Hlavní navigace

Jak udělat z blogu milionové médium aneb případ The Huffington Post

22. 2. 2010
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 74287
Původně to byl pouhý blog. Díky investici, vizi a zainteresování autorů se za pět let z The Huffington Postu stalo respektované a citované médium s obrovskou čtenářskou základnou. Jak k takovému přerodu tento blog dospěl a jaká jsou z toho ponaučení?

Když se řekne The Huffington Post, mnohým to něco říká a začnou na mapě USA hledat, kde to město Huffington vlastně leží. Název média k tomu svádí a při letmém pohledu na homepage se skutečně může zdát, že jde o lokální americký list. Chyba lávky. V květnu roku 2005 vznikl The Huffington Post jako blog Arriany Huffingtonové (tím je vyřešena záhada s názvem, mimochodem redakce sídlí v New Yorku), tato paní s řeckými kořeny o dva roky dříve kandidovala na guvernérku státu Kalifornie a v devadesátých letech pracovala jako novinářka. Politika jí vždycky zajímala, a to nejenom kvůli sňatku s kongresmanem Huffingtonem.

Díky svému blogu, který se postupem času stal respektovaným médiem s širokým tématickým záběrem a věhlasnými osobnostmi jako autory, se v roce 2009 dostala žebříčku nejrespektova­nějších žen v amerických médiích podle časopisu Forbes. Mediální i politickou kariéru si Arriana Huffingtonové pěstovala i před rokem 2005, ale 9. května přišel zlom. Založila si blog, jako liberální protějšek pro konzervativní Drudge Report. Politická témata, to byl hlavní tahák pro čtenáře a příznivce.

The Huffington Post

Z projektu se brzy stal fenomém, a to hlavně díky neuvěřitelnému množství kvalitních sloupkařů a komentátorů. Blogeři se samozřejmě nezabývali jenom politikou, ale pracovali i na všech ostatních rubrikách, které najdeme v ostatních médiích. Samozřejmě to nebylo jenom o množství, ale také o kvalitě.

A ta byla neuvěřitelná, své postřehy psali politické i kulturní celebrity, jmenovat můžeme Barracka Obamu, Hillary Clintonovou, Michaela Moora, Madonnu nebo Aleca Baldwina. Každou rubriku vedlo novinářské eso a zároveň odborník na danou problematiku. Nad zpravodajstvím převládají komentáře a názory redaktorů, zřejmé je politické zaměření autorů a na poli „levicových“ blogů nemá konkurenci. Ostatně i názoroví oponenti z Drudge Report nemohou s The Huffington Post soupeřit v návštěvnosti. Podle relevantních zdrojů se paní Huffingtonová může těšit z návštěvnosti deseti milionů unikátních čtenářů za měsíc (např podle Compete.com, jež je pravda nutno brát s rezervou).

Pro srovnání se stačí podívat na tabulku nejúspěšnějších amerických novin podle nákladu. Samozřejmě jde o dost povrchní srovnání, deset milionů návštěvníků za měsíc si ale srovnání s top americkými novinami zaslouží. Pokud budeme srovnávat poctivěji podle návštěvnosti internetových verzí, tak podle webu Compete si The Huffington Post v souboji s The New York Times a The Wall Street Journal nestojí tak špatně. Pokud bude trend pokračovat, tak se můžeme brzy dočkat toho, že původem blog dotáhne a předhoní v návštěvnosti weby prestižních novin s bohatou minulostí.

Čtenáři The Huffington Post milují, což se projevuje třeba i neuvěřitelným počtem komentářů v diskuzích. A nejde o komentáře jednoslovné, ale o zajímavý přehled názorů čtenářů. V budování vztahu ke čtenářům je hojně využíváno sociálních sítí, prezentace média na Facebooku a Twitteru je perfektně propracována a tradiční média by se určitě měla co učit.

