Jaroslav Slavičínský: Yeago bude největší portál na akce v Česku

O spuštění AskYou jsme před rokem psali jako o „nové sociální síti“, která se vymezuje proti Facebooku. V pondělí 25. února 2013 spuštěné Yeago však s Facebookem nesoutěží, ale snaží se jej využít. Jak vysvětluje zakladatel projektu Jaroslav Slavičínský, chce jen mnohem lépe vyřešit jednu konkrétní potřebu uživatelů:

K čemu Yeago vlastně slouží?

Všude se koná spousta akcí — party, koncerty, a tak dále — a Yeago by měl být chytrý průvodce po nich.

Jak to vyslovujete?

„Jégou“. Název je pro Českou republiku poněkud neobvyklý. Anglicky to znamená, slangově, „yeah, let’s go“ — „jo, pojďme“. Už od počátku je to cílené na zahraničí. V Česku s tím názvem občas bojujeme.

Já to četl „jígou“, tak nevím, jak uspějete s „jégou“.

Nebo „jígou“.

Základní myšlenkou je, že Yeago bude doporučovat lidem akce na míru. Zobrazíme vám akce, které jsou pro vás nějakým způsobem relevantní — co si myslíme, že by se vám mohlo líbit.

Kromě toho to bude sloužit jako největší portál na akce u nás, na kterém opravdu najdete všechny různé akce. Jak jsme schopni toho dosáhnout? Jednak sbíráme akce, které jsou veřejně na Facebooku. Tam se válejí ladem skladem, je těžké se v nich vyznat nebo je nějak uspořádat. My jsme schopni je utřídit a určit, co je rockový koncert, co divadlo…

Jak to určíte? Strojovým rozpoznáváním?

Částečně ano, stroj udělá nějakou práci, ale na konci sedí člověk, který odklikne, zda to stroj udělal správně. Pořád v tom bude lidský faktor, ale ten chceme s dalším vývojem co nejvíce potlačit.

Vedle Facebooku máme nasmlouvané partnery jako Ticketpro, Eventim, Ticketstream a další. My z Facebooku získáme informace — třeba popisek a kdo se akce zúčastní — a od těchto portálů získáme zase lístek, který je možné si skrze náš portál rovnou koupit.

Člověk tedy přijde na náš portál, a my mu doporučíme akce, na které se chystají jeho kamarádi anebo které by se mu mohly líbit. Uvidí u nás, kdo se na akci chystá, jak je to od něj daleko, a rovnou si může zarezervovat lístek.

Podle čeho poznáte, co by se mi mohlo líbit?

Chceme jít s trendem personalizace. Chceme vnést personalizaci do oblasti zábavy, do doporučování akcí. Náš doporučovací systém se řídí jednak tím, co nám o sobě řeknou lidé sami — například že mají rádi rockové koncerty; jednak zjistíme nějaká data z Facebooku, a jednak se aplikace učí s tím, jak ji používáte. Poznáme, na co se budete dívat, na jaké akce budete klikat, kterých se budete účastnit. Také je relevantní, že se nějaké akce účastní váš kamarád, nebo že se ta akce koná ve vaší blízkosti.

Co všechno chcete tahat z Facebooku?

Primární jsou pro nás akce — ty veřejně k dispozici. Nebudeme nikomu stahovat jeho soukromé akce. A pak to, má‑li člověk na Facebooku vyplněné záliby: že je třeba fanouškem nějaké kapely, nebo něco takového.

On vám vlastně v rámci přihlášení přes Facebook poskytne přístup…

Ano. Má dvě možnosti: buď využije přihlášení přes Facebook a tím nám poskytne tyto informace, díky kterým mu Yeago poslouží o úroveň výše, anebo využije klasickou e‑mailovou registraci, s tím, že mu Yeago bude stačit, řekněme, jako chytrý vyhledávač akcí, ale musí se pak smířit s tím, že doporučování a akce přátel nebudou tak přesné.

Teď už bych se ani nepotřeboval zeptat, proč děláte Yeago, když je Facebook, ale spousta lidí se na to stejně zeptá. Takže proč děláte Yeago, když je Facebook?

