Ilustrace: Nenad Vitas
V tomto týdnu se na Lupě objevila zajímavá dvojzprávička (/zpravicky/britannica-se-castecne-otevira/), týkající se Wikipedie a Britannici. Zdá se, že obě se svým konceptem navzájem přibližují a ani jedna to nechce přiznat. Pro první by to znamenalo onálepkování na klasickou encyklopedii a nikoli na komunitní projekt a hit web 2.0 éry. Pro druhou pak ztrátu pocitu výjimečnosti, prestiže a konzervativismu. Dnes se jistě každý rád pochlubí spíše tím, že napsal heslo do Britanniky než do Wikipedie.
Přitom přístup obou se zdá být logický a pro encyklopedii nevyhnutelný, pokud chce zůstat encyklopedií. Jasné a průhledné redakční řízení může a mělo by mít za následek odstranění všech manipulativních a ideologicky podbarvených článků. Pro Britannicu to může znamenat výrazné rozšíření týmu autorů o úzce specializované odborníky, kteří mohou posunout rozsah a kvalitu celého projektu o značný kus dál. Pro Wikipedii pak odstranění problémů s hesly, které mají blíže ke stranickým tiskovinám či PR bulletinům než k objektivní encyklopedii.
Wikipedie tím možná vyřeší svůj vleklý dlouhý problém. Nespokojenost řadových „wikistů“ s tím, že jejich články někdo maže a rozhoduje o jejich kvalitě. Již to nebude tajný a skrytý cenzor, jehož práce je v očích mnohých vnímána jako práce „zloducha“, ale běžný šéfeditor a garant kvality toho kterého tématického celku. Otázka je, zda se na tuto činnost podaří Wikipedii zajistit opravdové odborníky a nebo zda zůstane u osvědčené praxe, kdy tuto činnost zastávají především ti, co mají spoustu času pro psaní. Ostatně shánět odborníka by bylo drahé (musel by být placen) a navíc by nebyl náš (rozuměj komunitní).
Zdá se tedy, že v pomyslné soutěži konceptů tahá za delší konec Britannica. Její problém ale leží v poněkud nepřehledném placeno/neplaceném přístupu a také v jazykové omezenosti. Pokud by se jí podařilo rozšíření alespoň do hlavních světových jazyků (čínština či japonština by návštěvnost jistě hodně zvedly) mohla by mít Wikipedie vážný problém. Takto se v celosvětovém měřítku bát nemusí.
Třetím vzadu zůstává Knol. Projekt od kterého si mnozí hodně slibovali, se ale utápí ve vlastních problémech. To co jsem považoval za prozatímní řešení, než bude více obsahu, se změnilo v trvalou hlavní stránku. Ano, Knol je více než encyklopedie obrovským odborným multidisciplinárním sborníkem. Ale s tím asi nemá mnoho šancí uspět. Pokud ovšem nenabídne možnosti recenzních řízení, přidělování ISSN či ISBN a podobné motivační prvky pro odbornou komunitu. V opačném případě ji hrozí postupné umírání, vlivem utichajícího počátečního nadšení. Ostatně 100 000 článků za půl roku není žádný hvězdný výkon.
Oblast online encyklopedií bude i nadále v oblasti zájmu jak čtenářů, tak vydavatelů. Mám jen pocit, že se jedná možná o zbytečně krkolomný počin, a to ze všech stran.
