Hlavní navigace

Jak se zabít s pomocí Internetu?

22. 12. 2004
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

"Garik... vzpomínal na svého přítele Zachariáše, který se minulý rok zasebevraždil... Nenechal žádný dopis na rozloučenou, ve kterém by lidstvu objasnil důvody svého činu, pouze se jednou v hospodě zmínil, že se mu život jeví jako nudný a banální. Neupřesnil, jestli myslí život vůbec, nebo jenom svůj."

Motto:
„Garik… vzpomínal na svého přítele Zachariáše, který se minulý rok zasebevraždil… Nenechal žádný dopis na rozloučenou, ve kterém by lidstvu objasnil důvody svého činu, pouze se jednou v hospodě zmínil, že se mu život jeví jako nudný a banální. Neupřesnil, jestli myslí život vůbec, nebo jenom svůj.“
Jiří Dostál: Garik, Gryf, Praha, 1998

Když se ve všeobecných médiích objevují zprávy o zlotřilostech nalézaných na Internetu, ke známému triu „pornografie-drogy-terorismus“ se někdy dodávají návody na sebevraždy. Internet bývá také občas popisován jako komunikační kanál, jímž se lze domluvit na sebevraždě hromadné (např. u přívrženců nějaké virtuálně existující sekty). Za zemi pro online sebevražedné návody speciálně vyvolenou se pokládá Japonsko (viz článek na iDnes).

Sebevražda může být činem juvenilním až trapným (nešťastná láska), zcela racionálním (řešení smrtelné choroby nebo beznadějné nudy), dokladem ideologické zaslepenosti (čin politického typu) či logickým závěrem duševní poruchy. My, kdo rádi čteme dekadentní nebo jinak „divnou“ literaturu, nadto víme, že sebevražda může být také věcí vcelku zábavnou – alespoň pro čtenáře, respektive obecněji pozorovatele.

A tak jsem se rozhodl trošku propátrat český Internet a hledat lidi s podobnými zájmy. Použil jsem Jyxo, Morfeo i katalogy – a jaké byly výsledky?

Dopředu je třeba říct, že člověk objeví spíše vtipy než vážně míněné návody. Na této stránce najdete hned několik doporučených verzí, od oběšení po přejetí se vlakem, ovšem slovíčko „jokes“ v URL hovoří za vše. Totéž pak platí pro návod, jak spáchat sebevraždu nůžkami. A tak podobně v tomto stylu. Při dalším pátrání narazíte spíše na články o tom, jak je Internet zaplaven sebevražednými návody, než ty návody jako takové. Proč to? Možná z obavy, že když nějaké návody na sebevraždu sami zveřejníte online, mohou vás podle právníků pozůstalí žalovat, viz také článek Deset let za internetovou sebevraždu na Pooh.cz.

K mému neskonalému žalu se mi nepodařilo najít ani český text kdysi-kdesi zaslechnuté urban legend o sebevrahovi, který si chtěl svoji smrt mnohonásobně pojistit. (Znáte ten poučný příběh? Bylo to nějak tak, že se chtěl zastřelit, upálit a oběsit, nakonec se to ale nějak všechno vyrušilo a dotyčný se uhasil pádem do řeky? Jak se to přesně odehrálo?)

A tak zbývá číst, jak „ženu zachránila kamera, kterou měla nainstalovanou v bytě a jež posílala vše v přímém přenosu na webové stránky.“ (Blesk). Pak tu máme ještě Policie zabránila hromadné sebevraždě prostřednictvím Internetu. S Internetem je spojována i hromadná sebevražda sekty Nebeská brána (už skoro pro pamětníky – vše se odehrálo 1997). Science World se vám zase pokusí vysvětlit sebevraždu z darwinistického hlediska, Kanadské listy dokonce identifikují i příslušný gen.

BRAND24

Coby námět na další výzkum předkládám pátrání po online identitách slavných sebevrahů – od Jidáše přes Petronia a Nerona po zakladatele kybernetiky Turinga, je tedy evidentně z čeho vybírat. Další kategorií by mohly být literární postavy, od Werthera po Annu Kareninu či Zachariáše z motta této glosy. (Sebevraždy v povinné četbě pro ZŠ: Karolina Světlá: Kříž u potoka). Vztah k sebevraždám může mít i známý Vojnichův rukopis, který je podle některých (pravda, dosti potřeštěných) teorií receptem, jak se bezbolestně sprovodit ze světa ve vaně (viz Wikipedia).

Ale ty návody, ty mi na českém Internetu pořád nějak chybějí. Přitom jsem se tolik chtěl o ně podělit. Tak vážně nevím – hledal jsem špatně, nebo se člověk bez znalosti angličtiny dnes už nemůže ani kvalifikovaně zabít? :-)

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).