Hlavní navigace

Jaroslav Winter: Internet jako nástroj, nikoliv cíl

 Autor: 29
Jan Rylich 14. 5. 2007

Jaroslav Winter, koordinátor každoroční akce Březen, měsíc Internetu, se již více než deset let zabývá propagací Internetu v České republice. Jak to všechno začalo? Co se povedlo a co méně? A můžeme se těšit i na další ročníky?

První otázka se přímo nabízí: jak jste se k „Březnu“ dostal? Jak vás napadlo vrhnout se do takového projektu?

Jako novinář v podnikatelském týdeníku Profit (tehdy ještě Českomoravský Profit) jsem začal v roce 1996 systematicky psát o možnostech využití Internetu v podnikání. Snažil jsem se přesvědčovat čtenáře, že jde o nový nástroj, který zanedlouho významně ovlivní jejich byznys a leckteré zavedené koncepty zcela převrátí, takže by se s ním měli seznámit a učit se jej používat. Postupně jsem však dospíval k poznání, že ruku v ruce musí jít také osvěta směrem k široké veřejnosti i politické sféře, protože ta prakticky neexistovala. K čemu by byl podnikatelům Internet, kdyby scházela masa uživatelů? Až se při jedné debatě zrodila myšlenka zorganizovat něco jako měsíc Internetu. Naštěstí jsme s vedoucí marketingu v Profitu, Irinou Zálišovou, která ten nápad ihned podpořila, ani zdaleka netušili, co nás čeká…

Jaroslav Winter (51)
Jaroslav Winter
  • Prezident sdružení BMI.
  • Spoluautor projektu „Březen – měsíc Internetu“.
  • Šéfredaktor portálu pro osoby se specifickými potřebami Helpnet.cz.
  • Autor několika knih o využití Internetu v podnikání.
  • Po absolvování Fakulty žurnalistiky UK v Praze pracoval v Mladé frontě, VTM, Profitu a Economii.
  • Je šťastně ženatý a má syna.

Kolik lidí ve Sdružení BMI pracuje?

Sdružení BMI jsme založili po dohodě s vedením Profitu po skončení druhého ročníku Března – měsíce Internetu s tím, že na sebe BMI převezme organizaci tohoto projektu. Počet zaměstnanců se měnil v závislosti na počtu dalších projektů, které jsme právě realizovali, a jejich náročnosti. Nejdelší dobu jsme byli dva až tři, nejvíce nás bylo pět. Od února minulého roku, kdy kolegyně Zálišová přešla na plný úvazek řídit Agenturu pro evropské projekty a management EPMA, kterou jsme založili společně s krajem Vysočina, jsem zůstal jako zaměstnanec BMI sám. Podle potřeby ale využívám samozřejmě pomoc externistů a dalších členů sdružení.

Jak dlouho trvá řekněme ‚přípravná fáze‘, tedy vytváření programu, jednání s účastníky, hledání sponzorů… Jak to probíhalo kupříkladu u BMI 2007?

Příprava začíná vlastně už od skončení předcházejícího ročníku. Do konce května vždy předáváme partnerům jeho podrobné vyhodnocení a při té příležitosti se předběžně domlouváme také o možné spolupráci v dalším ročníku. Naštěstí mediální partneři nám až na výjimky už několik let zůstávají stejní, takže s nimi je jednání jednodušší. Zpravidla přes prázdniny si vyjasníme hlavní zaměření příštího ročníku a na podzim začneme shánět sponzory. To bývá nejkritičtější období. Zatím se vždy podařilo dát sestavu hlavních partnerů BMI dohromady, ale někdy to bylo napínavé. Teprve letos jsme měli jako hlavního partnera poprvé za celou historii státní instituci, a to díky mottu „Internet – výhoda pro znevýhodněné” Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jinak projekt vždy financovaly soukromé firmy, s jedinou výjimkou České pošty, která je státním podnikem.