Na Facebooku jste omezen tím, že vidíte třeba jen tři akce denně — to, co Facebook vyhodnotí, že vám má ukázat. Dokonce tam není ani jednoduchá stránka „akce přátel“ — kam se dnes chystají vaši přátelé. U nás je jednak výběr akcí mnohem širší než na Facebooku, a jednak na Facebooku nejde nějak si to chytře filtrovat. Když chcete jít na rockový koncert, není způsob, jak ho na Facebooku vyhledat.

Je však riziko, že by se tomu Facebook mohl do budoucna začít věnovat. Potom bychom měli vážný problém. Na druhou stranu, Facebook má spoustu dalších aktivit, a my se dokážeme zaměřit jen na tohle.

Facebook by vás taky mohl koupit. Napadlo vás to?

To by bylo krásné. Samozřejmě si neděláme iluze — na to, aby nás koupil, bychom museli mít aspoň tak deset milionů uživatelů.

Možná by stačilo, kdybyste měli správnou technologii, která by akce na Facebooku posunula výše.

Nebo technologii. My teď svou technologii testujeme. Je nyní ve vývoji. Není to úplně jednoduché. Ve Facebooku možná pracuje na podobné technologii spousta lidí. Takže je otázka, zda se nám to podaří do budoucna dotáhnout tak, že to bude akce doporučovat opravdu dobře.

Jak moc závisíte na nějaké kritické mase uživatelů? Protože akce tam mít budete. Ty si natáhnete nebo nasmlouváte.

Budou‑li lidé používat registraci přes Facebook, můžeme automaticky ukazovat akce jejich facebookových přátel, tedy pro takového člověka bude portál aktivní, živý. A očekáváme, že přes Facebook se bude registrovat asi 70 % uživatelů. Takže nejsme až tolik závislí na mase uživatelů proto, aby to bylo užitečné pro uživatele. Jsme na mase uživatelů závislí z hlediska monetizace. Potřebujeme opravdu velký počet uživatelů, aby se to vyplatilo.

Jaký máte obchodní model?

Spouštíme to se dvěma způsoby příjmů: jedním je to, že u většiny akcí budeme mít tlačítko „koupit lístek“, které povede do online obchodu pořadatele, a my si necháme procento z tržby. Uvědomujeme si však, že český trh se vstupenkami není moc velký…

Jak je zhruba velký?

Reálně může v České republice přes nás takovouto službu využívat tak sto tisíc uživatelů. Zhruba tam vidím naše možnosti. Říci mohu ještě to, že počítáme s tím, že na jednoho uživatele bychom měli vydělávat asi sedm korun. To znamená, že v Česku to je životaschopný byznys, ale žádná „hitparáda“. Kdyby to přinášelo nějakých sedm set tisíc měsíčně, bylo by to fajn, my se z toho dobře uživíme, ale není to miliardový byznys. Aby se z toho mohl stát velký byznys, musíme jít za hranice.

Druhý příjmový pilíř spočívá v propagaci akcí. Představte si, že jste pořadatel akce a řešíte, aby vám na akci přišlo co nejvíce lidí. Co můžete udělat? Většina lidí skončí na tom, že vytvoří událost na Facebooku, pozve svoje kamarády a modlí se. Popřípadě se snaží vylepit nějaké plakáty, ale toho je všude hrozně moc.

My těžíme ze znalosti uživatelů, z toho, že budeme lidem doporučovat akce na míru. Jste‑li pořadatel třeba startupové přednášky, my máme skupinku uživatelů, o kterých víme, že jsou z Prahy a že mají rádi startupové přednášky, že na ně chodí. Můžeme na vaši akci pozvat relevantní skupinu — za určitý malý poplatek.

Omezujete se nějak na určitý typ akcí? Nebo je pro vás akcí cokoli, kde se může sejít veřejnost?

V podstatě ano. Ale vždy se říká, že je lepší začít od nějaké užší skupiny, a potom se rozšiřovat. My se soustředíme na studenty. Těm chceme poskytnout opravdu široký záběr akcí — typicky party, koncerty, festivaly a divadla.

