"Pozadí" je ovšem kouzelné slovo, maně si vzpomínám, jak jsem ve svém prvním zaměstnání ještě v 90. letech chtěl ukázat kolegyni, jak si vylepšit pracovní plochu, i změnil jsem tapetu na svém počítači na něco neobyčejně chlupatého a extrémně roztomilého. Věděl jsem, že se jí to bude líbit: "jů, micinta tatová loztomilá".
A pak jsem vyrazil za ní s výzvou, ať mne následuje do mé kanceláře, že jí ukážu pozadí. Dáma byla aritmeticky asi tak třikrát starší než já, takže jsem vůbec nechápal, jak může tak najednou dostat něco mezi Tancem sv. Víta a epileptickým záchvatem. Psychologicky samozřejmě byla daleko mladší - vysoké boty a výrazně barevný kabát, myslím, že se tomu říká "postklimakterický diblík". Ale byla realistka, neboť její děti byly starší než já. Ještě když šla za mnou po chodbě, tak si to šněrovala ode zdi ke zdi a kompulzivně se hihňala. Shlédla kočičku, konstatovala, že je hezoučká, a mé pozadí bylo pak předmětem pobavených diskuzí ještě další tři týdny. Tož, tak.
- - -
A propos - u mne ten vzorovník tapet v článku selhává, mám šedivou jednobarevnou plochu a k tomu humanitní vzdělání, kdepak inženýr!
