Je libo bifteček?

Téma letošního bootcampu bylo jednoduché: jak mluvit tak, aby to ostatní pochopili a pokud možno je to ještě bavilo. Každý z nás se učil mluvit už v dětství, většině se to nakonec podařilo; zdánlivě tedy nic složitého. Kdepak! Když vás na chodbě přepadne zuřivý reportér s neodbytnou otázkou, pak musíte dvě minuty hovořit na bezprostředně určené téma či zaujmout ostatní svým vtipným úvodem k prezentaci, a k tomu všemu vás neustále natáčí na kameru – teprve potom si uvědomíte, že vás ve skutečnosti mluvit nenaučili.

Prvním krokem k tomu, aby se člověk mohl zlepšovat, je poznání vlastních nedostatků. Pokud jde o mne, můžu být celkem spokojený: byl jsem naprosto příšerný. Když jsem měl ve dvou minutách uvést prezentaci o našem produktu (vybral jsem si Navrcholu), ve 30 vteřinách jsem ze sebe vysypal celý připravený text. Pokud víte, jakou kadenci má kulomet, dokážete si snadno představit moje „ta-ta-ta-ta-ta“. Sice jsem přitom bezchybně těkal pohledem po místnosti, abych udržoval předepsaný kontakt s posluchači, ale jediné, co jsem viděl v jejich očích, bylo zděšení.

Mezi účastníky naštěstí nebyly žádné celebrity: jinak by už touhle dobou po Internetu kolovaly pirátské kopie natočeného videa, které bylo místy skutečně poutavé. Pokud si však přítomní něco odnesli, určitě o nich ještě uslyšíme (a pak se určitě v pravý okamžik objeví i to video). A až se bude bootcamp konat příště, vřele vám doporučuji: pokud nemůžete mít obojí, lepší je odepřít si ten bifteček.