Jak se bombarduje Googlem

Když letos v únoru obchodní zástupce společnosti Critical IP telefonicky obtěžoval Matta Haugheye na jeho domácím čísle, Matt nelenil a dobře mířenou Google bombou vymazal Critical IP z povrchu zemského. Tím ale tato cyberstory nezačíná a ani nekončí, takže to vezměme pěkně popořádku...

První bomba

Historicky první plnohodnotnou Google bombu sestrojil Adam Mathes v dubnu 2001. Jednalo se o žertovný experiment, jehož obětí se stal Adamův přítel Andy Pressman, resp. jeho web Oh Messy Life. Každý, kdo krátce po svržení bomby položil Googlu dotaz "talentless hack" (pisálek bez talentu; jinak též přezdívka postiženého), obdržel jako první výsledek hledání odkaz na Pressmanův Oh Messy Life.

Ačkoli byl Mathes otcem bomby, nebyl jediným pachatelem tohoto atentátu. To by ostatně, jak dále uvidíme, ani nešlo. S bombardováním mu pomohlo mnoho desítek bloggerů, které k tomu vyzval na stránkách svého blogu Über těmito vzletnými slovy: "Dnes můžete, čtenáři Überu, změnit historii. Nebo alespoň ospravedlnit nový termín, který se chystám prosadit. Ten termín zní bombardování googlem."[1] Pokud náhodou nevíte, kdo jsou bloggeři, ještě chvíli vyčkejte. I na ně v této historii dojde.

Ve skutečnosti ovšem nebyl Mathes první, kdo princip googlové bomby objevil. Podle známého experta na optimalizaci pro vyhledavače Dannyho Sulivana lze počátky bomby vystopovat již v roce 1999 a v roce 2000 byla dokonce podobná bomba zřejmě použita při americké prezidentské kampani [2]. Mathes byl však určitě první, kdo ke svržení bomby použil mezinárodní komunitu bloggerů.

Jak bomba funguje

Jistě se ptáte, jak je možné, že se nějaký odkaz z ničeho nic objeví v Googlu na vrcholku výsledků hledání, aniž na odkazovaných stránkách dojde k nějaké změně. Ještě zajímavější je, že prvního místa ve výsledcích lze dosáhnout pro frázi, která na nalezených stránkách vůbec není.

Klíčem k této záhadě je koncept PageRank, který Google používá pro stanovení pozice odkazu ve výsledcích. Zjednodušeně řečeno, pokud hodně webových míst odkazuje na určitou stránku, PageRank této stránky stoupá, a spolu s ním i pozice ve výsledcích (viz [3]). Pokud tyto zpětné odkazy navíc obsahují určitou klíčovou frázi, stává se cílová stránka relevantní pro tuto frázi, i když ji vůbec neobsahuje.

Nemyslete si ale, že se vám něco podobného povede také, když na své vlastní stránky umístíte stovky stejných odkazů. Proti tomu a mnoha dalším trikům se Google brání. Pravděpodobně nezapočítává duplicitní odkazy ve stejné doméně a navíc nejen množství odkazujících stránek, ale i jejich vlastní PageRank zvyšuje PageRank stránky cílové. K bombardování prostě potřebujete buď velmi mnoho vlastních webových míst s dobrou pozicí v Googlu, nebo bloggery.

Kdo jsou bloggeři

Ačkoli by se z předchozích odstavců zdálo, že blogger je kdosi mezi hackerem a sebevražedným teroristou, není tomu tak. Blogger je tvůrcem weblogu, neboli zkráceně blogu.

Co je to tedy weblog? Jedná se o ryze webový publicisticko-literární žánr připomínající svou formou deník (ve smysl deníku Jana Tleskače, nikoli MF Dnes). Skládá se z chronologicky řazených zápisů, jejichž základem bývá odkaz na zajímavý článek či stránku. Podle Rebeccy Pocketové je každý weblog "jedinečně namíchanou směsí odkazů, komentářů, osobních myšlenek a esejů"[4]. Lépe než definice však možná poslouží příklad.

Pro funkci Google bomby je důležité, že bloggeři tvoří početnou a zároveň poměrně semknutou komunitu. Navzájem se respektují a navzájem od sebe opisují. Díky vymoženostem typu RSS, diskusním fórům a indexovacím službám dokonce od sebe dokáží opisovat velmi rychle. Zajímavý odkaz vhozený do komunity bloggerů se tedy šíří podobně jako kruhy na vodě. Navíc má mnoho blogů vysoký PageRank, především díky kvalitnímu obsahu a četným vzájemným odkazům.

