Hlavní navigace

Jan Hlaváč (UXjobs): UX přestává být pro firmy magie, která se objednává u agentur

22. 11. 2016
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

V prvních velkých firmách se začínají objevovat interní UX týmy. Kdo se k novému oboru hlásí a co mohou firmy očekávat, jsme vyzvídali v rámci dalšího dílu rozhovorového seriálu Hovory UX.

Obor, který nespadl z vesmíru, ale postupně ho s sebou přinesl boom aplikací, které používá čím dál tím širší paleta uživatelů. UX je tady a začíná se rozvíjet. Přišlo něco nového, firmy to začínají požadovat, vytváří se poptávka a tak se vytváří i nabídka, říká designér a konzultant Jan Hlaváč (LinkedIn), který kromě jiného provozuje server UXJobs

Zásadním přínosem, který novinka do současného vývoje přináší, je použitelnost a často i konkurenční výhoda. Před deseti lety stačilo, že programátor naprogramoval web, pak byla potřeba hezčí grafika a aby se to dalo lépe prodat, a teď se do toho zapojuje UX. Obor celkově roste, objevují se aplikace, mobilní weby, responzivní weby a už jsou tam příležitosti, kdy se UX dá zaplatit a poskytuje firmě konkurenční výhodu. Začíná to být i důležitý aspekt úspěchu firmy, dodává Hlaváč.

Zatímco Lukáš Marvan se snaží popsat UX scénu svým dotazníkem, Hlaváč vychází při svých úvahách z dat, která mu poskytuje web UXjobs. 

Počet profesionálních UX specialistů odhaduje kolem tří stovek. Na Slacku asociace UX je 250 lidí, které to, co se v té komunitě děje, zajímá. Poměrně velkým tempem ale přibývá těch, co se tomu chtějí věnovat. Ti to třeba nepřehánějí se zkratkami v názvu pozic na LinkedInu, ale jsou to lidé, kteří se do oboru pouští, byť zatím nic neumí. Věnují se mu maximálně rok nebo právě začínají. Podle mě teď bude raketově růst, dodává Hlaváč.

Abychom se dostali do obrazu, o kolik peněz si v dnešní situaci na IT trhu může říct juniorní UX designér nebo výzkumník?

Setkal jsem se s juniorem, který neměl ani rok praxe a chtěl padesát tisíc. Ale v agenturách ten člověk bude začínat zhruba na pětadvaceti. Teď je nedostatek seniorů, takže firmy často hledají člověka, kterého si chtějí vychovat. Ten člověk nemusí mít za sebou zkušenosti přímo v oboru, ale musí být schopný a mít dostatek selského rozumu. 

Větší firma je schopná mu nabídnout i těch čtyřicet tisíc. Ale bude očekávat, že bude samostatný, bude se rychle učit a nebude ho muset vodit za ručičku. Takových lidí je velmi málo. Většina agentur i firem někoho takového hledá. Teď se začínají hodně objevovat i stáže. 

Opravdu po něm nebudou požadovat nějaké vzdělání nebo zaměření?

Když si projdu UX designéry, tak hromada z nich má různé divné školy. Najde se mezi nimi i třeba právník. Ono těch lidí, co jsou schopní a jenom to neumí, je zoufale málo. A na pohovory chodí takoví, kteří se například ani neumí vyjádřit, odpovědět na otázku. Nebo naopak mlží, tvrdí, že umí věci, které zjevně neumí. Chodí tam spousta lidí, které nemáte šanci to naučit. Nedostatek lidí na trhu je tak velký, že firmy jsou ochotné si lidi vychovat. Ale pořád potřebují základ, na kterém lze stavět. 

Jak v současnosti vypadá UX trh? 

Mám hrubou představu. Spíše odhaduji. Je to velmi těžké říct, protože jednak o některých UXácích není vůbec vědět, pokud se oni sami nijak neprezentují, a zároveň je mnoho těch, kteří se nazývají UX designéry, ale vůbec jimi nejsou. 