Koncem roku probíhá paralelně řada aktivit – je třeba zkoordinovat termíny jednotlivých konferencí, připravit s grafikem i s partnery inzerát pro příští ročník, aby v lednu už byl k dispozici pro zadání do prvních měsíčníků, které mají delší výrobní lhůtu, doladit smlouvy se všemi partnery. Taky už začíná příprava programu konferencí INSPO a Junior Internet. Tu první mám plně na starosti, ve druhé už naštěstí jen vypomáhám. Zpravidla v listopadu nebo prosinci vyhlašujeme nominační soutěže Junior Internetu a literární soutěž Internet a můj handicap, kterým je třeba zajistit publicitu. Musí se taky připravit web pro další ročník BMI, aby v lednu mohla být spuštěna jeho nová podoba i s předběžným programem hlavních akcí. Nemá cenu pokračovat dále, je toho spousta, na co se nesmí zapomenout. Naštěstí jako novináři mi nedělá problémy zpracování tiskových materiálů, článků a podkladů pro novináře, kterých je třeba taky připravit hodně. Jen tiskových zpráv vydáváme v průběhu kampaně každoročně patnáct až dvacet. Dá se říct, že projekt BMI mě na půl roku vytíží naplno, v ostatních měsících je to volnější, zbývá více času na jiné aktivity.

Když se ohlédnete na uplynulých deset ročníků, co vnímáte jako největší úspěch?

To, co bych označil jako lavinový efekt. Že někdy stačí málo, nápad, inspirace a uvolníte lavinu v tom dobrém smyslu, kterou už ani nemusíte dále nijak zvlášť ovlivňovat a žije si vlastním životem. Kdyby nevznikl Březen – měsíc Internetu a my se nespojili hned v prvním ročníku s Tomášem Renčínem k zorganizování konference Internet ve státní správě a samosprávě (ISSS), kdoví, jestli bychom u nás měli tak významnou událost, kterou si v posledních letech nenechají ujít každým rokem více než dva tisíce účastníků z mnoha zemí. Možná by podobná konference vznikla, ale určitě později a vyvíjela by se zřejmě jinak.

Anebo kdybychom nepozvali děti do poroty soutěže o nejlepší webové stránky určené dětem, kterou jsme vyhlásili ve druhém ročníku, těžko by tehdy 12letý porotce Jirka Peterka přišel na nápad uspořádat v příštím ročníku BMI první dětskou konferenci o Internetu a nenapadlo by to asi ani nás. Rok od roku jsme na dětské organizátory přenášeli více a více práce, až v posledních letech už jen pomáháme s mediální podporou a sháněním sponzorů. Dokázali dokonce získat granty od Evropské unie i Mezinárodního visegrádského fondu a rozšířit koncept Junior Internetu i do dalších zemí. Podobných lavinových kamínků by se našlo více.

A z druhé strany; co si myslíte, že se během těch let nepovedlo?

Zažili jsme některé slepé uličky, ale snad žádný vyložený propadák, takže ve mně není žádné velké zklamání.

Teď pro změnu spíše subjektivně. Na kterou akci nebo událost vzpomínáte nejraději?

Mám třeba radost z toho, když sleduji, co přinesla konference Junior Internet jejím dětským organizátorům i účastníkům, jak se nesmírně otrkali a čeho stačili už dosáhnout. A velice se vždy těším, co nového zase vymyslí knihovníci pro příští Noc s Andersenem a do kolika dalších míst se tato unikátní akce rozšíří. Ale asi mým nejmilejším dítkem je konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami. Každoročně nám na ni přijíždějí do Kongresového centra Praha vozíčkáři, neslyšící, nevidomí, lidé s nejrůznějším zdravotním postižením i pracovníci pomáhajících organizací a rádi se vracejí, protože si vždy odvezou nějaké nové poznatky a informace, které jim prokazatelně pomáhají v jejich aktivitách.

Když už jsme u znevýhodněných uživatelů… Vy jste také koordinátorem a šéfredaktorem portálu Helpnet. Jak tento projekt vznikl?

