Je broadband stále ještě prioritou? Pro Evropskou unii už tolik ne

Evropská unie zkrouhla své investice do rozvoje broadbandu z 9 na 1 miliardu eur. Česká republika ho naopak chce podpořit částí výnosů z aukce mobilních kmitočtů.

Ta zpráva z Bruselu rozhodně není dobrá: tak dlouho nám Unie tvrdila, jak je pro ni rozvoj broadbandu důležitý, jak významnou je prioritou a jak je ochotna přispět k jeho rozvoji i finančně – až snížila jeho chystanou podporu z dříve plánovaných 9 miliard na pouhou 1 miliardu.

Abychom ale byli přesní: nejde ani tak o rozhodnutí samotných eurobyrokratů, kteří až dosud připravovali ambiciózní plány rozvoje broadbandu, zejména v rámci programu CEF (Connecting Europe Facility), a přesvědčovali nás o jejich potřebnosti. Jde o důsledek nedávného jednání Rady EU (tedy zástupců jednotlivých členských zemí), tentokráte na úrovni premiérů, k rozpočtu Evropské unie na dalších 7 let (2014 až 2020). Vlastně již druhého, protože to první (v listopadu loňského roku) zkrachovalo.

Právě zde se ukázalo, že když dojde na peníze, jdou hezká slova a vzletné myšlenky pryč, a nastupuje prostá fyzika: sečtou se „silové vektory“ jednotlivých lobbistických skupin a národních zájmů, a podle jejich výslednice to také dopadne. Jinými slovy: každý si ze svých zájmů prosadí tak velkou část, jaká odpovídá jeho „síle“. A bohužel síla těch, kteří prosazují potřebnost broadbandu (a obecněji ICT technologií a jejich nasazení), se ukázala jako malá.

Jak dopadl CEF?

Jednou z oblastí, které skrze škrty dostaly nejvíce na frak, je program CEF (Connecting Europe Facility), překládaný do češtiny jako „nástroj pro propojení Evropy“. Jeho úkolem je podpořit rozvoj a budování infrastruktury, potřebné pro naplnění rozvojových cílů Unie. Nikoli nést veškeré náklady, ale „povzbudit“ k investicím privátní sféru a určitou částí jí přispět na budování nové infrastruktury, kterou bude realizovat a z rozhodující části financovat právě ona. Zejména tam, kde se budování nové infrastruktury na čistě komerční bázi nevyplatí.

Program CEF se přitom netýká jen oblasti telekomunikací a ICT, ale také dopravy a energetiky. Takže v něm nejde jen o budování nových sítí pro broadband, ale také o nové silnice, železnice, rozvodné sítě pro energetiku atd. A jak se dá tušit, právě oblast telekomunikací a ICT je oproti dopravě a energetice relativně nejslabší, ve smyslu oné „prosté fyziky“ zmiňované výše.


Autor: Evropská komise

Hezky vidět je to na tom, jak konkrétně dopadly rozpočtové škrty na jednotlivé části programu CEF. Původně totiž chtěla EU věnovat na program CEF (v rámci sedmiletého časového horizontu, 2014 až 2020) částku 50 miliard €. Z toho mělo jít na dopravu 31,7 miliardy €, na energetiku 9,1 miliardy €, a na telekomunikace a ICT dokonce 9,2 miliardy €. A to nejenom na podporu investic do „rychlých a velmi rychlých širokopásmových sítí“, ale také na  rozvoj celoevropských digitálních služeb.

Jenže nedávné jednání Rady EU v rámci seškrtávání rozpočtu Unie škrtalo i v penězích pro program CEF pro roky 2014 až 2020. Místo původních 50 miliard € půjde na celý tento program jen 29,299 miliard € (zdroj). Doprava dostane místo původně plánovaných 31,7 miliardy jen 23,174 miliardy €, a energetika se místo s původními 9,1 miliardami bude muset spokojit s 5,126 miliardami €.

V prvním případě, tedy u dopravy, jde o pokles o cca 27 %. V případě energetiky jde o vyšší míru poklesu, o cca 43 %. Jenže to není nic proti tomu, jak dopadla oblast telekomunikací a ICT. Jak už tušíte z úvodu tohoto článku, z původně plánovaných 9,2 miliardy € dostane pouze rovnou 1 miliardu €. Pokud bychom to přepočítali na procenta, byl by to pokles o 89 %.

Lze si představit lepší vyjádření relativní „síly“ dopravy, energetiky a telekomunikací plus ICT v rámci Evropské unie? A bohužel také pádnější popření dosavadních deklarací o tom, jak je dostupnost broadbandu potřebná a nezbytná pro budoucnost celé Evropy?

