Je stahování pirátského obsahu z webu legální?

Soudní dvůr Evropské unie řekl, že pořizování soukromých rozmnoženin z neoprávněného zdroje by mělo být zakázáno. V Česku se na soudní verdikt v konkrétním případě zatím čeká.

Mohu se potenciálně dostat do problémů se zákonem, když si pro osobní potřebu stáhnu film či hudbu datových úložišť právně kontroverzního obsahu jako je například Uložto.cz? 

Na tuto otázku, zdá se, mezi právními experty v Česku stále nenajdete jednoznačnou odpověď. Zatímco ohledně porušování autorských práv uploadováním autorsky chráněného obsahu na sdílecí servery panuje mezi právníky shoda, v případě stahování obsahu z těchto úložišť se jejich názory liší.

Do popředí zájmu se tato problematika opět dostala poté, co Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) letos v dubnu v jednom ze svých rozsudků (ve věci ACI Adams C-435/12) konstatoval, že členské státy EU by měly zákonem zakázat možnost pořizování soukromých rozmnoženin z neoprávněného zdroje.

…unijní právo, konkrétně čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, ve spojení s odstavcem 5 tohoto článku, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jaké jsou dotčeny v původním řízení, které situaci, kdy zdroj, z něhož je rozmnoženina pro soukromé užití pořízena, je oprávněný, neodlišují od situace, kdy je tento zdroj neoprávněný.

Kopie pro osobní potřebu

V tuzemském autorském zákonu (AutZ) existuje výjimka pro kopie „pro osobní potřebu“. Konkrétně se jedná se o § 30 odst. 2 AutZ, dle kterého platí, že „do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla“. Zhotovením rozmnoženiny se rozumí i vytvoření kopie souboru stažením do počítače nebo jiného zařízení připojeného k Internetu.

Zatímco v některých státech Evropy, například v Německu, je pořizování rozmnoženin z nelegálního zdroje výslovně zakázáno zákonem. Český autorský zákon legální (oprávněné) a nelegální (neoprávněné) zdroje nerozlišuje.

„Současná úprava tzv. volného užití v ustanovení § 30 autorského zákona, otázku legálnosti zdroje pro zhotovení kopie pro osobní potřebu fyzické osoby výslovně neřeší. V teorii i v praxi se mělo za to, že legálnost zdroje pro zhotovení kopie nehraje roli,“ potvrzuje advokát Josef Aujezdský z advokátní kanceláře Mašek, Kočí, Aujezdský.

Podle Andreje Lobotky z advokátní kanceláře David Záhumenský kopírování z ilegálního zdroje automaticky nezakládá autorskoprávní (resp. trestněprávní) odpovědnost.

Lobotka se přitom odvolává na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který ve svém usnesení ze dne 25. 3.2009, sp. zn. 5 Tdo 234/2009 konstatuje, že: 

…ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) AutZ nelze dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat.

Výjimka se tak podle názoru Nejvyššího soudu může vztahovat na případy, kdy se jedná „…jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem.“

Třístupňový test

Podle advokáta Petra Dobeše z advokátní kanceláře TaylorWessing e|n|w|c Advokáti je ale nutné brát autorský zákon jako celek a ne si z něj vytrhávat jednotlivé pasáže.

„Autorský zákon je však nutno číst jako celek, obsahuje totiž i obecné ustanovení o výjimkách a omezeních autorského práva (§ 29 AutZ), dle jehož odst. 1 platí, že výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora,“ upozorňuje Dobeš.

Naráží přitom na tzv. bernský třístupňový test, který je obsažen v celé řadě mezinárodních předpisů upravujících autorské právo (jako např. Bernská úmluva, TRIPS atp.), byl převzat i do textu evropských směrnic a je též součástí § 29 AutZ. „Aby se jednalo o volné užití dle autorského zákona, musí být všechny tři podmínky splněny zároveň,“ tvrdí na svém webu také Česká protipirátská unie.

Jenže, jak s odvoláním na zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu upozorňuje Andrej Lobotka, aplikací třístupňového testu na jednotlivé případy se nemusí dojít automaticky k závěru, že každé pořízení takovéto rozmnoženiny z nelegálního zdroje je porušením autorského práva.

„…platí povinnost výkonu tohoto omezení autorského práva v souladu s výše zmíněným tříkrokovým testem. Autorskoprávní důsledky pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu např. z protiprávně pořízeného zdroje je tedy třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu. Ani zde tedy nelze vycházet z paušálního výkladu o dovolenosti či zakázanosti pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje,“ stojí v rozhodnutí soudu.

Stahovat pro osobní potřebu z nelegálního zdroje prý nelze

Petr Dobeš ale tvrdí, že stahovat data z nelegálního zdroje není dovolené ani pro osobní potřebu. Vychází přitom nejen z rozhodnutí SDEU. Podle něj soud konstatoval, že „je nepřípustné, aby právní předpisy členských států umožňovaly zhotovení rozmnoženiny pro soukromou / osobní potřebu bez svolení autora z nelegálních zdrojů, a proto je nutno tento výklad aplikovat i na české autorské právo.“

„Ostatně tento výklad byl v literatuře zastáván již delší dobu. I když tedy české právo zdánlivě (při nedbalém čtení zákona) umožňuje zhotovování rozmnoženin pro soukromou potřebu, výklad evropského soudu vede k tomu, že takové rozmnožování být legální (a přípustné) nemůže, pokud se děje na základě nezákonně zpřístupněné rozmnoženiny,“ pokračuje Dobeš.

Autorský zákon se měnit zřejmě nebude

Ačkoli by jednotlivé členské státy měly při výkladu autorského práva vždy postupovat v souladu s právem EU (tzv. eurokonformní výklad) a tedy i se zmiňovanou směrnicí parlamentu a Rady 2001/29/ES a jejím výkladem prostřednictvím SDEU, české ministerstvo kultury (MK) dalo záhy po zveřejnění rozhodnutí soudu najevo, že výjimka kopie „pro osobní potřebu“ v tuzemském autorském zákoně i nadále zůstane. „Již nyní můžeme sdělit, že o odstranění této výjimky praktikované v naprosté většině států EU rozhodně neuvažujeme,“ uvedl v dubnu pro Hospodářské noviny (HN) ředitel odboru autorského práva MK Pavel Zeman.

„Dle našeho názoru by snad nemuselo být zcela nezbytně nutné autorský zákon v předmětném smyslu měnit, neboť by měl postačovat eurokonformní výklad ustanovení § 29 odst. 1 (tzv. třístupňový test) a § 30 autorského zákona. Na druhou stranu z rozhodnutí Soudního dvora EU se jeví, že nejsou v pořádku vnitrostátní předpisy, které „situaci, kdy zdroj, z něhož je rozmnoženina pro soukromé užití pořízena, je oprávněný, neodlišují od situace, kdy je tento zdroj neoprávněný,“ říká Josef Aujezdský.

EBF16

Jenže pro mnoho běžných uživatelů je i dnes problém rozeznat, zda stahují obsah z legálního či nelegálního zdroje. „Nelze potenciálně kriminalizovat každého, kdo si něco stáhne z internetu. A nelze po něm reálně požadovat, aby byl schopen u každého stáhnutí odlišit, zda stahuje dílo chráněné, nebo dílo volné," vysvětloval v dubnu pro HN Pavel Zeman z MK.

Nakonec jako nejlogičtější se jeví nález Nejvyššího soudu z roku 2009, který by se dal parafrázovat slovy, že každý případ by se měl posuzovat individuálně bez ohledu na to, odkud byl obsah stažen.

623 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 9. 2014 11:21