Hlavní navigace

Jak pracovat s Twitterem?

Jan Handl

Radí jeden z nejpovolanějších, Kevin Rose. Deset doporučení, které mají vést ke zvýšení počtu „followerů“. Úspěchy je možné slavit i jinak, než díky nafocení havarovaného dopravního letadla na Hudsonu...

Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

KEVIN ROSE, zakladatel a architekt populární služby Digg a kromě jiného i investor mikroblogovacího systému Twitter, dal příznivcům Twitteru deset doporučení, jak z mikroblogování vytěžit maximum. Tedy přesněji řečeno jde o rady, jak získat co nejvíc těch, kteří se stanou vašimi „followery“ (to znamená budou odebírat vaše záznamy). O Twitteru se můžete dočíst ve článku Twitter: v jednoduchosti je síla. Návod, jak být v mikroblogování úspěšný, má pomoci zkušenějším uživatelům k lepšímu využívání mikroblogu třeba i ke komerčním účelům.

Kevina Rose sleduje na Twitteru víc než 100 000 lidí, úspěšnější je podle statistik jenom několik lidí či médií, třeba BARACK OBAMA nebo zpravodajský kanál CNN. Kevin Rose tedy může s klidem radit, sám je skvělým příkladem toho, že jeho strategie je úspěšná.

Podle Rose je například důležité vyplnit v účtu na Twitteru stručný životopis („bio“ – jak jinak než na pouhých 160 znaků), uživatelé Twitteru chtějí totiž vědět, s kým mají tu čest. Dále je důležité link na vlastní Twitter uvádět ve všech možných profilech na sociálních sítích, v e-mailových podpisech, na blogu a osobní stránce. Není dobré zapomínat na tagování, posílání fotek a sledování těch úplně nejúspěšnějších (ano, pochopili jste dobře, sledujte Obamu, CNN a třeba i Kevina Rose). Vyplatí se diskutovat na aktuální témata, uživatelé hodně hledají podle klíčových slov. Zajímavým nápadem je uspořádání soutěže na Twitteru.

Pokud bychom to měli zjednodušeně shrnout, tak Kevin Rose radí cpát Twitter účet do internetových uživatelů horem dolem. Twitter by se měl stát součástí osobnosti, jakousi elektronickou vizitkou a pojítkem všech možných online i offline aktivit uživatele.

UX17

Někdy se ale zadaří díky náhodě. Husarský kousek předvedl JANIS KRUMS, tedy pán, který se proslavil nejen na Twitteru fotkou letadla na hladině Hudsonu. Tenhle obrázek zaznamenal více než 400 000 zobrazení a z Krumse se stal ukázkový příklad osoby ve správné chvíli na správném místě. Pokud se ve světě něco přihodí, najde se dost lidí, kteří nehledají zprávy ve vyhledávačích a na stránkách prestižních médií, ale na Twitteru. Příznivci Twitteru jsou si totiž vědomi toho, že tenhle informační kanál je rychlejší než kdejaká agentura. Pokud někde vybuchne bomba nebo spadne letadlo, je šance, že informace od přímých účastníků budou z těch nejaktuálnějších. Platí, že občanská žurnalistika a Twitter jdou skvěle dohromady, o tom si můžete přečíst třeba ve článku Bude Twitter newsroomem budoucnosti?.

Twitter je fajn aplikace a i v našich podmínkách je využívána k nejrůznějším účelům, při kterých je důležitý počet „followerů“. A nemusí jít jenom o účely komerční, ale třeba o šanci dohodnout si oběd. Kdo dřív reaguje, ten posedí s nějakou zajímavou osobností u svíčkové. Prostě existuje dost důvodů, proč si s Twitterem pohrát a proč ho brát alespoň malinko vážně. Mimochodem, o tom, co radí Kevin Rose, jsem se dozvěděl díky jednomu z „followerů“ mého účtu na Twitteru…

Našli jste v článku chybu?
14. 2. 2009 17:00
uživatel si přál zůstat v anonymitě
no nevím, cílová skupina tou dobou bude v autobuse cestou za levnějším cukrem na druhém konci města nebo ve vlaku s receptem do krajské lékárny...
17. 2. 2009 19:34
uživatel si přál zůstat v anonymitě
Osobně si marně lámu hlavu, k čemu jsou "velké" blogy, nepíšou-li do nich osoby ctihodné a uznávané. Kdo má díru do řiti, ten píše a nikdo to nečte. Zajímala by mě statistika celkového počtu blogů ku blogům, které čte měsíčně, řekněme, alespoň 50 lidí (jinak je psaní blogu buď ukájením grafomanie, nebo bohapustým plýtváním času). Jestliže mám tedy problém najít smysl ve "velkých" blozích, asi netřeba rozebírat, co si myslím o Twitteru...