Už od prvních ročníků BMI jsme si uvědomovali, že Internet může být neocenitelným pomocníkem zvláště pro lidi se zdravotním postižením a přemýšleli jsme, co bychom pro ně mohli udělat. Navázali jsme kontakt s řadou provozovatelů serverů zaměřených na různé skupiny zdravotně postižených a po mnoha diskusích jsme byli vyzváni, abychom spolu s nimi založili občanské sdružení AISO – Asociace informačních systémů pro občany se specifickými potřebami.

AISO si vytklo do začátku dva konkrétní cíle – ověřit si svoji akceschopnost uspořádáním konference o Internetu pro lidi se zdravotním postižením, a v další perspektivě vytvořit portál, který by zastřešoval celou problematiku zdravotního postižení. Tak vznikla konference INSPO, která se poprvé uskutečnila v Kongresovém centru Praha ještě mimo rámec BMI, a to v září 2001. Od března 2002 jsme ji pak zařadili mezi aktivity BMI a patří už tradičně k nejúspěšnějším konferencím. No a pak přišel na řadu zamýšlený portál. Všichni v AISO mluvili o jeho potřebě a že pomohou s jeho vytvořením, ale nikdo se neměl k tomu, aby se projektu ujal. Když pak organizace CZ.NIC vypsala grantové řízení, BMI sdružení využilo vzniklé příležitosti, zpracovalo projekt, získali jsme grant a díky němu jsme s pomocí řady spolupracujících organizací portál vytvořili.

Bohužel portál nebyl z hlediska přístupnosti košer, což sponzorsky darovaná platforma neumožnila, takže jsme sklidili od komunity tvůrců webu velkou kritiku. Z tohoto pohledu do značné míry oprávněnou, ale nikdo si při tom nevšiml hodnotného obsahu. Zajímavé bylo, že ze strany uživatelů se zdravotním postižením, pro které portál vznikl, se neozval kriticky nikdo. Takže tím se vracím ještě k předcházející otázce, z toho ve mně určitý smutek zůstal. Naštěstí díky společnosti CZI už máme portál v nové podobě, a s tou jsem spokojený.

Je ještě nějaký jiný projekt, kterému se věnujete nebo se o něj aktivně zajímáte?

To je vám málo? Ale mohl bych se zmínit ještě o dvou mezinárodních projektech v rámci programu Leonardo da Vinci, které již skončily a vyústily v užitečné produkty, o jejichž distribuci se dále starám. Jde o CD-ROM Výuka znakového jazyka a komplet DVD a CD Qualified Care – Profesionalizace rodinné péče o lidi trpící roztroušenou sklerózou.

No vida. Přece jen to nebyla zbytečná otázka… Vraťme se ale zpátky k „Březnu“. Co Vás během uplynulých ročníků nejvíce překvapilo?

Že pořád ještě přibývá knihoven, které vstupují do projektu, a roste počet návštěvníků jejich akcí. Myslel jsem si už před několika lety, že narazíme na hranici, kdy bude třeba zvažovat, zda má ještě smysl pokračovat dále. Ale když se pak oprostíte od pohledu uživatele, který už pokládá Internet za samozřejmou součást svého života, a podíváte se na statistiky, tak si uvědomíte, že masa neuživatelů, kteří mají zájem se seznámit s Internetem, je zhruba stejně početná jako skupina uživatelů. Takže asi pořád ještě je na pár let dostatečný potenciál zájemců o nabízené březnové aktivity. Navíc jde často o lidi nějakým způsobem znevýhodněné, kteří z různých důvodů dosud neměli možnost začít Internet používat, nebo se s ním ani seznámit.

Jak zapojení knihoven hodnotíte? A naopak, jak knihovny hodnotí BMI? Jistě od nich máte zpětnou vazbu.

