Jak už bylo řešeno v úvodu, nadbytečnou komoditou je reklamní prostor, který vzhledem k objemu internetového trhu s reklamou prostě není možné vyprodat. Zaměstnanci internetových firem se tak vydávají po stopách lovců mamutů a místo pazourků a kožešin nabízejí neprodejnou reklamu, tedy takovou reklamu, která se nedá směnit za peníze. Dobrá, peníze jsou ze hry venku. Co jiného lze z neprodejné reklamy vyčarovat? Kromě peněz takřka všechno. Záleží na nápaditosti a přesvědčovacích schopnostech dotyčného marketingového pracovníka či projektového manažéra.
Provozuje internetová firma službu s informacemi o cestování? Proč se nepokusit získat pro zaměstnance slevu na zahraniční zájezdy od renomované cestovní kanceláře výměnou za reklamní kampaň? Námět číslo dvě: Chybí služební vůz, kterým by se do práce dopravovali mimopražští zaměstnanci? Pro dynamického a flexibilního pracovníka není nic jednoduššího než oslovit některé autosalóny s nabídkou internetové reklamy výměnou za zápůjčku auta. Pravděpodobnost úspěchu je samozřejmě vyšší u těch prodejců aut, kteří věnují zvýšenou pozornost své internetové prezentaci nebo dokonce prodávají motorová vozidla online. Častým příkladem reklamního barteru je též mediální partnerství, které zpravidla přináší internetové firmě možnost zviditelnění se v jiném druhu médií.
Institut barteru má však i několik úskalí. To základní by v podání zpěváka Richarda Müllera znělo: Barter je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš. Barterovat za reklamu se dá všechno možné, i internetová firma však ke svému přežití nezbytně potřebuje skutečné peníze. Reklamou nelze zaplatit serverhosting, nájem kancelářských prostor, telefony či elektřinu. A ačkoliv se mezi českými internetovými podnikateli vyskytuje mnoho svérázných osobností, zatím se nenašel jediný, který by si troufl nabídnout zaměstnancům bannerovou výplatu.
Dalším úskalím barteru je skutečnost, že se na něm dá z krátkodobého hlediska vydělat, z dlouhodobého prodělat. Proč by si měl kupovat internetovou reklamu za peníze ten, který ji už dříve získal prostřednictvím barteru? Proto by si měl odpovědný manažér internetové firmy před každým barterem klást otázku, jestli by nešlo z druhé strany přece jen vyrazit nějakou tu korunu a zda současný barter nebude na překážku tomu, aby v budoucnosti od obchodního partnera získal skutečné peníze.
Na podmínky barteru by si však měla dát pozor i druhá strana, příjemce internetové reklamy, a to v okamžiku, kdy zástupce internetové firmy začne po vzoru Harryho Pottera čarovat s miliónovou hodnotou nabízených reklamních produktů. Srdceryvná argumentace se zpravidla zakládá na ceníkových cenách reklamy. Pomine-li se fakt, že na internetovou reklamní kampaň se běžně poskytuje až dvacetiprocentní sleva (oproti ceníku), musí si potenciální příjemce internetové reklamy za „milióny“ uvědomit, že reklama je předmětem barteru právě z toho důvodu, že za stanovenou cenu je neprodejná. Pokud tedy potenciální příjemce reklamy dostane při jednání pocit, že to pracovník internetové firmy s čarováním neexistujících miliónů přehání, doporučuje se jednoduché obranné zaklínadlo, respektive otázka: Proč to tedy za ty milióny neumíte prodat?