Hlavní navigace

Jak nejlépe zabrzdit vývoj? Patenty na software!

14. 5. 2001
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Patenty na software se ukazují být velkou zátěží a obstrukcí technického vývoje v USA. Dějí se kolem nich věci neuvěřitelné. Američani se snaží přimět EU, aby přijala koncepci jejich patentového práva. Byrokrati EU se snaží vyhovět. Ale vědci jsou proti. Protestů přibývá i mezi vědci americkými.
V době svého vzniku mělo patentové právo poskytovat kratší dobu právní ochrany vědeckých inovací, aby vědec mohl získat nějakou kompenzaci svého úsilí umu. I Americký patentový úřad (APÚ) se pár století řídil touto regulí, která je zapsána přímo v americké ústavě. Koncem minulého (tj. 20. století) ale rostl tlak na APÚ, aby začal přijímat patenty na software a posléze i na tzv. obchodní metody. Úřad se tomu bránil. Chtiví patentníci na něj podávali žaloby. Soudci nakonec rozhodli, že APÚ je povinen přidělovat patenty na cokoli, co člověk pod Sluncem vymyslí (nemyslete při Měsíčku! :) Od té doby se APÚ transformoval na razítkovače papírů a vybírače poplatků za udělování patentů. Není jeho vinou, pokud přidělí patent něčemu, co bylo už dříve objeveno. Je jen na patentníkovi, aby dokázal prosadit „svou“, tj. přiměl firmy k placení licenčních poplatků.

Po celém světě si právníci utahují z amerického patentového práva a radí svým klientům, aby cokoli, co je napadne, patentovali v USA. Může se stát, že na tom vydělají tak, jako na ničem. Dopady této situace jsou v USA tu hororové, onde stupidní. Dá se říci, že děj se odehrává ve třech hlavních proudech. V prvním jde všechno celkem elegantně. Patenty na jakž takž inovativní vynálezy se prosazují někdy bez problémů, občas i v soudních přích. Druhý proud tvoří paraziti. Jde o spekulativní skupiny, skupující již registrované patenty. Na nich se pak snaží vyzískat finance posíláním faktur a výhrůžných dopisů spoustě firem. Třetím proudem je tzv. cross-licensing. Firmy neustále patentují všechno, co se jen trochu patentovat dá – ale dohodnou se mezi sebou, že vůči sobě nebudou uplatňovat žádné licenční poplatky. To se týká hlavně velkých firem, jako je IBM, HP apod. (na IBM připadá cca desetina všech softwarových patentů).

Proč existuje cross-licensing? Hlavním důvodem je snaha, vyhnout se hrozbě plateb licenčních poplatků za patenty na software a pokračovat nerušeně ve svém vývoji. Ale i tak jde o záležitost velmi nákladnou. Firmy, které provozují cross-licensing, musejí zaměstnávat spousty drahých právníků, kteří neustále chrlí patentovou agendu směrem k APÚ. Musí se patentovat opravdu kdeco. Odevšud hrozí nebezpečí. Největším jsou patentoví paraziti. Ti vydělávají na obecné nejistotě a obavách z vysokých nákladů na soudní pře. Když parazit napadne firmu a chce několik desítek (ale i stovek) tisíc dolarů za nějaký patent, má firma dvě možnosti. Buď bude platit, nebo se soudit. Soud ji ale může stát několik miliónů dolarů. A pokud se jí nepodaří prokázat neplatnost patentu, přijde nejen o ty milióny, ale bude platit i za patenty.

Jak se prokazuje neplatnost patentů? Obtížně. Jde o to, najít tzv. „prior-art“. Tím může být jakákoli – s obsahem patentu související – zmínka kdekoli v době před podáním přihlášky na patent. Mohou to být studentské práce, záznam přednášky aj. dokumenty, ale třeba i komiks, v němž je myšlenka nápadu dost jasně popsána. Patentů na software jsou už stovky tisíc. Hledat na každý z nich nějaký „prior-art“ je nad lidské síly. Kdyby to chtěl dělat sám APÚ, nic jiného by nestíhal, jako že by neustíhal ani to. Takový guláš přispívá jisté míře úspěšnosti parazitů. Napadené firmy jim nezřídka ty desítky tisíc dolarů radši platí, než by se vydávaly do bažin, ve kterých mohou utopit mnohem víc a utratit spoustu energie bez záruky úspěchu. Patentové soudní pře mohou trvat rok, dva, ale i více let.