Jan Hlaváč 

To je například kdo?

To jsou primárně například grafici nebo ti, kdo jsou v příbuzném oboru. Ti si pak do názvu pozice dají hromadu zkratek, tvrdí, že dělají mnoho věcí. 

A firmy samotné vědí, koho hledají? Nenechají se tou hromadou zkratek zmást?

Ty větší už většinou vědí. V těch už jsou i týmy a jejich manažeři, kteří mají jasnou představu. To je například GoodData, AVG, Avast, SAP, Česká spořitelna a další velké firmy, kde už se těch lidí pár vystřídalo a UX oddělení tam má své místo. Například když jsem byl na pohovoru v jedné bance, tak mě velice překvapil jejich přístup, to jsem vůbec nečekal. Byla tam jasná strategie a to UX jim do toho úplně přesně zapadalo. 

Druhá věc je, jak to prezentují v inzerátech. Je vidět, když je připravuje HR oddělení, které o tom nemá páru a píše tam nelogické a nesmyslné věci. Čím novější firma v oboru, tím je to horší. Občas je těžké z těch inzerátů něco rozumného vyčíst. Naučil jsem se, že na pohovor je třeba nejprve zajít, aby člověk zjistil, jestli je to vůbec zajímavé. Někdy inzerát vůbec neodpovídá skutečnosti. Může být skvěle napsaný a stejně na pohovoru zjistíte, že tam dělat nechcete, protože o tom nic nevíte a naopak. 

Jak se dá definovat seniorní člověk?

To není jednoduché říct. Spíš záleží na tom, jestli je to ta firma schopná poznat. Pokud má dobrou znalost a dobrý tým, tak si ho prozkouší a zjistí, jestli něco umí. Tam, kde tým není a uchazeč se bude bavit pouze s HR, tak tam se to dá dobře nasimulovat, protože oni nejsou schopní to ověřit. Zapůsobí profilem na LinkedIn, kde má vypsané věci, se kterými by jinde opravdu neprošel.  

V jaké výši se pohybují platy u zkušených UX designérů?

Velmi záleží na tom, jaké podmínky si ten člověk dohodne. V Praze se seniorní platy můžou pohybovat bez problémů mezi padesáti a šedesáti tisíci, ale setkal jsem se i s pětaosmdesáti za seniorního UX designéra. To si myslím, že bude plus minus hranice. Jiné to bude ještě v případě, že půjde o vyloženě seniora s desetiletou praxí nebo manažera. Tam se to asi může dostat až na tu stovku, někdy i přes, ale to se jedná spíš o ojedinělé případy.

Je znát, že firmy chtějí mít vlastní interní UX tým nebo aspoň někoho, kdo to bude mít pod palcem? Nebo je to pořád spíš módní vlna?

Začínají tomu rozumět, vědí, co chtějí. Přestává to pro ně být magie, kterou si někde objednají. Naopak jsou schopné ty lidi sehnat, oslovit je a říct, co po nich chtějí. Předtím to bylo spíš tak, že se jim tam nacpaly agentury a vlastně jim to vnutily. Firmy často o UX ani neměly ponětí. Agentury jim to prodaly. Firmy se to ale naučily a teď to chtějí samy. A můžou si vybrat, jestli si najmou agenturu, nebo si vybudují tým tří až čtyř lidí. 

Co je pro firmu nejlepší? Mít interního UX designéra, kontraktora, nebo agenturu?

Dřív firmy outsourcovaly, protože nebyli lidé. Agentury k nám UX vlastně zaváděly. Dneska platí, že čím větší firma, tím větší inhouse tým. Například GoodData, Avast, AVG, Česká spořitelna, tyhle velké firmy mají stabilní týmy o čtyřech, někdy více lidech. Ale třeba zrovna Česká spořitelna, jak je obrovská, tak přesto, že má vlastní oddělení, tak zvládá jen určitou část práce a další věci si zase řeší outsourcováním. 

