Děsí mě jakékoli úvahy o omezení něčeho v zájmu nějaké světlé myšlenky. Naprostou pitomostí je představa, že když se zlí kapitalisté zastaví ve vývoji, hodní revolucionáři je šmahem dohoní, zaostalé autokratické režimy se zdemokratizují a na světě nastane ráj, nejlépe pralesní bez silnic a aut, kde budeme radostně pojídat banány.
Jestli něco strhává třetí země do propasti, je nevzdělanost a nevědomost. Je přímá korelace mezi vzdělaností a omezením počtu dětí, je přímá korelace mezi informovaností a omezením šíření AIDS.
Přístup k internetu neznamená zpočátku možná nic pro nomády a obyčejné lidi v poušti či pralese či ghettu, ale ihned výrazně pomáhá těm, kdo jsou schopni jej ovládat (tedy alespoň číst), aby byli lépe informováni a tudíž vývoj i v oněch zemích třetího světa byl alespoň trochu rychlejší.
Co znamená připojení k internetu pro edukační centra (vč. elementární výuky čtení!), je jasné. Počítač je dnes levnější než sada učebnic.
Tím neříkám, že mám něco proti programům na čistou vodu, vakcinaci, odstraňování chudoby... Ale základním problémem je skutečně nevzdělanost a proti té internet pomáhá - i když tam zatím v počátku jen odshora, ne plošně.
Názor k článku
Jaká budoucnost čeká Internet?
