Jakub Nešetřil: Ti, kteří uspěli, musí pomáhat těm, kdo se teprve snaží

Ve třetím a posledním dílu rozhovoru jsme se zakladatelem Apiary.io Jakubem Nešetřilem mluvili o programátorech-supermanech, o českém počítačovém kutilství i o tom, proč si lidé od počítačů často pod sebou podřezávají větev.

Proč se dnes většina technologických startupů zabývá vývojem software?

Steve Jobs na to měl skvělý příměr. Říkal, že ve vývoji hardware může být dobrý inženýr dvakrát nebo třikrát výkonnější než jeho neschopný kolega. Nebo řekněme raději průměrný, protože „neschopný“ se v Americe neříká. Při vývoji software je ten rozdíl daleko větší – skvělý programátor je často i pětadvacetkrát výkonnější než programátorský průměr.  Proto se tak zatraceně vyplatí vybírat si nejlepší programátory. Špičkové malé týmy můžou nakonec udělat více práce než velký kolos.

A nejlepší programátoři pracují také raději pro startupy než pro kolosy?

Nechci říkat, že velké firmy mají špatné programátory. Ale myšlenkové ustrnutí na řešeních, která už fungují – spolu s tím, že zavedenou firmu už neřídí produktový vývoj, ale obchodní oddělení – je vražedné. Místo radikálně nových řešení se jen přidávají další, často zbytečné funkce, aby měli obchodníci argumenty, když se snaží zákazníkům prodávat nové verze stejné věci.

Byl to i pro vás důvod, proč jste se rozhodl odejít po čtyřech letech ze slibně rozjetého GoodData, a věnovat se vlastnímu projektu Apiary.io?

GoodData je ale samozřejmě stále ještě na té inovativní straně barikády. Já jsem měl vždycky rád prostředí, kde překotně vzniká něco nového. Miluju vytvářet něco z ničeho. Představa stabilní, unylé práce „od devíti do pěti“ je pro mne noční můrou.

Když jsem nastupoval do GoodData, tak v Praze seděli dva zakladatelé a já jako první zaměstnanec. Když jsem odcházel, byl počet pražských zaměstnanců okolo 60, k tomu ještě jednou tolik v Brně a v San Franciscu.

Ovšem každý startup (pokud mezitím nezkrachuje) časem vyroste do stabilní, úspěšné firmy, ve které je již jiná dynamika. V takovém momentě z něj často původní lidé odcházejí vytvářet zase něco nového. To byl možná i můj případ.

Kde se to ve vás vzalo, ta dobrodružná povaha?

Nevím. Vždycky mne bavilo začínat něco nového. Když mi bylo osmnáct, spoluzakládal jsem občanské hnutí Klub přátel počítačů Macintosh. Pořádali jsme setkání, přednášky, konference, jednou jsme si na to pronajali celé Národní technické muzeum.

Ve dvaceti jsem založil první firmu, malé webové studio WebWorx. To byla konzultační firma, dělala webové stránky a různé internetové projekty. Potom jsem to přerušil a odešel jsem studovat do Brna. Pak jsem odjel na tři roky na Nový Zéland a když jsem se vrátil zpátky, nastoupil jsem jako první zaměstnanec k Romanovi Staňkovi do GoodData. I když měl skvělou reputaci, nenabízel na začátku žádný závratný plat a nejistota to byla ohromná.

Jaké to bylo?

Byla to skvělá zkušenost. Projít firmou od založení, najmout desítky lidí, sestavit tým, vybudovat produkt a prodat ho zákazníkům – člověk se musí naučit to všechno. Když jsem odcházel, v pražské pobočce pracovalo asi padesát lidí.

Co všichni ti lidé dělají? Říkal jste, že velké programátorské týmy nebývají moc produktivní.

GoodData nemá v Čechách pouze programátory. Mnoho ze zaměstnanců jsou konzultanti, kteří pracují na službách pro zákazníky. Nevyvíjejí aktivně produkt, ale pomáhají zákazníkům analyzovat jejich data. Pracují z Prahy a z Brna i pro americké klienty. Říká se tomu professional services a když jsem odcházel, byla to nejrychleji rostoucí část pražské pobočky.

Co přesně jste měl v GoodData na starosti?

Založil jsem pražský programátorský tým a několik let jsem ho vedl. Potom jsem se stal produktovým manažerem pro GoodData API. Někdy v té době jsme i začali přemýšlet o neřešených problémech, na jejichž základě vzniklo Apiary.

S ním jste potom zamířili do akcelerátoru Springboard. Jaké to bylo přijít z místa šéfa programátorů slušně rozjeté středně velké firmy mezi zelenáče do akcelerátoru?