Můžou tam běžet třeba tři až čtyři UX týmy, jeden interní, tři externí a ani o sobě nemusí vědět, protože pracují paralelně na jiných věcech. Nepředpokládám ale, že by třeba firma GoodData outsourcovala. A pak jsou firmy, které s tím začínají, tak ty samozřejmě když potřebují něco okamžitě, tak musí outsourcovat a vlastního shánět až časem. To se podle mě teď hodně začíná vyvíjet, hodně se to mění. 

Letos jste se pustil i do většího projektu Unihunt, což je vlastně pracovní veletrh pro UX designéry, proč? 

Pro profesionály tady nic na způsob studentských veletrhů práce není a z UXjobs.cz vidím, že firmy a lidé se vzájemně neznají a nevidí se. Lidé neví, kam se obrátit, neví, co které firmy hledají, a firmy mnohdy ani neví, koho mají hledat, často tomu nerozumí a když ano, tak si dávají inzeráty na Jobs.cz, ty proaktivnější na Startupjobs nebo na Facebook. Na veletrhu se můžou potkat. Firmy se tohle často snaží dělat v rámci konferencí, protože nemají jinou příležitost, a tak jsem začal přemýšlet, jestli by nebylo zajímavé na to udělat samostatnou akci. Zatím nevím, jak to na začátku prosince dopadne, jestli to nakonec bude užitečné. Je to v podstatě testovací ročník. Když o to bude zájem, tak to bude pokračovat. 

Oborová struktura návštěvníků, kteří se chystají na Unihunt 2016.
Autor: Jan Hlaváč

Oborová struktura návštěvníků, kteří se chystají na Unihunt 2016.

Bude to prospěšnější pro firmy, nebo pro designéry?

Pětadvacet firem si tam odprezentuje svůj tým a firemní kulturu. Lidé, kteří tam přijdou, budou mít zase možnost dát o sobě vědět, získat kontakty a dostat se k firmám, ke kterým se sami běžně nedostanou. Jednotlivec nebo začátečník nemá moc šanci probít se k někomu konkrétnímu, například v IBM, v SAPu a podobně, pokud tam přímo nezná nějaké lidi. Kdyby chtěli obejít dvacet pohovorů, tak je to bude stát mnoho úsilí a času. Tady to zvládnou za den a poměrně jednoduše. 

Na trhu je obrovská poptávka a zdá se, že lidé by neměli mít problém najít práci, ale protože se s firmami navzájem neznají, tak to tak jednoduché není. UXáci jsou u jedné firmy zaměstnaní zhruba dva roky, takže i když mi třeba firma dnes bude tvrdit, že nikoho nehledá, tak reálně začne hledat za půl roku. Zároveň tu práci bude hledat i ten člověk v UX.

Co konkrétně firmy shání?

Často přesně neví, co si představit pod UX designérem, UXákem. Hledají hodně obecně a ani neví, co přesně ten člověk bude dělat. Jen ví, že by měly dělat UX, že to pro ně bude mít nějaké výhody, když si třeba zákazníci stěžují na jejich produkt. Vzhledem k tomu, že nemají znalost oboru, tak nemůžou poptávat ani nic konkrétního. Tam, kde už je to více zaběhnuté, tak poptávají interakční designéry, a v těch firmách, kde už opravdu vědí, co dělají, se to začíná diferencovat na výzkumníky, designéry, grafické designéry a tak. 

BRAND24

Kolik firem, které mají ty týmy diferencované, u nás je?

Není jich moc. Patří mezi ně například LMC, MSD, Good Data, AVG s Avastem dohromady. Ale třeba Česká spořitelna ještě úplně ne. Možná jich je víc, ale člověk o nich prostě ještě neví, pokud nejsou nějak aktivní a neprezentují se. To může být třeba u firem z Brna, kde je ta komunita tišší. 

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).