Hlavní navigace

Jen řeči a skutek utek. Digitální Česko je stále zamotaný problém bez vůle k řešení

17. 1. 2017
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Institut pro politiku a společnost
Co by měl stát dělat, aby nastartoval digitální ekonomiku? Propustit úředníky a investovat do vzdělání? Najít čtvrtého operátora? Otevřít data?

V Česku je to s různými konferencemi o digitální ekonomice podobné jako s digitálními strategiemi. Proběhnou, vzniknou, mají pokračovatele, ale do praxe se z nich mnoho věcí nepřeklopí. ISSS v Hradci Králové je každý rok jako přes kopírák: zástupci zdejšího e-governmentu se tam plácají po zádech, jak to vlastně všechno funguje.

Minulý rok zahájila činnost i konference Digitální Česko, kterou organizuje Institut pro politiku a společnost. Náš článek z loňského ročníku jasně vzkázal, že Česko v digitální oblasti (z pohledu státu) není příliš na výši a že téma politikům volby nevyhrává. Letošní ročník Digitálního Česka v podstatě opět konstatoval, že by se tedy už skutečně mělo začít něco dělat.

„Problém je, že když děláme konference, jestli to umíme realizovat v životě,“ zahájil v proslovu vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš (ANO). „Jde o to, abychom to zrealizovali. Zatím to úplně nefunguje tak, jak by mělo,“ dodal.

Co bude za rok? Vůbec nic

Babiš se rovněž zmínil, že v digitální oblasti nejlépe postupují v Estonsku a že se proto chystá za estonským premiérem, který je v rámci Evropy součástí frakce ALDE, stejně jako jeho ANO. Babiš následně poslouchal probíhající debatu a proslov pronesl i po ní. „Co bude za rok? Budete tu znovu a nezmění se vůbec nic,“ postěžoval si tradičně na koaliční partnery.

Bývalý viceguvernér České národní banky a ředitel České spořitelny Pavel Kysilka za jedno z řešení státních digitálních problémů pokládá modernizaci školství. Navrhuje propustit „asi 75 procent státních úředníků“ a z ušetřených peněz výrazně zvýšit platy učitelům, aby učit chodili ti nejlepší.

Babiš k tomu uvedl, že by úředníky rád propustil. Mluvil ovšem z pozice člena vlády, která za dobu svého vládnutí naopak úředníky nabírala jako na běžícím pásu.

„Zkusím vytendrovat ten prokletý ADIS,“ uvedl rovněž ministr financí k IT systému, na kterém jeho rezort provozuje několik agend včetně EET. Bylo to ale právě Babišovo ministerstvo, které tvorbu EET nad ADISem opět bez veřejné soutěže zadalo firmě IBM.

Babiš se zmínil i o tom, že by stát měl začít řešit IT systémy centrálně, ale že v případě úřadu hlavního architekta e-governmentu nic takového nefunguje.

Drsný test pro Česko

Ale zpět ke vzdělávání. Europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE) zmiňuje statistiku, podle které v Evropě chybí asi milion IT odborníků. „Je to oblast, kterou jsme hodně podcenili,“ říká s tím, že je třeba se zaměřovat na programování a podobné dovednosti.

Andrej Babiš (vlevo) a Jurgen Martens z ELF na konferenci Digitální Česko v Schebkově paláci
Autor: European Liberal Forum

Andrej Babiš (vlevo) a Jurgen Martens z ELF na konferenci Digitální Česko v Schebkově paláci

„Hlavní komparativní výhody [České republiky] projdou dost drsným testem,“ dodává k tomu Kysilka. Rok 2016 podle něj přinesl zásadní inovace v oblasti robotizace, umělé inteligence, virtuální a rozšířené reality, 3D tisku či v tzv. chytrém průmyslu. Kdyby se měl provést jakýsi „stress test“ všech těchto novinek na českou ekonomiku, dopadlo by to podle Kysilky neslavně.

AI a roboti jsou jasná věc, pracují nonstop, nejsou v odborech, jsou stále výkonnější a levnější. Další komparativní výhodou Česka je geografická blízkost k Německu. I to ale podle Kysilky může časem vymizet právě díky VR a dalším novým způsobům komunikace a spolupráce.

Šancí tak je podle něj právě školství, které je velkým faktorem pro to, aby v zemi někdo umístil svůj vývoj či výrobu. „Tady je obrovská šance. Mít školství pro 21. století a ne 19. století, jako je tomu dnes,“ říká Kysilka. Podle něj se během 25 let i přes různé tunelování a další problémy zdejší ekonomika vyvinula dobře, ale ekonomické prostředí stále stojí na starých principech.

„Bavíme se o změně fungování české ekonomiky,“ souhlasí národní koordinátor pro digitální ekonomiku Tomáš Prouza (ČSSD) s tím, že strategie z 90. let už nebude fungovat.

Škrcení mobilních zákazníků

Dita Charanzová jako jeden z problémů zmiňuje digitální komunikaci občana se státem, kterou by „zařadila do nějakého středověku“. Zmiňuje, že sice máme nového koordinátora a všelijaké strategie, ale že se toho v praxi moc neděje. Založení státního IT podniku NAKIT je podle ní „žalostný výsledek“.