Vznikají i nezávislé iniciativy, které se snaží objevovat případy „prior-arts“ a prokazovat tak nesmyslnost současného stavu amerického patentového práva. Jednou z velmi zajímavých je firma BountyQuest, u jejíhož zrodu stál Tim O'Reilly ze stejnojmenného věhlasného nakladatelství a šéf Amazonu Jeff Bezos. BountyQuest vypisuje témata a odměny za vyhledání „děravých“ patentů. Tj. takových, které – s podporou zjištěných skutečností – lze zpochybnit, resp. dosáhnout jejich právního anulování. Obvyklou odměnou za vyhledání trefného „prior-art“ je $10,000. Odměny pro jejich lovce dodávají firmy, které chtějí zjistit, jak na tom ten který patent opravdu je. BountyQuest už má síň slávy úspěšných lovců odměn. Podařilo se dokonce podlomit uplatnitelnost neslavně vykřičeného patentu Amazonu „1-Click“ aspoň coby obchodní metodu. Zcela zlikvidován byl podobný patent, zvaný „Double-Click“. I vy se můžete stát lovcem odměn. Seznam vyhlášených terčů i popis, jak postupovat, najdete na stránkách BountyQuestu.

Jak vypadá situace v Evropě? Ve většině jejích zemí patenty na software, natož na obchodní metody neexistují. Ale pokusy patentovat software už se v nich objevují, někdy dokonce projdou. Jejich uplatnitelnost je však více než problematická. Byrokrati EU pod tlakem amerických lobbistů už přišli s návrhem zákona, který by patentování softwaru otevřel stavidla podobně, jak je tomu v USA. Proti této snaze se postavili vědci, vývojáři i naprostá většina technických firem všeho druhu. Proč se tomu všichni tak brání, když by jim patenty na software umožnily přivydělat si něco navrch? Tak jednoduché to není.

Za prvé – kdyby EU přistoupila na americký systém, začaly by v Evropě platit americké patenty na software a obchodní metody. Evropa by se stala obrovskou dojnou krávou Spojených států. Evropští vědci, vývojáři a firmy by se ocitli v trvalém ohrožení žalob od uplatňovatelů stovek tisíců patentů. Menší vývojáři a firmy by to nemohli ustát a museli by svou činnost zastavit. Pokud by někdo platil, jeho produkce by byla zatížena licenčními poplatky a byla by dražší.

Obecně vzato, patenty na software brání jeho vývoji. Doba právní ochrany patentů je většinou 17, někde 20 let. Software se vyvíjí tak rychle, že ochrana nějaké softwarové maličkosti, bránící její aplikaci, je už po roce, dvou letech směšnou brzdou. Ona maličkost ale může být specifikována tak široce (zvláště u tzv. obchodních modelů), že dokáže na oněch 20 let totálně zastavit vývoj dané oblasti. Držitel patentu je pak spíše v roli trapného totalitníka. Nikdo mu za hloupý patent neplatí, ale nikdo nemůže používat, co je v něm popsáno (to je právě případ 1-Clicku). Z mnoha podobných a dalších důvodů je patentování softwaru, natož obchodních metod absurdní a škodí všem a všemu.

Jak dopadají projednávání ve věci patentů na software v některých státech, uvádějí např. články Holandsko jde proti nesmyslnému patentování softwaru a Británie odmítá patenty na software a „obchodní metody“! :). Přehled o stavu patentového práva v USA a jeho kritiku najdete např. na stránkách O'Reilly Network: Patents DevCenter.

BRAND24

Od 31. srpna t. r. proběhne v USA konference „Free Software and The Law“, na které se budou tvůrci otevřeného kódu (GNU/GPL zvláště) snažit dohodnout s velkými firmami (IBM, HP atd.) na tom, jak řešit případy, kdy se ve free softwaru objeví již patentované „kousky“. Geekové budou na velkých firmách požadovat analogii „cross-licensing“, tj. aby vůči nim firmy neuplatňovaly své patenty. Nakonec právě geekové jim dodávají Linux a další zajímavý software všeho druhu, aniž by na nich chtěli platby za nějaké licence. Součástí konference bude hledání společného postupu pro odstartování kroků, které povedou k revizi patentového práva v USA. Jeho absurdního stavu mají plné zuby nejen geekové, ale i samy velké firmy.

Neslyšel jsem o tom, že by se někdo v ČR ptal na názory na uvedenou problematiku. První šanci pro vyjádření nabízí připojená anketa.

Souhlasili byste se zavedením patentů na software a na tzv. obchodní metody v ČR?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).