The Huffington Post 2

Zlom: investice a její využití

Za zlomovou událost se pro The Huffington Post dá považovat pětimilionová investice, která přišla v srpnu roku 2006, tedy rok a něco po vzniku. Arriana Huffingtonová přijala nové zaměstnance, z blogu se díky finanční injekci stalo opravdové médium. Nastoupili noví reportéři, začalo se pracovat ve čtyřiadvaceti­hodinovém režimu, tak jak se na pořádné médium sluší. Vznikl tým pro multimédia, začaly se objevovat videoreportáže. Z blogů se pomalu ale jistě staly videoblogy, videoobsah začal tvořit nezanedbatelnou část zpravodajství.

V roce 2008 přišla další velká investice, tentokrát šlo o 15 milionů dolarů. Nové finance určily nový směr, příspěvky začaly být více investigativní a vznikly první lokální verze, postupně pro Chicago, New York, Denver a Los Angeles. Vznik lokálních mutací jednak podpořil lokální témata a zároveň znamenal velký krok dopředu v souboji se starými médii, zaměřenými na jednotlivá města. Následoval další příliv peněz, znamenající ještě větší profesionalizaci.

The Hufington Post je mnohými stále považován za blog a v tomto případě to není urážkou. Kdyby v roce 2003 neměla Arriana Huffingtonová za soupeře v boji o guvernérské křeslo Arnolda Schwarzenegera, možná by se stala guvernérkou a její unikátní projekt by vůbec nevznikl. S prohrou v souboji s hercem a kulturistou přišla touha získávat podporovatele a kdo ví, jestli by nyní s deseti miliony čtenářů za zády nepřeválcovala i silnější soupeře.

Je třeba připomenout, že kromě politické aktivistky u zrodu The Huffington Post stáli i Kenneth Lerer, bývalý manažer společnosti America Online, a Jonah Peretti, absolvent Massatchusetts Institute of Technology se zameřením na média. Tato trojice odborníků postavila z ničeho obrovský projekt, na kterém se účastnilo několik tisíc neplacených blogerů, až později s přílivem investic přišli profesionálové. Některá média uvažují o zpoplatnění obsahu v rámci náhrady za ušlé zisky z reklamy. The Huffington Post nic podobného neohlašuje a zisky z reklamy zatím stačí. Možná je to tím, že nemá bohatou historii a nezažil tučné roky, když byli inzerenti ještě štědří a v klasických médiích hojně inzerovali.

BRAND24

The Huffington Post 3

Zajímavé je, že pokud byste chtěli na The Huffington Post inzerovat, budete hned v úvodním formuláři otázáni, zda hodláte utratit více nebo méně než 5 000 dolarů. Z toho je vidět, že ani miniaturními rozpočty prodejci inzerce nepohrdnou. Firemní profil na LinkedIn odhaluje strukturu zaměstnanců (placených), kterých je několik desítek (některé zdroje uvádějí 60). Z toho třetina jsou blogeři. Mezi novými tvářemi v obchodním oddělení jsou bývalí zaměstnanci Thompson Reuters nebo MySpace. Zdá se, že prestižní zaměstnání v The Huffington Post nehledají jenom novináři, ale i manažeři.

The Huffington Post je fenoménem hlavně ve Spojených státech, kde asi nikdo nehledá Huffington na mapě. Ke slávě a úspěchu z lokálního českého pohledu téměř nepochopitelnému přispěly zejména peníze, ochota investovat je do osobností, a logicky také skvělé osobnosti mezi blogery a také jasně vyhraněné a mnohdy kontroverzní politické názory. Je to poučení pro česká média v době, kdy šetří na všem, co s vydáváním médií souvisí?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je kromě jiného publicista, více informací najdete na LinkedIn. Na stránkách iNazor.net odkazuje na své články pro Lupu a další média. Ze všech vymožeností moderní doby má nejraději Twitter, zajímá ho historie a píše HistorieBlog.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).