Diskusní panel na konferenci Digitální Česko v Schebkově paláci
Autor: European Liberal Forum

Diskusní panel na konferenci Digitální Česko v Schebkově paláci

„Náš největší problém možná je, že řada lidí se změn bojí,“ říká Prouza. „Dnes rady z 21. století lezou do uší politiků 20. století a vylézají jako rozhodnutí z 19. století,“ dodává Kysilka. Problémem je ovšem také to, že se politická reprezentace tématu „digitálu“ nevěnuje tak, jak by měla. „Politická reprezentace by si měla uvědomit, že to, co byla elektrizace venkova v minulém století, je dnes investice do internetu,“ podotkl člen Rady Českého telekomunikačního úřadu Ondřej Malý.

Základem pro fungování digitální ekonomiky je vedle moderního vzdělávání také dobrá, nenabalená a neškrtící regulace, fungující e-government a technická infrastruktura. Čtenáři Lupy jistě dobře ví, že s budováním infrastruktury to rovněž není lehké, i když je relativně dostupná.

Například LTE už má v Česku velice dobré pokrytí. Problém je ovšem s využíváním sítí jako takových. Podle Malého máme slabé datové tarify a operátoři zbytečně škrtí zákazníky jedněmi z nejdražších datových tarifů v Evropě. Což se projevuje i na spotřebě dat – Česko je v ní v EU až třetí od konce. A za jeden gigabajt platíme čtvrtou nejvyšší částku.

Tarify pro běžné lidi

Řešením by mimo jiné byla větší konkurence (čtvrtý operátor). ČTÚ má podle Malého určité nástroje, kterých nemá být mnoho, ale především potřebuje politickou podporu. „Aby se to stalo politickým tématem,“ dodal radní.

Malý otevřel i další téma: na rozdíl od běžných zákazníků mohou na levné datové tarify dosáhnout firmy, IČO a státní instituce. „Boj o zákazníky probíhá pouze ve firemním segmentu,“ říká Malý s tím, že zákazník tak doplácí na firmy. „Nefiremní zákazníci jsou ždímáni, aby operátoři udrželi marže a zisky. Domácnosti dotují služby pro firmy a veřejnou správu.“

„Nikdy tady nebudeme mít Estonsko bez datových tarifů jako v Estonsku. Říká se, že celý svět je mobile first, ale to my nejsme. Operátoři nás nutí, abychom vyhledávali volné Wi-Fi sítě,“ argumentoval Malý.

V případě fixního připojení je díky větší konkurenci a lokálním hráčům situace lepší. Stát na tom ale v podstatě nemá žádnou zásluhu. Plán rozvoje sítí nové generace se naopak smrskl na plán čerpání 14 miliard z eurodotací, a ani zde nebylo Mládkovo ministerstvo průmyslu a obchodu dlouho schopné sepsat potřebnou strategii. Zredukovat není schopné ani náklady na stavbu nových sítí. Malý také uvádí, že „bývalý monopol [CETIN/O2] místo investic do optiky modernizuje staré dráty.

Legislativa z 19. století

Tomáš Prouza si myslí, že výstupem podobných konferencí by „měl být seznam úkolů“. Tento princip razí i v rámci své role národního koordinátora. Jeho kancelář koncem loňského roku vydala nový akční plán, který má své gestory a termíny plnění. Připraven má být i „legislativní manuál“ tak, aby legislativní rada vlády vždy mohla kontrolovat, aby se při tvorbě legislativy počítalo s propojováním a digitalizací. „Aby neprošly papírové zákony z 19. století,“ říká Prouza.

Právě propojování a spolupráce jednotlivých rezortů je další velký bolák státní digitalizace. Nikdo spolu moc nemluví a nemá zájem postupovat společně. Stát má o svých občanech řadu informací, které by mohly úřady sdílet a nenutit tak lidi k obíhání úřadů.

„Proč znovu a znovu otravujeme lidi, proč znovu chceme jejich informace a data,“ kladl Prouza řečnickou otázku, kterou už nějakou dobu opakuje řada lidí a stále na ni neslyší odpověď.

Národní koordinátor rovněž zmínil mantru, kterou lze od státních provozovatelů e-governmentu slýchat podezřele často: „Bylo by dobré se občas za něco pochválit.“ Opět zaznívají věci jako datové schránky či základní registry a také to, že je zde základní infrastruktura, na které by se mělo stavět. Stát už na podzim spustil Iniciativu 202020, která má dělat osvětu a která mimo jiné zjistila, že stát provozuje několik stovek IT aplikací. O těch ale skoro nikdo neví.

UX DAy - tip 2

Jedním z kroků, který se začíná dařit prosazovat, jsou otevřená data. Přístupných datových setů je čím dál více a stát chce v otevírání pokračovat (i když se například objevují snahy výrazně omezit registr smluv). Web DigiCzech, který provozuje Prouzův tým na Úřadu vlády, spustil „wish list“, kam lidé mohou psát své nápady na otevírání dat. Dobře se tu jeví zejména soudnictví.

„Vše, co jsem zde vyjmenoval [AI, 3D tisk, chytrý průmysl atd.], není vize či utopie, ale realita,“ dodává Kysilka, který nedávno s několika dalšími lidmi spustil organizaci 6DAcademy zaměřenou na vzdělávání v nových oblastech. A uvádí, že lze souhlasit s tím, že digitální novinky přináší efekt exponenciálního růstu. Moc času k otálení ale nemáme.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).