Springboard od začátku inzeroval, že bude mít 150 mentorů. Samí ředitelé známých firem, partneři slavných investičních fondů, úžasně kvalitní lidé. Když jsem tam jel, vrtalo mi hlavou, proč to tihle lidé vlastně dělají, když za to nedostávají žádnou odměnu. Myslel jsem si, že můžou mít jedinou motivaci: chtějí najít nadějné firmy dřív než kdokoli jiný. Získat k nim přístup a obchodní podíly v nich.

A není to tak?

Pro některé to možná platí, ale moje největší překvapení plynulo z toho, že většina mentorů chce prostě jen vrátit něco startupovému prostředí, kterému sami vděčí za svůj úspěch. 

Fascinoval mne ten zástup ředitelů úspěšných firem, kteří si v San Francisku za vlastní peníze koupili letenku do Londýna, obětovali vlastní čas i peníze a dva dny v Cambridge zadarmo mentorovali deset startupů. Přitom to dělali z dobré vůle a protože je to bavilo. Jejich vlastní startupy se jim už rozrostly, mají s nimi spoustu administrativních starostí. Rádi se vracejí mezi mladé nadějné startupy, baví je ta energie.

Pevně doufám, že v Čechách podobné mezigenerační soudržnost také vyroste: mezi těmi, kteří už uspěli, a těmi, co se o to teprve snaží.

Čím to je, že se zrovna kolem počítačů pohybuje tolik bohatých altruistů, kterým nejde o peníze?

Zdá se, že programátoři jsou ze své podstaty subverzivní stvoření, která se pořád snaží něco rozvrátit, předělat, změnit. V angličtině se pro to ujal skvělý termín „creative destruction“. Tedy destrukce způsobená tím, že vytvořím něco nového. Jako Amazon, který zruinoval knihkupectví. Nebo Apple, který ruinuje nahrávací studia. Ruinují je tím, že vytvoří něco lepšího. 

Velmi příznačný je také open-source, myslím, že o programátorech říká něco důležitého: Každý programátor miluje open source, i když si tím ničí svoji vlastní živnost, řeže si větev pod zadkem. Programátoři, jejichž čas je jinak velmi drahý, se na projektech s otevřeným kódem podílejí jenom z pocitu dobře odvedené práce. Vznikají tak tisíce nástrojů, které seriózně válcují komerční software. 

Na tom, že programátoři dobrovolnou aktivitou po večerech ničí vlastní zdroje příjmů, vidíte, že finanční ohodnocení pro mnoho z nich není ta hlavní motivace. Že často pracují také pro pocit z dobře odvedené práce, nebo pocit že pracují na špičkové technologii, na něčem, co je baví.

Každý obor má svou specifickou kulturu, možná je daná i jeho historií. Právníci taky umí rychle vydělat velké peníze, ale najdete mezi nimi úplně jiné vzorce chování než u programátorů.

A čím to tedy je, že programátoři jsou takoví a právníci ne?

Když se podíváte do historie programování, uvidíte vlasaté hippies a ještě před tím výzkumné ústavy plné matematiků ve flanelových košilích. V 60. letech byly počítače doménou vědců. Programování byla matematická disciplína.

Z domény matematiků se někdy na přelomu 70. a 80. let stalo odvětví kutilů. Softwarový průmysl, víc než kterýkoli jiný, se skládá z obrovského množství kutilů. A kutil je krásné české slovo. Obsahuje v sobě radost z toho, že jsem něco vytvořil, že si s tím hraju. Komerční úspěch potom možná přijde, ale není vždy úplně nejdůležitější.

Vraťme se ještě k programátorským supermanům, o nichž jsme mluvili na začátku. Na akcích pro startupy slýchám, že schopných programátorů u nás je dost a dost, chybí ale lidé, kteří by jejich schopnosti dokázali obchodně využít. Myslíte si to také?

Ano, Česká republika je opravdu bohatá na opravdu dobré programátory. Přetahují se o ně velké nadnárodní firmy, ale kvalitních původních českých startupů je pořád málo.

Netušil jsem, jak obrovská je tato naše výhoda, dokud jsem nevycestoval do Londýna a nestrávil nějaký čas v San Francisku. Až tam jsem si uvědomil, jak zoufale vyhladovělé po programátorech tyhle trhy jsou.

Najít tam programátora aspoň trochu rozumné kvality není skoro možné. Nabídka pracovních míst je tak obrovská, že firmy berou pomalu každého, kdo umí aspoň psát v textovém editoru a doufají, že si ho časem vyškolí, aby začal  trochu programovat.

A jakmile ho něco naučí, nezbývá jim než doufat, že jim vzápětí neuteče do Facebooku, do Googlu nebo do Applu, kde ho několikanásobně přeplatí a nabídnou mu hezčí pracovní prostředí.

Je situace u nás skutečně lepší? Znám několik firem, které programátory webových aplikací zoufale hledají.

