž referuje. Někteří jdou ještě dále. Na konferenci BloggerCon II. se objevil názor, že média by měla nabízet nejen blogy svých reportérů, ale dokonce i bloghosting pro čtenáře. Tím by měla okolo média vzniknout živá komunita a vztah mezi autorem (nyní aktivním) a čtenářem (mlčícím) by byl rovnoprávnější.
Je vlastně jedno, co média k blogování vede. Ať je příčina jakákoli, něco tím sledují. Bloguje Guardian Online, Boston Globe, Newsweek, hned několik blogů má MSNBC, Spokesman Review či Christian Science Monitor a po měsících spekulací se konečně mediální odborníci dočkali i blogu deníku The New York Times (viz odkazy na CyberJournalist.net). Co na to Česko a internetové verze domácích deníků?
V Česku pšenka nekvete
Když se zeptáte šéfredaktorů Idnes, Lidovek, Novinek či Ihned, zda plánují nějaký stálý blog, uslyšíte čtyřikrát: „Ne“. Není k tomu žádný důvod. Weblog je pro ně pouze jiná forma něčeho, co už nabízejí. „Chtějí-li se redaktoři Idnes k něčemu vyjádřit a použít lehčí formu, mohou už teď,“ tvrdí Jaroslav Kábele (Idnes). "Máme rubriku Idnes glosuje. Že není příliš aktuální, ukazuje, že na to nemají moc času.“ Prioritou zůstává zpravodajství.
Podobně to vidí Štepán Horn (Lidovky): „Blogy chápu především jako soukromé či názorové stránky. Ve zpravodajství mají smysl úzce specializované na některý obor (existuje spousta příkladů, v Lidovkách by mohl být zvláštním případem Stopař) či na mimořádnou událost (ale v tomto případě jde vlastně o obdobu klasických formátů zpravodajství Minutu po minutě).“
Nicméně internetové extenze deníků si s blogy přece jen občas zakoketují. Zajímavé možnosti má server Novinky.cz. Jeho spoluvlastník Seznam.cz je zároveň majitelem blogovacího systému blog.lide.cz, což zatím vyústilo v krátkodobé projekty Karlovarský reflektor (blog Tomáše Baldýnského z MFF v Karlových Varech) a Želary (blog o cestě tvůrců a protagonistů filmu na předávání Oskarů), které ovšem nebyly zapojeny přímo do struktury Novinek. Reflektor se letos přesune přímo pod Novinky.cz: „Novinky se staly exkluzivním partnerem karlovarského festivalu pro letošní rok,“ říká jejich šéfredaktor Vladimír Dušánek, „proto tentokrát bude blog na Novinkách. Autor se měnit nebude, bude ho opět připravovat Tomáš Baldýnský.“
Částečnou bloggerskou schizofrenií trpí Ihned. S blogy si pohrává od října loňského roku, kdy představil dočasný zápisník Martina Shabu z Londýna a následovaly jej podobně laděné deníky z Berlína a Etiopie. Alespoň první dva projekty byly jednoznačně prezentovány jako blogy, ale autoři na toto označení moc neslyší. Šéfredaktor Ihnedu Mirko Raduševič to vysvětluje takto: „Náš blog není blog v pravém slova smyslu. Možná spíše tématický blog, proto mu říkáme 'Blok‘ – zápisník.“ Dalším projektem bude anglicky psaný Nepálský deník. S jeho spuštěním se ovšem zatím vyčkává: „Politická situace v Nepálu je velice napjatá a autor blogu má obavy, že jeho činnost může přinést problémy nejen jemu, ale i přátelům a hlavně rodině.“
Blog v podání Ihnedu je tedy zjednodušeně řečeno normální zahraniční zápisník se slovem „trvalý odkaz“ pod perexem. „Každá nová rubrika totiž přináší nejen potěšení, ale i problémy týkající se například přehlednosti stránek. Navíc bychom nechtěli autory svazovat formou. Time.com má rubriku Columnists, proč by měl místo toho mít Blog?“
Blog jako forma tedy podle šéfredaktorů nenabízí tolik výhod na to, aby se vyplatilo na něj přecházet. Zůstává tu už jen jeden důvod, ten nejzajímavější: „Za smysluplné bych považoval zřízení soukromých blogů redaktorů LN,“ říká Štěpán Horn, „tedy jakýchsi jejich osobních stránek, kde by mohli komunikovat se čtenáři.“
Nejsou lidi
Jenže to je jen těžko možné. Novináři jsou příliš pracovně vytížení na to, aby mohli přijmout práci navíc, a weby by je za to ani nejspíš nemohly pořádně ohodnotit. Přitom některé rubriky jako by po blogu přímo volaly: například sobotní diáře Jaroslava Plesla či Josefa Chuchmy. „Dá mi dost práce sepsat jeden diář týdně pro noviny, takže o Internetu opravdu neuvažuju,“ říká zástupce šéfredaktora LN Jaroslav Plesl. „Bavil jsem se o tom kdysi s bývalým vedoucím naší internetové redakce, ale nakonec jsem od nápadu upustil, protože by to vyžadovalo každodenní komentáře, jinak to nemá smysl.“ Časové vytížení uvádí i Josef Chuchma z MF Dnes, který má i další výhradu: „Vše má totiž svůj kontext – a mně je milejší kontext těch tištěných stránek, respektive rubrik, na nichž Zápisník doposud vycházel a vychází, než kontext Idnesu, zejména toho v poslední době.“
Blogy tedy nenabízejí dostatek výhod či rozdílů na to, aby se starým médiím vyplácelo investovat do nich peníze a především čas. Jeho nedostatek také zaviňuje, že zatím neexistují žádné oficiální novinářské blogy jako spojnice mezi žurnalistou, jeho články a čtenářem. Změnit to může jen něčí nadšení. A možná k tomu i dojde: blogovací mánii novináři propadnout umí.