V čem spočívá zaměření na studenty? Čím jsou specifičtí? Proč nemůže mít někdo stejné zájmy po práci?

Určitě může. Ale kdybyste se snažil od začátku zalíbit všem, bude se vám hrozně těžko komunikovat. Pro starší lidi musíte být více seriózní, pro mladé zase musíte být odvážnější, abyste byli vidět. Je potřeba začít nějakým vyprofilováním. Facebook začal také tak — na studentech vysokých škol, a dnes ho používá každá druhá babička. My chceme jít podobnou cestou.

Studenty velmi dobře známe, náš tým sám je z poloviny tvořen studenty. Navíc tím, že nejsme nějaký miliardový startup se zahraničními investory, musíme se snažit marketing dělat hodně úsporně, přes sociální sítě, a tam se dají oslovit především studenti. Navíc studenti chodí na akce častěji. Nemají sice tolik peněz, ale na akce chodí třeba dvakrát do týdne.

Nejste jediný projekt, který se u nás zabývá akcemi. Které jiné vnímáte jako trošku blízké?

Protože začínáme v Praze a chceme to začít ověřovat na pražském trhu, největšími konkurenty jsou pro nás nyní menší lokální weby. Ty fungují na principu, že mají nějaké obchodní zástupce, kteří napřímo kontaktují divadla a říkají jim: pojďte za nějaký drobný poplatek umístit svoje divadlo do našeho katalogu.

My se snažíme brát jako samozřejmost, že u nás všechny akce jsou — nejenom ty domluvené za poplatek. My je budeme mít pro pořadatele zdarma. Přidáme i údaj o účastnících, jednoduchou filtraci podle místa, času, a ještě jim přineseme tu hodnotu, že na jejich akce reálně dostaneme lidi, nejenom že ji umístíme v nějakém katalogu.

Máte nějaké rozhraní pro zadavatele akcí?

Počítáme s tím v brzké budoucnosti. Snažíme se řídit principy ‚lean‘ startupu, a pro nás je prioritní, aby to bylo příjemné pro uživatele, abychom těch měli co nejvíce. Potom můžeme mít silnější pozici ve vyjednávání s pořadateli.

Teď jsme, řekněme, získali osmdesát procent všech akcí, které se kde dějí, díky Facebooku a díky velkým přeprodejcům vstupenek, a s malými pořadateli můžeme navazovat vztahy později.

Ale povolíme jim, že si budou moci přidat odkaz na vstupenku k těm akcím, které u nás už beztak mají, jelikož jsme je stáhli třeba z Facebooku.

Jak je Yeago financováno?

Na projektu děláme už od léta. Když jsme tým formovali, teprve s raným prototypem a powerpointovou prezentací, podařilo se nám získat investora. Naše výsledky se mu líbí a má zájem investovat znovu. My však chceme ještě vidět, jak si projekt povede v prvních týdnech po spuštění. Nechceme prodávat zajíce v pytli. Povedeme‑li si dobře, pak se stávající investor připojí k novému investičnímu kolu. V něm by se jednalo o cca dva až tři miliony korun, přičemž stávající investor je ochoten nabídnout třetinu.

Odhadnu, že dosud jste dostali statisíce na přežití…

Přesně tak. Nové investiční kolo by mělo posloužit k expanzi, a současní investoři chtějí poskytnout třetinu částky. Hledáme dalšího jednoho nebo dva investory, kteří dodají zbylé dvě třetiny.

Můžete svého dosavadního investora prozradit?

Není to tajné, ale zatím bych si to nechal pro sebe.

Chystáte aplikaci přímo pro Facebook? Dávalo by to vůbec smysl? Nebo nepotřebujete více než to, co se předá při přihlášení?

Přesně. My nejsme vyloženě aplikace na Facebooku, chceme to určitě stavět jako vlastní byznys. Samozřejmě jsme však s Facebookem hodně propojení. Chceme využívat Facebooku i jako nástroje k získávání uživatelů. Budeme používat různé virální prvky, jako že na Facebooku uvidíte, že ten a ten kamarád se chystá na akci, která se koná na Yeago, a když se na to prokliknete, už budete na našem portále.

