Jak se žije neplatičům domén

Česká národní doména má v současné době už pátá pravidla registrací. První, říkejme jim třeba obyčejová, vládla od vzniku domény .cz (resp .cs) až do 31.10.1997, kdy se původní správce Jiří Orság rozhodl k rázné změně a vydal se na cestu k založení sdružení CZ.NIC. Tento proces se nakonec ukázal komplikovanější, než se původně zdálo, a trval bezmála dva roky. Po celou tu dobu platila jakási kvazipravidla, vydaná neexistujícím subjektem (původně zamýšlenou společností CZ-NIC, a.s.), jež uvolňovala stavidla (každý si mohl zaregistrovat libovolnou doménu dle libosti), aniž by zaváděla regulaci v podobě placení za registraci. Teprve od 1.9.1999 začala platit „ostrá“ pravidla CZ.NIC, jež jsou – na rozdíl od obou předchozích dokumentů – stále přístupná k nahlédnutí na webu CZ.NIC (přímý link na konkrétní dokument bohužel nefunguje), stejně jako jejich novelizovaná podoba z roku 2001. V letošním roce CZ.NIC přijal další významné změny, které nabyly účinnosti od 1.3.2002.

Nová pravidla s sebou přinesla řadu novinek v různých směrech, převážná část z nich se však týká problému s neplatícími spekulanty. Dřívější stav byl zjevně neudržitelný, což po dvou letech přimělo k akci i jinak nepříliš pružný CZ.NIC. Jedinou šancí, jak spekulantovi „sebrat“ nezaplacenou doménu, byla jakási válka robotů – tj. poslat svoji žádost o registraci domény, která byla vyřazena kvůli nezaplacení, o pár vteřin dříve, než to znovu udělá automat spekulanta. CZ.NIC přišel s jiným řešením, jímž je speciální žádost, kterou může podat kdokoliv, kdo má zájem o doménu, již si zaregistroval někdo jiný, ale zatím ji nezaplatil. Žadatel musí na účet CZ.NIC složit požadovaný poplatek a pokud původní vlastník ve lhůtě nezaplatí, CZ.NIC mu ji automaticky přiklepne; roboti tedy nemají šanci. Současně s tím došlo také k podstatnému zkrácení lhůt: zatímco dříve měl vlastník domény 78 dní na to, aby zaplatil, a teprve po jejich uplynutí o doménu přišel, nyní je to jen 39 dní, tedy polovina.

Hlavním smyslem provedených úprav zjevně není snaha o úplnou likvidaci neplatičů, to by CZ.NIC zavedl spíše jiná opatření, například povinnost složit peníze (či nějakou zálohu) ještě před vlastní registrací, jako je tomu u některých jiných domén nejvyšší úrovně. Takové omezení by však znamenalo zbytečnou komplikaci pro běžné žadatele o registraci domény. Současný stav je v tomto směru výrazně ohleduplnější a přitom plní základní účel stejně dobře: bere totiž neplatičům smysl jejich počínání. Nemá totiž žádný význam blokovat tisíce domén, pokud je zřejmé, že mne o kteroukoliv z nich může snadno připravit kdokoliv, kdo na ni dostane zálusk, aniž bych s tím měl šanci cokoliv udělat. Řádově ve stovkách případů už k tomu ostatně došlo.

Zhruba jednou za půl roku připravuje naše společnost Internet Info studii Webhosting a serverhosting, která obsahuje řadu informací a tabulek také o vlastnících domén, velkých registrátorech apod. Jakýmsi vedlejším produktem jsou přitom i statistiky o nezaplacených doménách a jejich držitelích. Jistě proto není bez zajímavosti porovnat stav před zavedením speciálních žádostí v minulém vydání studie (říjen 2001) se současností.

Dobrou zprávou je především pokles celkového počtu nezaplacených domén z původních 18.154 domén na současných 8.548. Celkový počet domén vzdor tomu zase o něco vzrostl, takže podíl nezaplacených domén se z původních 16 procent smrskl na sedm procent. Určitou část z toho počtu navíc představují domény, které jsou sice neuhrazené, ale plátci za ně zaplatit hodlají; peníze jsou tedy de facto na cestě.

Úbytek nezaplacených domén se nutně musí projevit i v tabulce významných neplatičů. Před půl roku jsem v obdobném článku uváděl žebříček pěti největších, každý z nich měl „na kontě“ přinejmenším stovky domén. Jeden z nich od té doby nadobro „odpadl“, další dva své državy výrazně omezili; zbývající dva hráči, nyní i tehdy na prvních dvou místech, naopak počet domén zvýšili. Situace tedy – ke dni zpracování podkladů – vypadá takto:

Kromě těchto tří subjektů už nikdo další nepřekračuje hranici 100 nezaplacených domén; dalšímu z původní pětice největších, společnosti Bava net, jich z původních 374 nezaplacených domén zbylo jen 41. Do spekulací bez peněz se nepustil ani nikdo nový; není se zřejmě čemu divit. Nejasné je mi naproti tomu počínání Senetu a Pavla Šimona, kteří i po změně pravidel nabírají další a další domény. Může se samozřejmě jednat o čirou setrvačnost, spíše však kalkulují s tím, že se i v současné době najdou lidé, kteří od nich doménu koupí, místo aby použili speciální žádost. Důvodem by v takovém případě mohla být nejen neznalost, ale i snaha získat doménu bez rizika, že už si před nimi speciální žádost podal někdo jiný, případně bez nutnosti čekat 39 dní na „vypadnutí“ domény.