To, že jsme po druhém ročníku oslovili knihovny a získali je pro zapojení do projektu, pokládám za klíčové pro další směřování BMI. Tím jsme získali nástroj, jak oslovit skutečně širokou veřejnost, a vynikající partnery, se kterými se nám velmi dobře spolupracuje. A na druhou stranu knihovny jsou si vědomy toho, že BMI jim umožňuje dát o sobě vědět jako o institucích, které už zdaleka nejsou jen místem pro půjčování knih, ale stávají se moderními informačními centry. S velkou pravděpodobností i jejich zviditelnění v BMI přispělo k tomu, že se v uplynulých letech přece jen vždy našly ve státním rozpočtu peníze, byť někdy v omezené míře, na financování programu internetizace knihoven. Díky tomu dnes již 93 procent obyvatel Česka žije v obci, kde je knihovna s veřejným přístupem na Internet.

Nechybí jim původní „Březen, měsíc knihy“?

Některým asi ano, ale většina stejně spojuje internetovou osvětu i s podporou čtenářství, a někde dokonce svoje aktivity vyhlašují pod hlavičkou Března – měsíce Internetu a knihy, případně měsíce knihy a Internetu. Ostatně jejich mediálně nejznámější akce, jíž je Noc s Andersenem, je zaměřena především na podporu dětského čtenářství. A Internet v ní hraje roli pouhého nástroje, který umožňuje takovou rozsáhlou akci efektivně zorganizovat a jejím účastníkům umožňuje navzájem se informovat o průběhu noci. Což je naprosto v pořádku, Internet jsme vždy chápali jako nástroj, prostředek, nikoli cíl sám o sobě.

Deset let je dlouhá doba, zejména v takové oblasti, jako je Internet. Plánujete „v nejlepším přestat“, nebo se naopak odrazit kupředu minimálně do další desítky?

WT100

Do desátého ročníku jsem vstupoval v psychickém rozpoložení, že jde o ročník poslední. Jeho průběh však dopadl nad očekávání výborně, zaměření v duchu motta „Internet – výhoda pro znevýhodněné“ se ukázalo jako šťastné a objevily se dokonce názory, že by bylo dobré u tohoto zaměření zůstat. Ta myšlenka se mi docela zamlouvá, takže pokud knihovny projeví chuť pokračovat a podaří se najít sponzory, je možné, že se uskuteční ještě minimálně jedenáctý ročník BMI.

Děkuji za rozhovor.

Anketa

Jsou knihy a Internet příbuzná témata?

Našli jste v článku chybu?
Podnikatel.cz: Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

120na80.cz: Zázrak ze smetiště: co léčí lopuch?

Zázrak ze smetiště: co léčí lopuch?

Vitalia.cz: Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Vitalia.cz: Opuncie je plod kaktusu. Pozor na trny

Opuncie je plod kaktusu. Pozor na trny

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Vitalia.cz: Jaký je rozdíl mezi brambůrky a chipsy?

Jaký je rozdíl mezi brambůrky a chipsy?

Lupa.cz: Další Češi si nechali vložit do těla čip

Další Češi si nechali vložit do těla čip

Lupa.cz: Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Podnikatel.cz: Babišovy firmy a registr smluv. Co odhalil?

Babišovy firmy a registr smluv. Co odhalil?

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Lupa.cz: Hackeři mají data z půlmiliardy účtů Yahoo

Hackeři mají data z půlmiliardy účtů Yahoo

Podnikatel.cz: EET pro e-shopy? Postavené na hlavu

EET pro e-shopy? Postavené na hlavu

Lupa.cz: Jak levné procesory změnily svět?

Jak levné procesory změnily svět?

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Vitalia.cz: Tahák, jak vyzrát nad zápachem z úst

Tahák, jak vyzrát nad zápachem z úst

Podnikatel.cz: Poslanci chtějí sebrat majetek Bakalovi

Poslanci chtějí sebrat majetek Bakalovi

120na80.cz: Hrbatá prsa aneb mýty o implantátech

Hrbatá prsa aneb mýty o implantátech

Podnikatel.cz: Jak vám může jóga pomoci v byznysu?

Jak vám může jóga pomoci v byznysu?

Vitalia.cz: Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

DigiZone.cz: Mordparta: trochu podchlazený 87. revír

Mordparta: trochu podchlazený 87. revír