Uvažujeme o tom, že bychom časem měli i vlastní systém na vstupenky. Zatím jsou to jen prokliky, ty nám však umožňují monetizovat od prvního dne.

Co by vám umožnil vlastní systém?

Je otázka, zda začneme vyvíjet vlastní systém. Možná až bychom měli milión uživatelů a snažili se vytěžit z nich co nejvíce peněz. Teď však chceme co nejrychleji růst. Proto používáme partnery.

Mohli bychom v budoucnu uzavřít partnerství s nějakou společností, která by to udělala za nás. Jsou i české služby. Mohli bychom díky tomu pořadatelům akcí nabízet, že jim zprostředkujeme nejen propagaci, ale že za ně vyřídíme i administrativu spojenou se vstupenkami.

To je asi pro vás zatím zbytečné, jestliže 80 % trhu má několik málo společností, jak říkáte.

Přesně tak. Teď chceme na trh přijít s něčím novým a uspět. Až budeme mít uživatele, bude mnohem jednodušší přidat vlastní rezervační systém.

Pojďme k historii. Jaké bylo AskYou a v čem je Yeago jiné?

Na AskYou hrozně rád vzpomínám, protože to byl v podstatě takový nadšenecký projekt, do kterého jsme šli s kamarády a vůbec jsme netušili, co by z toho mohlo někdy vzniknout. To opravdu začalo tak, že jsme si s kamarádem řekli, pojďme něco udělat, a začali jsme pracovat po večerech a scházeli jsme se jednou za týden ve škole.

Absolutně jsme nevěděli, jak začít. Když si vzpomenu, co jsme dělali za hlouposti… Ale myslím, že bylo dobře, že jsme si tím prošli.

Co jste dělali za hlouposti?

Začal jsem třeba psát dlouhý byznys‑plán, a ještě jsme ani pořádně nevěděli, jak ta aplikace bude fungovat. Nevěděli jsme, jestli o to lidé budou mít zájem, ani jaká bude hlavní funkce našeho portálu, ale už jsme si pomalu stavěli nějakou analýzu SWOT a analýzu trhu a tohle všechno.

Věděli jsme, že chceme udělat něco s aktivitami, abychom dávali dohromady lidi se stejnými zájmy. Představovali jsme si to tak, že uživatelé navrhnou nějakou akci, například „pojďme do kina“, nebo „pojďme si zahrát fotbal“, a návrh se zobrazí lidem se stejnými zájmy.

Když se nám to podařilo spustit, asi nejvíce to trpělo na „syndrom prázdného baru“. Představte si, že každou vteřinu někdo přijde do prázdného baru, uvidí, že bar je prázdný, a odejde. I když za večer tím barem projdou tisíce lidí, nakonec si nikdo nekoupí drink, nikdo nezaloží akci, protože nevidí, že by to dělali ostatní.

To by ani ještě nebyl takový problém. Věřím, že by se nám časem masu podařilo získat, problém byl spíš v tom, že vývoj se táhl hrozně dlouho. Kluci byli všichni vysokoškoláci, byli postaveni před volbu — buď AskYou, nebo je vyhodí ze školy. Už to nešlo zvládat současně. V podstatě to skončilo na tom, že se kluci rozhodli, že si udělají bakalářku, státnice, a projekt de facto vyšuměl do prázdna.

Ale vy jste ho v březnu 2012 přece spustili.

Dokázali jsme to po stupínkách přesunout do celkem profesionálního projektu; dostali jsme se do historicky prvního běhu StartupYardu, to byla obrovská zkušenost.

Dal do vás StartupYard peníze?

Ano, a StartupYard má podíl i v tomto novém projektu. Už ne tak velký, jako předtím v AskYou. Tam měl oněch deset procent za sto padesát tisíc.

Když jsme vyšli ze StartupYardu, byli jsme tak v 90 % cesty ke spuštění, ale už se tušilo, že kluci se tomu nebudou moci nadále věnovat. Stáli jsme tedy před rozhodnutím, zda to zavřít, nebo zda to spustíme, a rozhodli jsme se, že se to musí zkusit. Spousta lidí se na to těšila, spousta lidí to chtěla, bylo by hloupé to nespustit. Tak jsme udělali všechno proto, abychom to spustili.

