Hlavní navigace

Ján Simkanič: Unikátní obsah má svou cenu a stojí za to ho chránit

4. 4. 2013
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Petr Koubský včera na Lupě napsal zajímavou glosu týkající se aktuálního stavu autorských práv a přebírání obsahu na internetu. Je v mnohém výstižná, ale nabízím jiný závěr.

Petra k sepsání glosy inspiroval pofidérní projekt vydavatelství Sanoma, který vyšel ve dvou číslech pod názvem týdeník Agenda. Byl postaven na přebírání obsahu z jiných médií, dělal to ovšem tak hloupě, že „chytit ho při činu“ bylo až banálně snadné. Porušení zákona kopírováním celých bloků textu, aniž by k tomu jejich autoři či původní vydavatelé dali souhlas, bylo natolik zjevné, že projekt v dané podobě nebyl udržitelný – byť nepochybuji o tom, že původním záměrem vydavatelství určitě jeho udržení a výdělečnost byly.

Podle Petra humbuk, který se kolem Agendy strhnul, jen odhalil nejistý stav věcí, který kolem autorských práv, jejich kontroly a vymáhání panuje. Petr krásně definuje velkou část internetového obsahu jako „beztvarou textovou hmotu“, která de facto nestojí za autorskoprávní ochranu. A ve svém přemýšlení dochází k závěru, že současná podoba autorských práv je kvůli „realitě sítě“ neudržitelná, že cokoliv se v digitální podobě objeví, je dále linkováno, přebíráno, kradeno, recyklováno. Jediná cesta, jak se tomu vyhnout, je žádný digitální obsah nedělat. A jeho kontrola je drahá, neefektivní a nevyplatí se.

Petr sice přiznává, že jasný recept na řešení nemá, ale cestu naznačuje směrem k uvolnění pravidel hry. Osobně si myslím, že to správná cesta není, a dovolím si nastínit vlastní verzi budoucností.

Přebírání obsahu je problém, který se řeší

Přebírání obsahu mívá různou podobu. Kupříkladu agregátory titulků jako Google News či právědnes.cz, které provoz originálním zdrojům obsahu spíše navyšují, než by mu ubíraly, pro většinu médií nepředstavují problém, pokud nepřesáhnou únosnou míru vzájemně výhodné symbiózy, což se teď například stalo při změně podoby Google Image Search (výraznou výjimkou je ČTK, jejíž část byznysu tvoří produkce krátkých rychlých zpráv).

Větším a rozšířenějším problémem bývají různé podoby přebírání různého obsahu, včetně jejich více či méně kreativního přepracování. Troufám si tvrdit, že v rámci všeobecného zpravodajství opravdu nejde uhlídat a nárokovat téměř žádnou informaci (odlišuji informaci a její konkrétní zpracování), ale čeští vydavatelé se s tím relativně naučili žít a konkurenční aktivity pro ně nebývají největší zátěží. Navíc, díky veřejnému tlaku, vlastní aktivitě vydavatelů a urychlovači koordinace v podobě SPIRu se za poslední rok zformoval samoregulační proces, který největší prohřešky proti dobrým mravům a někdy i zákonu postupně odstraňuje – takže v článcích velkých mediálních domů se začaly objevovat linky na původní zdroje, omezuje se kopírování videí z Youtube (které samo se k autorským právům jiných subjektů dlouho chovalo dosti „s nadhledem“) apod.

Rozhodně v tom ještě nepanuje ideální situace, ale jsem přesvědčen, že tohle všechno se časem hodně posune a de facto vyřeší (už jenom posun, který tímto směrem za poslední rok sebekriticky udělal iDNES.cz, je docela obdivuhodný). Jízlivě podotknu, že Agenda, pokud bych bral vážně její verzi o snaze rozproudit diskusi nad autorským právem, přišla trochu s křížkem po funuse a vlámala se do celkem otevřených dveří. Podařila se jí možná ovšem jedna věc – konečně rozhýbala vydavatele k tomu, aby se o svůj obsah začali veřejně prát. Protože až dosud se vše řešilo spíše neveřejně, nenápadně, bez odhodlání a přesvědčení, že vydavatel má právo svůj předmět podnikání bránit. Samozřejmě, že ve světě bezplatného obsahu, který je kdykoliv a komukoliv dostupný, podobná aktivita působí podezřele, ale paradigma se s postupujícím časem mění.

Obsah lze efektivně hlídat

Obecně panuje přesvědčení, že přebírání obsahu nelze efektivně kontrolovat. Svým způsobem se ovšem jedná o urban legend. Jednak existuje specializovaný software schopný něco takového detekovat, jednak se dříve či později na přebíraný obsah přijde i bez něj. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že většinou se podobné situace řeší relativně snadno domluvou, v nejhorším právní výzvou a odstraněním problematického obsahu. Pokud něco utíká, pak jsou to případy na úrovni čistě individuální/uživatelské, kde to většinou nebolí a nemá to cenu řešit.

