Jak obstály freemaily v rychlostním testu?

Veřejný emailový server funguje tak, že ho může používat každý, kdo se zaregistruje a souhlasí se smluvními podmínkami daného provozovatele. Z počátku byl mezi službami jen malý výběr a během existence freemailů se objevilo také pár aférek, které jejich provoz lehce poznamenaly. K nejznámějším patří ta, během níž v roce 2000 došlo k havárii diskového pole a následné ztrátě veškeré pošty na serveru Email.cz. Po šesti měsících postihlo stejný server další neštěstí: některým uživatelům byla smazána jejich schránka. Stačilo pouze odjet na delší dovolenou a nepřihlásit se tak nějaký čas do své pošty a bylo to.

K takovým událostem však již dnes dochází málokdy. Poskytovatelé nyní nabízejí širokou škálu možností a lidé se tak mohou řídit při výběru serveru vlastními sympatiemi. Freemailové služby jsou však nadále pod kritickým dohledem řady internetových šťourů a pravděpodobně se to nikdy nezmění. Jejich provoz je sice velice náročnou úlohou, ale provozovatelé na sebe vzali tuto roli dobrovolně. Pojďme tedy se kouknout na jejich fungování co se rychlosti přenosu dat týče.

Pokud totiž v současné době někdo změní poštovní schránku, nejčastějším důvodem tohoto konání bývá právě rychlost přenosu zpráv. Snad každému se již stalo, že poslal někomu email, ale ten dorazil až po několika dlouhých hodinách. To pak člověk – celkem právem – začíná mít zaječí úmysly a přemýšlí o přestoupení ke konkurenci.

Udělali jsme proto malý test. Vybrali jsme pět největších poskytovatelů freemailů (Atlas, Centrum, Email, Post a Seznam) a vyzkoušeli si jejich provozuschopnost – jak mimo špičku a o víkendu, tak během největšího náporu. Pro srovnání jsme do testovaných emailů zařadili i schránku Outlook Office, abychom si dovedli představit funkčnost placené pošty. Do každého odesílaného dopisu jsme vložili jednu přílohu o velikosti 1,3 MB (některé schránky totiž při snaze připojit více příloh i menších velikostí zatuhly) a následně jej odeslali do schránek zmíněných provozovatelů. Zvolený čas odeslání byl v 07:00 v pracovní den, poté 14:00 stejného dne a nakonec během víkendu (v tomto případě soboty) ve 12:00.

Výsledky testu během pracovního brzkého rána a v průběhu polední soboty byly vcelku podobné. Po sedmé hodině fungovaly všechny sledované schránky dobře – doručení zprávy od jejího odeslání trvalo ve většině případů méně než minutu, nikdy však interval nepřekročil hranici dvou minut. O víkendu by se dokonce dalo říci, že schránky reagovaly obzvláště rychle a žádné ze zpráv netrvalo doručení k adresátovi více než minutu (čas doručení byl ve většině případů shodný s časem odeslání). Zajímavější jsou však výsledky testu, který jsme uskutečnili během pracovní špičky. Vybraným dnem byl čtvrtek a hodina čtrnáctá. Zde jsme výkony freemailů zapsali do tabulky (výsledné číslo je tedy doba od odeslání k doručení adresátovi; jednotlivý sloupec značí čas, jak dlouho trvalo doručení emailu ze serveru, který je vyznačen v prvním sloupci):

A jaké jsou tedy závěry z provedeného testu? Nutno říci, že kromě „drobných“ zdržení u zprávy odeslané ze serveru Post.cz, které navíc byly ze strany společnosti Czech On Line odůvodňovány pouhým přetížením serveru, že si to „jinak nedovedou vysvětlit“, nejsou údaje až tak překvapivé. (Přiznám se, že jsem očekával nějaká objevnější čísla. Příkladů, kdy někdo čekal na doručení zprávy i několik hodin a email se stále nedostavoval, znám spousty. Myslel jsem tedy, že konečně zjistíme, jak se to doopravdy má.) Že by už tedy všichni poskytovatelé vyšli vstříc svým uživatelům a jejich aplikace jsou dostatečně rychlé vždy, když je zrovna potřebujeme? To jistě ne. Během testu sice reagovaly všechny schránky rychle, ale kde by se jinak vzali ti nespokojení „čekatelé na svůj email“? Abychom na tuto otázku našli odpověď, museli bychom jej dělat dlouhodoběji a navíc odlišit vlastní rychlost aplikace od rychlosti připojení.

Zajímavý je na celé zkoušce i přístup provozovatelů k odpovědnosti za výpadky či pozdní doručení zprávy. Každý se preventivně brání proti případným žalobám kvůli špatnému fungování serveru. Uživatel je opět odsunut na druhou kolej, protože při registraci svým kliknutím „podepsal“ smluvní dohodu. Všichni provozovatelé mají ve svých pravidlech kouzelnou formulku, jíž se distancují od všech problémů, liší se pouze vyznění. (Atlas.cz: „Atlas nenese žádnou odpovědnost za škody, které by uživateli nebo třetím osobám přímo, nepřímo či náhodně vznikly v důsledku nebo v souvislosti s využíváním služby miniPAS.“ Centrum.cz mluví stručněji, ale ve stejném významu: „Uživatel souhlasí, že nemá nárok na náhradu jakékoli vzniklé škody způsobené nesprávnou funkcí služeb, ( ).“ Email.cz zachází ve svém distanci ještě dál: „Uživatel neposkytuje záruku nepřetržité funkčnosti, bezchybného provozu a zabezpečení serveru. (…) Provozovatel neodpovídá za jakoukoli škodu, která byla nebo mohla uživateli způsobena v souvislosti s jeho používáním.“ Post.cz mluví podobně: „Czech On Line (…) nenese odpovědnost za žádné závady, jež mohou existovat, ani za náklady, ušlý zisk, ztráty dat nebo následné ztráty vzniklé v důsledku užívání, popřípadě nemožnosti přístupu k uživatelskému účtu.“ A konečně i Seznam.cz, který vypisuje své alibi do několika bodů: „Uživatel nemá nárok na náhradu případné škody, způsobené: – případnou nefunkčností či nedostupností (…) – případným nedoručením emailu (…) – případným neodesláním emailu (…).“)

Tolik smluvní body, které každý z uživatelů vědomě či nevědomě (pokud si seznam registračních bodů nepřečetl) stvrdil svým kliknutím. Záleží tedy na ochotě jednotlivého poskytovatele, jak svým klientům vyjde vstříc. Žel, se v tomto případě nedá použít pravidlo „náš zákazník, náš pán“, protože tato služba je freemailová a dalo by se říci i veřejně prospěšná, pokud bereme její poskytování takřka nevýdělečnou službu.