Jaké to bude mít dopady?

Evropská unie dosud měla v oblasti broadbandu poměrně ambiciózní cíle. Konkrétně z tzv. digitální agendy pro Evropu vyplýval cíl, podle kterého by do roku 2020 měly být domácnosti připojeny rychlostí alespoň 30 Mbit/s, a nejméně 50 % z nich rychlostí nad 100 Mbit/s.

Už při stanovení tohoto cíle se předpokládalo, že hlavní tíže jeho dosažení bude ležet na privátní sféře, a že unijní prostředky budou pouze doprovodným zdrojem. Takovým, který by měl pomáhat tam, kde čistě tržní podmínky nedávají dostatečnou  motivaci pro čistě privátní investice. Jenže jak to bude teď, když došlo k tak zásadní redukci unijních prostředků?

Odpověď záleží na tom, koho se ptáte. Třeba předseda komise Barroso se vyjádřil způsobem, který mi přijde jak ze seriálu „Jistě, pane ministře“ – když místo „dopadlo to špatně“ naopak vyzdvihuje, že se „podařilo zachovat“:

Podařilo se zachovat základní strukturu návrhu předloženého Komisí i některé inovativní nástroje, včetně nástroje pro propojení Evropy, v jehož rámci se poskytují finanční prostředky na dopravu, energetiku a digitální agendu. Díky tomu může rozpočet Unie fungovat jako celoevropský nástroj ke zvýšení konkurenceschopnosti a hospodářského růstu.

To komisařka Neelie Kroesová se vyjádřila jinak:

je jasné, že s přídělem 1 miliardy € nemůže být řeč o podpoře broadbandu, takže tyto peníze půjdou výhradně na digitální služby

K tomu pak dodává, že (alespoň pro ni) tím dosavadní cíle v oblasti broadbandu nepadají:

Dosáhnout do roku 2020 našich cílů v oblasti broadbandu, které jsme si všichni odsouhlasili, bude možná těžší – ale já to nevzdávám. Budu za ně bojovat i nadále.

Pravdou je, že k žádné revizi již dříve vytyčených cílů zatím nedošlo, a ani jsem nezaznamenal žádné signály jdoucí tímto směrem. Na druhou stranu je na něco takového stále ještě dost brzy, od dohody na novém rozpočtu Unie v rámci Rady EU.

Nehledě na to, že takto dohodnutá nová podoba unijního rozpočtu nemusí být ještě definitivní. Musí ji totiž schválit také Evropský parlament. A ten již dal najevo - prostřednictvím šéfů svých čtyř klíčových frakcí – že pro něj je tato dohoda nepřijatelná. Nicméně třeba náš premiér Nečas neočekává, že by se návrh kvůli europoslancům ještě nějak měnil:

Podle něj je ale „z říše pohádek“ představa, že by se dohoda členských zemí, které bylo dosaženo po těžkých bojích, mohla nějakým zásadním způsobem kvůli europoslancům změnit a že by se dojednával zcela nový rozpočet.

Je podpora vůbec zapotřebí?

Zajímavou otázkou je ale také to, zda unijní „pomocné“ peníze jsou vůbec zapotřebí a zda skutečně pomáhají, nebo naopak brzdí a komplikují – i kvůli nejrůznějším byrokratickým aspektům a povinnostem, které jsou s jejich čerpáním spojeny. Nejsou nakonec největší překážkou pro privátní investice do nové infrastruktury (hlavně v podobě nových optických přístupových sítí) spíše komplikované a dosud ne zcela ujasněné regulační aspekty kolem budování těchto sítí?

Zjednodušeně řečeno jde o to, zda když někdo na své náklady vybuduje nějakou novou (optickou) přístupovou síť, zda bude také sám rozhodovat o jejím využití – nebo zda mu do toho bude mluvit někdo jiný (regulátor), kdo mu přikáže pustit do jeho sítě další zájemce z řad (jemu konkurujících) operátorů?

Ale to už je zase trochu jiné téma, na samostatný článek. Nicméně aspoň pro zajímavost si udělejme malou anketu:

Anketa

Jsou podle vás "pomocné" peníze na budování nové infrastruktury skutečně potřebné?

A co u nás?

Jak jste se již mohli dočíst minulý týden ve zprávě zde na Lupě, u nás zatím ještě nedošlo k revizi představy, že část z výnosů (stále ještě probíhající) aukce kmitočtů pro mobilní sítě by měla jít do „podpory projektů zaměřených na budování přístupových sítí nové generace“. Nejspíše v tom smyslu, že by tyto peníze měly jít někomu „potřebnějšímu“, kdo má větší lobbistickou sílu.