V Čechách je potenciál vysoce vzdělaných lidí v technologických oborech sice velký, zatím je ale většinou sbírají vývojové pobočky mezinárodních firem – všimněte si, že jich tu je ve srovnání s jinými podobně velkými zeměmi opravdu hodně: RedHat, Suse, IBM, Skype… 

Kde se u nás tolik dobrých programátorů bere? České technické školy nejsou zrovna světově proslulé.

Já myslím, že máme dobrou průměrnou úroveň škol. Ale nejde jen o školy, vděčíme za to silné technické tradici naší země.

Celá naše společnost je silně technicky orientovaná. První republika byla evropská strojírenská a technologická velmoc. Teď máme všechny předpoklady k tomu, abychom na tu tradici navázali a stala se z nás programátorská velmoc. 

Jak ale slýcháte na akcích pro startupy: Aby se technicky vzdělané podhoubí proměnilo v úspěšný startupový ekosystém, chybí tu zkušení obchodníci a manažeři, schopní podnikat v mezinárodním měřítku.

Máte pocit, že je tu začínajících technologických firem málo? Na setkáních startupistů to tak nevypadá.

Je jich tu myslím opravdu málo. Příznačný je pohled na účastníky loňského pražského Seedcampu. Z mnoha desítek přihlášených firem ze střední Evropy byly myslím pouze dvě z Čech. Všechny ostatní byly z Polska, z Maďarska, ze Slovenska, z Německa a z Rakouska.

Čím to je?

Obecně tu chybí chuť podnikat. Takový průměrný student pražské techniky rozhodně nesní o tom, že si založí firmu. Spíš si představuje, že ho zaměstná IBM nebo Google. Postupně se to sice mění, ale ve Spojených státech i v západní Evropě je chuť studentů podnikat řádově vyšší.

Když už se Češi k podnikání odhodlají, jakou chybu nejčastěji dělají?

Nejdůležitější otázka, kterou by si měl každý startup ujasnit, zní: Jaký problém řeším? Nebo jinak: Jakou přináším hodnotu? Co je na stávající situaci tak palčivého, nesnesitelného a bolestivého, že stojí za to jít a změnit ji? A proč by mně za to někdo jiný chtěl zaplatit?

Z toho vyplyne všechno ostatní: Jak firmu monetizovat, odkud poplynou příjmy, jak ji škálovat. To všechno se také musí vyřešit, startupy v tom mívají mezery. Ale nejdůležitější věc, kterou každý startup musí mít a musí si ji obhájit je odpověď na otázku: Jakou hodnotu společnosti přináším?

Jakou hodnotu by tedy mohli čeští programátoři společnosti přinést?

Je příznačné, že opravdu globálně úspěšné projekty z Česka jsou často velmi silně technologické (AVG, Avast, NetBeans, Systinet, GoodData a další). Kvalitní technologií překonávají ty nevýhody podnikání z malé země ve střední Evropě.

Spotřebitelský trh u nás není tak rozvinutý, abychom byli schopni konkurovat jednoduchými spotřebitelskými projekty jako je Groupon nebo Twitter. Je těžké v tomhle konkurovat mašinérii v Silicon Valley, nebo rozjíždějící se scéně v Londýně nebo v Berlíně.

Projekty, které jsou u nás opravdu úspěšné překonávají tenhle handicap tím, že mají opravdu skvělé technologické zázemí. To je myslím pro Čechy typické.

Takže česká cesta vede přes komplikované a těžko srozumitelné věci, ne jednoduché „sexy“ projekty jako je třeba ve vámi zmíněném Berlíně úspěšný Wunderlist?

Samozřejmě nemůžu tvrdit, že se to jednou nemůže stát, ale momentálně se to prostě neděje. Podle mě to hodně souvisí s tím, o čem jsem mluvil: s nevyvinutým spotřebitelským prostředím. Pokud se vyvine, může se to změnit. Momentálně je ale naší silnou stránkou technologie.

CIF16

Je to vidět i nižší úrovni jiných služeb, ne jen těch internetových a počítačových. Myslíte, že se Češi ani po dvaceti letech kapitalismu nenaučili vážit si svých zákazníků a rozmazlovat je?

Asi je to tak. A platí to nejspíše i o zákaznících: ještě nejsou dostatečně rozmazlení a vybíraví. Je to vidět i v obchodech a v kavárnách. Servis pro zákazníky je v západní Evropě pořád na vyšší úrovni.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 8. 2012 17:04

Školení Google Analytics pro pokročilé

  •  
    Jak využít nové funkce Google Analytics
  • Vyhodnocování pomocí Multichannel funnels
  • Neopakujte chyby při vyhodnocování dat.

Informace o školení Google Analytics pro pokročilé »