Proto těm, kteří systematicky parazitují na cizím obsahu, není důvod uvolňovat ruce a poskytovat společenskou rehabilitaci rozvolněním autorského zákona. Tyto subjekty naopak samy v dlouhodobém pohledu získávají špatnou pověst, což se odráží na jejich ekonomické situaci a pravděpodobnosti přežití na trhu. Síla dlouhodobě důvěryhodného brandu (média, novináře, blogera) uprostřed chaosu získává na důležitosti jako nezbytný orientační bod.

Ono je to možná jednodušší, než se zdá – unikátní obsah se totiž většinou dá dobře identifikovat a přebrat ho není zas tak jednoduché, ostatně Agenda je toho důkazem. A díky tomu se do značné míry dá i hlídat jeho výskyt na webu a dokazovat jeho přebrání.

Rozhoduje kvalita obsahu

A to nejdůležitější nakonec. To zásadní, na čem záleží, a v tom se s Petrem Koubským zcela shodujeme, je právě kvalitní, poctivý, inspirativní, unikátní obsah. V záplavě oné „beztvaré textové hmoty“ bude čím dál důležitější. Čtenáři (nebo aspoň jejich část) budou čím dál vděčnější za to, že ho někdo připraví, že ho pro ně někdo objeví, že jim ho zprostředkuje. A kvůli němu rozhodně nemá smysl rozvolňovat pravidla autorské ochrany, i kdyby 90 % informací a obsahu bylo pouhým balastním a zbytečným šumem a ochranu si nezasloužilo.

O to víc jsem přesvědčen, že kvalitní obsah si jeho tvůrci budou hlídat stále pečlivěji, pokud jeho tvorba bude jejich hlavní podnikatelskou činností. A to ani tak pomocí autorského zákona, ale tím, že za obsah budou chtít zaplatit tak, jako se to dělo v předinternetových dobách. Nesdílím pirátské ideály, že výsledky duševní činnosti mají být vždy k dispozici zadarmo a nárokově všem. Předpokládám, že ani Piráti by svou činnost v parlamentu v případě zvolení nedělali bezplatně. Cenné informace a originální myšlenky v budoucnu budou za peníze, alespoň ve chvíli jejich zveřejnění.

Dnes to chce velkou odvahu, ale příklady už existují. Motejlek.com sice občas ztratí nějakou zprávu nekorektním jednáním jiných médií, ale myslím, že v míře, která rozhodně není kritická pro jeho byznys model. Respekt nebo Forbes (ten z velké části s licencovaným zahraničním obsahem) jsou k dispozici pouze za peníze a stoupá jim počet předplatitelů, aniž by docházelo k systematickému vykrádání jejich obsahu. Pro všechna tato média je autorský zákon nezbytný. Jeho uvolnění by činilo systematickou parazitaci beztrestnou a legální, což není stav, snad se v tom aspoň s některými z vás shodneme, který by byl žádoucí.

BRAND24

„Omezením autorskoprávní ochrany a tedy volnou rukou pro nějakou příští Agendu“, jak píše Petr, by možná skutečně vznikalo méně textů. Ale jen proto, že by původní zdroje nebyly schopny generovat svůj příjem, pokud by jejich obsah byl k dispozici snadno a bezplatně jinde. Navzdory časté skepsi stále věřím, že kvalita bude naopak lépe vidět tlakem na postupnou kultivaci trhu, odmítáním šmíry, dostatečným množstvím čtenářů, kteří za kvalitu a jedinečnost budou ochotni platit, odvahou vydavatelů ustát tlak rychlé a povrchní doby a jejich skutečnou dlouhodobou snahou kvalitní obsah vytvářet.

Možná si řeknete, že tímto náročným sítem mnoho současných vydavatelů neprojde, a o tom se s vámi rozhodně přít nebudu. Ale pro některé z nich to není tak nereálná vize, jak to dnes může vypadat.

Disclaimer: Autor má na starosti vydavatelství produkující původní internetový obsah a vydávající mimo jiné server Lupa.cz. Jako předseda SPIRu se aktivně od samého začátku podílel na koordinaci postupu vydavatelů při vytváření Kodexu SPIRu pro správné přebírání obsahu. Není dogmatickým příznivcem současné podoby autorského zákona a dovede si představit jeho změny – především v oblasti posmrtné ochrany autorského díla.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. a v současné době předsedou Výkonné rady SPIR. Věnuje se marketingu, internetovému prostředí, médiím a příležitostnému moderování. Své občasné postřehy umisťuje na web Simindr.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).