Připomeňme si, že tato představa vychází z usnesení vlády č. 370 již z května loňského roku, které řešilo podmínky aukce, a kromě toho uložilo připravit „fond na podporu rozvoje nových přístupových sítí“. Konkrétní návrh mělo připravit ČTÚ společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu, a předložit vládě do konce (letošního) ledna. Přitom se ještě předpokládalo, že v té době už bude hlavní část aukce dokončena a bude známo, jaké jsou její výnosy.

Dnes je ale situace jiná. Nejen, že aukce ještě neskončila (o možných důvodech se nedávno zamýšlel mobil.cz), ale není ani hotov návrh, který měl být do konce ledna předložen vládě. Místo něj se ČTÚ (i MPO) nyní obrací na širší zainteresovanou veřejnost s určitým „prvním nástřelem“, o kterém chtějí diskutovat:

„S ohledem na skutečnost, že správné nastavení podmínek Programu je pro jeho úspěch klíčové, hodláme spolu s MPO v této věci oslovit širokou odbornou veřejnost se žádostí o náměty. Současně jsem se v této věci obrátil i na jednotlivé asociace podnikatelů v elektronických komunikacích, Hospodářskou komoru, Svaz průmyslu a dopravy, a rovněž i na Asociaci krajů a Svaz měst a obcí ČR“.

Konkrétně zveřejněn (kromě tiskové zprávy) byl soubor poměrně zásadních otázek na to, čeho by se program podpory měl týkat, jak by měl fungovat, pro koho atd. Což naznačuje, že konkrétní obrysy navrhovaného řešení nejsou ještě zdaleka definitivní (resp. vůbec nějak narýsovány) a je stále ještě možné je ovlivnit.

Kromě toho byl zveřejněn ještě další materiál (Vysvětlující materiál k souhrnu otázek týkajících se Programu), který upozorňuje na řadu důležitých aspektů. Zejména pak na to, že se doslova pod rukami mění vymezení toho, co jsou vlastně NGA, neboli přístupové sítě nové generace (o jejichž podporu se zde jedná). Až dosud je unijní dokumenty vymezovaly jako pevné přístupové sítě, které neobsahují nic „bezdrátového“. Jenže koncem ledna t.r. vydala Komise nový dokument (Pokyny k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí), ve kterém poněkud mění dosavadní definici těchto sítí a připouští v nich i určité bezdrátové prvky, resp. celé bezdrátové přístupové sítě:

V současném stádiu vývoje trhu a technologií jsou sítě NGA:  i) přístupové sítě z optických vláken (FTTx), ii) vyspělé modernizované kabelové sítě a iii) některé vyspělé bezdrátové přístupové sítě, díky kterým lze účastníkovi poskytnout spolehlivé vysokorychlostní připojení.

Zajímavou otázkou je pak to, zda pod „bezdrátovou přístupovou síť“ může být zahrnuta i mobilní síť, resp. její rádiová část. Vysvětlující materiál ČTÚ a MPO přitom poměrně detailně řeší otázku tzv. backhaulu, jehož řešení zahrnuje do přístupových sítí – ale současně odmítá backhauling v mobilních sítích (tj. napojování základnových stanic mobilních sítí na páteřní část mobilní sítě) s poukazem na to, že se už jedná o plně mobilní služby.

Nicméně samotný nový unijní materiál k sítím NGA mobilní technologie nevylučuje. Naopak, hovoří o tom, že by „přístupové bezdrátové sítě nové generace“ mohly být založeny také na mobilní širokopásmové technologii. Případně na „upravené“ mobilní širokopásmové technologii, aby byla zajištěna potřebná kvalita a přenosová kapacita. Zmiňováno je například použití směrových antén.

CIF16

Je to tedy určitě zajímavá otázka pro právě otevíranou diskusi k návrhu Programu. Stejně jako třeba otázka toho, zda samotný záměr investovat část výnosů z aukce neovlivňuje její podmínky a průběh  – když schopnost budovat nové a moderní přístupové sítě i v méně atraktivních lokalitách ovlivní i zdejší nabídku datových služeb, na které jsou zase založeny byznys plány a strategie těch, kteří se právě teď účastní aukce kmitočtů.

Pokud se chcete do diskuse zapojit, uzávěrka je 6. března 2013 (pro příspěvky posílané ČTÚ), resp. 7. března 2013 (pro příspěvky zasílané MPO). 

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 2. 2013 11:58

Školení UX: Jak zapojit uživatele do designu

  •  
    Jak dostat ono tajemné UX do designu.
  • Ve kterých fázích zapojit uživatele, abyste dostali nejvíc muziky za nejmíň peněz.
  • Jak vytvářet jednoduché a srozumitelné persony

Detailní informace o školení UX »