Nakonec to dopadlo tak, že jsme tam dostali za první týden asi čtyři tisíce registrovaných, po čtrnácti dnech jich bylo asi šest tisíc. Jenže tak třetině se ani nenačetla některá stránka. Kluky jsem týden před spuštěním fakt ždímal, aby do toho dali co nejvíc, ale nakonec jsem tím vlastně jen prodlužoval nevyhnutelný rozpad toho týmu.

Jak jste to řešil vy? Vy jste přece také student.

Jsem. Když se po spuštění ukázalo, že tým už dál nefunguje, zůstal jsem sám, jen s jedním programátorem. Chvíli jsem přemýšlel, co dál. Projekt měl mezi uživateli ohlas, marketingově se to fakt povedlo, konverzní poměry byly třeba 40 % na stránce — že se lidé opravdu registrovali.

Přišlo mi škoda to jen tak pustit. Ale jednak jsem viděl slabiny nápadu i jeho realizace, a jednak jsem neměl tým. Pořád jsem uvažoval, jakým způsobem bych to uchopil, když už se na tom jednou začalo pracovat, a tak jsem rozhazoval sítě. Nakonec jsem sehnal nový tým, sehnal investora a začali jsme dělat projekt sice rozdílný, ale který hodně těží ze znalosti toho předchozího.

Sám studuji na VŠE, teď budu dělat bakaláře, ale není to tak hrozné, nemám tolik povinné docházky, jsem schopen se domluvit na individuální účasti, jsem schopen toho bakaláře zvládnout.

Na původní AskYou byla založena firma?

Ano, jistě.

A ti kluci v ní měli podíl? Co se s firmou stalo?

Měli jsme při založení firmy dohodu — je to obvyklé například i ve Státech — že každý ze zakládajících členů musí ve firmě vydržet po nějakou dobu, aby jeho podíl byl platný. Kluci však nevydrželi, takže firma potom zůstala mně. Yeago vlastně dělá stejná firma jako AskYou — po právní stránce.

Podle kterého je to práva? Jste registrovaní v Británii?

Jsme registrovaní v Británii. Rozdíl mezi Českou republikou a Británií, kromě toho, že firmu založíte přes internet za 48 hodin, je i v tom, že tam zákon tolik nenařizuje, co všechno musíte nebo nesmíte. Dává spíš základní mantinely, a pak už je hodně na společnících, co si sami smluvně upraví. My jsme podle anglického práva uzavřeli dohodu, že každý musí ve firmě po nějakou dobu zůstat a pracovat pro ni. Jestliže dobrovolně odejde, vzdává se tím svého podílu ve prospěch ostatních.

A neměli jsme s tím problém. Kluci sami řekli: Prožili jsme spolu krásný rok práce, byla to obrovská zkušenost, cítíme však, že už teď musíme jít dál trochu jinak. Neměli jsme žádné spory.

Když jsem si četl články z doby spuštění AskYou, říkal jsem si: to nemohlo vyjít. Překvapuje mě, že jste tenkrát všude prošli: do JIC, pak do StartupYardu. Překvapuje mě, že vás mentoři nechali, že vás podpořili v tom původním směru.

Kdybych byl tvrdě upřímný, řekl bych, že mě taky, ale to je prostě škola života. Na každém stupínku, který jsme ušli, jsme se něco naučili, nějak svůj projekt zdokonalili.

Podle mě nás mentoři brali, protože viděli, že když nám něco řekli, byli jsme schopní tu připomínku přijmout a zapracovat. Naší největší výhodou bylo, že jsme neměli co ztratit a byli jsme ochotní velmi rychle se učit. A investoři i mentoři v tom viděli potenciál do budoucna.

Petr Ocásek, tehdy ve StartupYardu, teď v Node5, o nás například řekl: „Tomu projektu moc nevěřím, ale jestli má nějaký tým dostat šanci to zkusit, tak jsou to tihle.“

Myslím, že hlavní potenciál viděli v nás, než že by tolik věřili té myšlence. Ta se ostatně hodně měnila i za pochodu.