Když se řekne The Huffington Post, mnohým to něco říká a začnou na mapě USA hledat, kde to město Huffington vlastně leží. Název média k tomu svádí a při letmém pohledu na homepage se skutečně může zdát, že jde o lokální americký list. Chyba lávky. V květnu roku 2005 vznikl The Huffington Post jako blog Arriany Huffingtonové (tím je vyřešena záhada s názvem, mimochodem redakce sídlí v New Yorku), tato paní s řeckými kořeny o dva roky dříve kandidovala na guvernérku státu Kalifornie a v devadesátých letech pracovala jako novinářka. Politika jí vždycky zajímala, a to nejenom kvůli sňatku s kongresmanem Huffingtonem.
Díky svému blogu, který se postupem času stal respektovaným médiem s širokým tématickým záběrem a věhlasnými osobnostmi jako autory, se v roce 2009 dostala žebříčku nejrespektovanějších žen v amerických médiích podle časopisu Forbes. Mediální i politickou kariéru si Arriana Huffingtonové pěstovala i před rokem 2005, ale 9. května přišel zlom. Založila si blog, jako liberální protějšek pro konzervativní Drudge Report. Politická témata, to byl hlavní tahák pro čtenáře a příznivce.
Z projektu se brzy stal fenomém, a to hlavně díky neuvěřitelnému množství kvalitních sloupkařů a komentátorů. Blogeři se samozřejmě nezabývali jenom politikou, ale pracovali i na všech ostatních rubrikách, které najdeme v ostatních médiích. Samozřejmě to nebylo jenom o množství, ale také o kvalitě.
A ta byla neuvěřitelná, své postřehy psali politické i kulturní celebrity, jmenovat můžeme Barracka Obamu, Hillary Clintonovou, Michaela Moora, Madonnu nebo Aleca Baldwina. Každou rubriku vedlo novinářské eso a zároveň odborník na danou problematiku. Nad zpravodajstvím převládají komentáře a názory redaktorů, zřejmé je politické zaměření autorů a na poli „levicových“ blogů nemá konkurenci. Ostatně i názoroví oponenti z Drudge Report nemohou s The Huffington Post soupeřit v návštěvnosti. Podle relevantních zdrojů se paní Huffingtonová může těšit z návštěvnosti deseti milionů unikátních čtenářů za měsíc (např podle Compete.com, jež je pravda nutno brát s rezervou).
Pro srovnání se stačí podívat na tabulku nejúspěšnějších amerických novin podle nákladu. Samozřejmě jde o dost povrchní srovnání, deset milionů návštěvníků za měsíc si ale srovnání s top americkými novinami zaslouží. Pokud budeme srovnávat poctivěji podle návštěvnosti internetových verzí, tak podle webu Compete si The Huffington Post v souboji s The New York Times a The Wall Street Journal nestojí tak špatně. Pokud bude trend pokračovat, tak se můžeme brzy dočkat toho, že původem blog dotáhne a předhoní v návštěvnosti weby prestižních novin s bohatou minulostí.
Čtenáři The Huffington Post milují, což se projevuje třeba i neuvěřitelným počtem komentářů v diskuzích. A nejde o komentáře jednoslovné, ale o zajímavý přehled názorů čtenářů. V budování vztahu ke čtenářům je hojně využíváno sociálních sítí, prezentace média na Facebooku a Twitteru je perfektně propracována a tradiční média by se určitě měla co učit.
Zlom: investice a její využití
Za zlomovou událost se pro The Huffington Post dá považovat pětimilionová investice, která přišla v srpnu roku 2006, tedy rok a něco po vzniku. Arriana Huffingtonová přijala nové zaměstnance, z blogu se díky finanční injekci stalo opravdové médium. Nastoupili noví reportéři, začalo se pracovat ve čtyřiadvacetihodinovém režimu, tak jak se na pořádné médium sluší. Vznikl tým pro multimédia, začaly se objevovat videoreportáže. Z blogů se pomalu ale jistě staly videoblogy, videoobsah začal tvořit nezanedbatelnou část zpravodajství.
V roce 2008 přišla další velká investice, tentokrát šlo o 15 milionů dolarů. Nové finance určily nový směr, příspěvky začaly být více investigativní a vznikly první lokální verze, postupně pro Chicago, New York, Denver a Los Angeles. Vznik lokálních mutací jednak podpořil lokální témata a zároveň znamenal velký krok dopředu v souboji se starými médii, zaměřenými na jednotlivá města. Následoval další příliv peněz, znamenající ještě větší profesionalizaci.
The Hufington Post je mnohými stále považován za blog a v tomto případě to není urážkou. Kdyby v roce 2003 neměla Arriana Huffingtonová za soupeře v boji o guvernérské křeslo Arnolda Schwarzenegera, možná by se stala guvernérkou a její unikátní projekt by vůbec nevznikl. S prohrou v souboji s hercem a kulturistou přišla touha získávat podporovatele a kdo ví, jestli by nyní s deseti miliony čtenářů za zády nepřeválcovala i silnější soupeře.
Je třeba připomenout, že kromě politické aktivistky u zrodu The Huffington Post stáli i Kenneth Lerer, bývalý manažer společnosti America Online, a Jonah Peretti, absolvent Massatchusetts Institute of Technology se zameřením na média. Tato trojice odborníků postavila z ničeho obrovský projekt, na kterém se účastnilo několik tisíc neplacených blogerů, až později s přílivem investic přišli profesionálové. Některá média uvažují o zpoplatnění obsahu v rámci náhrady za ušlé zisky z reklamy. The Huffington Post nic podobného neohlašuje a zisky z reklamy zatím stačí. Možná je to tím, že nemá bohatou historii a nezažil tučné roky, když byli inzerenti ještě štědří a v klasických médiích hojně inzerovali.
Zajímavé je, že pokud byste chtěli na The Huffington Post inzerovat, budete hned v úvodním formuláři otázáni, zda hodláte utratit více nebo méně než 5 000 dolarů. Z toho je vidět, že ani miniaturními rozpočty prodejci inzerce nepohrdnou. Firemní profil na LinkedIn odhaluje strukturu zaměstnanců (placených), kterých je několik desítek (některé zdroje uvádějí 60). Z toho třetina jsou blogeři. Mezi novými tvářemi v obchodním oddělení jsou bývalí zaměstnanci Thompson Reuters nebo MySpace. Zdá se, že prestižní zaměstnání v The Huffington Post nehledají jenom novináři, ale i manažeři.
The Huffington Post je fenoménem hlavně ve Spojených státech, kde asi nikdo nehledá Huffington na mapě. Ke slávě a úspěchu z lokálního českého pohledu téměř nepochopitelnému přispěly zejména peníze, ochota investovat je do osobností, a logicky také skvělé osobnosti mezi blogery a také jasně vyhraněné a mnohdy kontroverzní politické názory. Je to poučení pro česká média v době, kdy šetří na všem, co s vydáváním médií souvisí?