Mstitel

Od Mathesova žertu neuplynul ani rok a Google bomba se dočkala prvního, skutečně bojového nasazení. Atentátníkem byl tentokrát Matt Haughey, kterého obtěžoval vlezlý obchodník společnosti Critical IP na jeho domácím čísle. Agent se při tom dopustil dvou osudných chyb. Jednak si Haugheyovo číslo našel v databázi doménových jmen, kde bylo uvedeno jen pro potřeby technického kontaktu, a jednak nevěděl, že Haughey je blogger, navíc blogger velmi známý.

Haughey si takové obtěžování nedal líbit (inu Američan) a odveta na sebe nenechala dlouho čekat. V pátek 1.2.2002 svrhl bombu. Případ popsal ve svém weblogu [5] a kolegy bloggery vyzval ke společnému náletu. Za 10 dní poté, v pondělí 11.2.2002, bomba dopadla. Na dotaz "Critical IP" se na prvním místě výsledků v Googlu neobjevil odkaz na společnost téhož jména, nýbrž odkaz na Haugheyův kritický článek.

Účinky googlové bomby ovšem nejsou dlouhodobé. Dnes již je Critical IP opět na prvním místě a obraz zkázy zachycuje jen bouřlivá diskuse na MetaTalku ze dne exploze [6]. I tak lze ale odhadovat, že ztráty společnosti Critical IP za oněch několik "týdnů poté" nebyly právě malé. Navíc i současné výsledky hledání stále obsahují dozvuky aféry (čtyři odkazy z prvních deseti).

Bomba a křesťanská věda

Kromě pomsty bývají významným motivačním faktorem i peníze. Proto se jistě vyskytlo mnoho pokusů využit principu Google bomby pro komerční účely. Známý je např. případ Church of Scientology, organizace, které se podařilo dostat na první místo výsledků hledání slova "scientology" (zejména v USA velmi popularní náboženská sekta) nákupem a vzájemným prolinkováním velkého počtu domén [7].

Většina dalších úspěšných případů komerčního nasazení bomby bohužel není zdokumentována. Proto ani nevíme, zda nebyla použita i u nás. Před časem však jedna nejmenovaná česká firma najímala externisty, jejichž jediným úkolem bylo, založit si na některém z freewebů stránky a z nich se odkazovat na mateřskou firmu.

Mstitel II, aneb konec bomby?

O případu Matta Haugheye vyšlo několik článků (např. [8]) a bomby začaly padat častěji. Zdá se však, že jejich brizance slábne. Zatím poslední výzva k hromadnému atentátu přišla od Deana Allena, vydavatele blogu Textism [9]. Allen se pomocí bomby pokouší pomstít přítele, kterému byla ukradena doména v důsledku neseriózního jednání společnosti Verisign.

Tento článek píšu právě deset dní od uvěřejnění Allenovy výzvy. Výsledek se však zatím nedostavil. Přesto, že se k tomuto atentátu připojilo již 50 bloggerů [10], je Allenův článek až na 39. místě a stoupá již jen mírně (60. místo 8.5.2002 [11]). Proč tomu tak je, můžeme jen spekulovat (viz např. [12]). Je možné, že společnost takového významu jako Verisign je pro bombu příliš velké sousto. Je ale též možné, že už Google zareagoval a do svého algoritmu zapracoval proti bombě nějakou pojistku. V tom případě by byla historie bomby u konce...

Až do okamžiku, kdy někdo vymyslí novou...

Odkazy

1. Mathes, Adam: Google Bombing. Über, 6.4.2001.
2. Sullivan, Danny: Google Bombs Aren't So Scary. The Search Engine Report, 18.3.2002.
3. PageRank Explained. Google.
4. Pocket, Rebecca: Weblogs: a History And Perspective. 7.9.2000.
5. Hlavní část bomby Matta Haugheye -- zápis v jeho weblogu z 8.2.2002.
6. Diskuse na MetaTalku o bombě Matta Haugheye. MetaTalk, 11.2.2002
7. The Church of Scientology's Supremacy over the search term "Scientology" on Google. operatingthetan.com, 12.2.2002.
8. Hiler, John: Google Loves Blogs. Microcontent News, 26.2.2002.
9. Allen, Dean: Humble Request. Textism, 3.5.2002.
10. Aktuální statistika zpětných odkazů na výzvu Deana Allena. Blogdex.
11. Hiler, John: The Verisign Google Bomb. Microcontent News, 8.5.2002.
12. Diskuse na MetaTalku o bombě Deana Allena. MetaTalk, 7.5.2002.
13. Allen, Dean: Hoopla and Verisign. Textism, 12.4.2002.