Jiří Hlavenka: Spor mezi Applem a Samsungem by měl rozhodovat Bůh

Soudy jsou ve sporech Apple – Samsung stavěny do nezáviděníhodné role: rozhodování prakticky není možno podložit silnou argumentací a stává se čistě věcí osobních názorů soudců. Snad nic není standardnímu právnímu myšlení vzdálenější – a přesto budou padat další a další verdikty.

Patentový soud století: takové přízvisko dali komentátoři sporu mezi dvěma gigantickými firmami Apple a Samsung, ve kterém se rozhodovalo, která firma porušila čí patenty a jaké následky viník ponese. Není to přitom novinářská nadsázka – klidně to mohl být “spor tisíciletí”, protože se v této branži nic podobně zásadního a takto velkého nikdy neřešilo. Navíc, kromě toho, že výsledek sporu může skutečně ovlivnit stovky miliónů uživatelů mobilních zařízení (to je samo o sobě zcela mimořádné!) se zde před televizními kamerami rozhodovalo o čemsi zcela novém – tedy, zda je možné kromě technických, vědeckých vynálezů, výrobních nebo technologických postupů možné patentovat též jakýsi neuchopitelný, mlžný hybrid technologie, designu a dokonce marketingu.

Jistou bizarností sporu je, že přes tvrdě vyhlášenou “termonukleární” válku jsou současně obě firmy ve velmi intenzivním obchodním vztahu, kdy Samsung dodává Applu klíčové sub-produkty pro jeho všechna mobilní zařízení. Není to nic zásadního, jen je to pozoruhodné: firmy se nesnaží jedna druhou zničit, obě zůstávají pragmatické a nebrání jim vzájemně dobře obchodovat tam, kde žádný spor není a současně spolu válčit tam, kde se střetávají.

Sudí píská domácím

Druhou a už významnou, téměř zásadní vlastností sporu je, že se nenápadně, ale zato stoprocentně posunul do obchodní roviny, do které se současně vesele zaangažovaly státy, a ze soudců se stali sudí, kteří jako ve fotbale to pískají trochu pro domácí. Co trochu, hodně. V USA sudí řekli, že jako jasného vítěze v tomto zápase vidí Apple. V Koreji, rodné zemi Samsungu, sudí šalamounsky přiznali kousek vítězství každé straně. V Japonsku, které je kamarádem Koreje, ale současně i spojencem USA, řekli místní sudí, že jasným vítězem je Samsung. A v Číně, kde se na souboj pomalu připravují vlastní šampióni, sudí pomalu vypouštějí balónky, že budou místo toho pískat nějaký mač mezi domácím a cizincem, a že je celkem jedno, zda cizincem bude Samsung nebo Apple, ale že to v každém případě spíš vypadá pro domácího borce. Lze se jen těšit na evropské soudy, kde místní sudí nejspíše vynesou rozsudky hodné krále Šalamouna, ze kterých moc nebude moudrý nikdo.

Spor optikou vtipu: „Apple říká, že produkty Samsungu jsou v podstatě stejné jako ty jeho… jen mají větší display, vyšší výkon, víc toho umí, mají více aplikací zdarma a jsou levnější. Galaxy S3: nejúžasnější iPhone současnosti.“

Ne že by k něčemu podobnému dříve nedocházelo – například český Budvar soudící se pomalu v každém pralesním chanátu s americkým Budweiserem taky podezřele vyhrává tam, kde se zdá, že by se mohlo fandit českému či evropskému výrobci, a prohrává tam, kde panuje náklonnost tomu americkému. Ale takto vyostřeně, “ve velkém” a jednoznačně se pro domácí a proti hostům nepískalo nikdy. Kde je spravedlnost? Zdá se, že takto se může tázat pouze hloupý. Hájí se obchodní zájmy státu – to je všechno.

Myslím, že již toto rozhodování, kde soudci obdobné případy posuzují ne podle meritu věci, ale podle dresů hráčů, bude též zásadním příspěvkem do diskuse, zda vůbec mají patenty smysl a zda by nebylo nejlepší je úplně (nebo alespoň v některých branžích) zrušit. Možná jsme taky svědky první velké bitvy mezi “prvním a třetím světem”, kdy vyspělé země Západu drží desetiletími nastřádané obrovské patentové portfolio jako obrannou hráz před štikami z vyzyvatelských zemí (“BRIC” a další), které poměrně právem argumentují, že tato hráz je umělou šikanózní překážkou, která jim brání se účastnit rovné hospodářské soutěže.

(Poznámka: je pravda, že patentové právo v Americe, v Evropě a ve východní Asii se poměrně významně liší. Americké je daleko volnější – říká například, že stačí, když patentovatelná věc je je “nesamozřejmá a užitečná”, evropský přístup vyžaduje, aby byla invenční, tedy “vynálezecká”. Ještě jiný je např. japonský patentový zákon, který dokonce nemá ani oficiální, úřadem schválený překlad do angličtiny, nicméně z dostupných zdrojů se zdá, že je ještě náročnější na “vynálezecví” než ten evropský, i když z něj vychází. Zcela rozdílné výsledky patentových sporů v různých částech světa jsou tedy ovlivněny i jiným zákonodárstvím, stěží to ale obhájí “neomylná” vítězství domácích týmů). 

Design a marketing jako patent?

Můžeme s principem patentu jako takového nesouhlasit, ale když už existuje, asi se shodneme, kde funguje: kupříkladu když výzkumný ústav v lékařství bádá, utratí desítky miliónů na hromady pokusů a nakonec přijde na komplikovanou chemickou sloučeninu, která léčí, řekněme, boreliózu. Myslím, že se i celkem dá pochopit, že ten, kdo toto za vynaložení nemalého času a peněz vynalezne, si zaslouží jakousi ochranu nebo odměnu, protože v případě, že by žádnou ochranu neměl a šel s výrobkem na trh, jeho konkurenti by reverzním inženýrstvím velmi rychle na složení sloučeniny přišli a s prakticky nulovými náklady uvedli na trh konkurenční pilulku.

Jenomže ve sporu Apple a Samsungu o nic takového nejde. Jistěže se u soudu vytahovala jako z loterie konkrétní čísla patentů na velmi bizarní věci, jako jsou “zaoblené rohy” či “zpětný odskok obrazovky po swipnutí na doraz”, skutečně soudný mozek ale takové argumenty nemůže přijmout. Šlo totiž o něco jiného: jedna firma – zde Apple – vytvořila za poměrně dlouhého, precizního a detailního cizelování produkt, který je, a teď mně promiňte poněkud divoké prohlášení, jedinečný právě tím, že je přesně sladěným souhrnem prvků zahrnujících jak funkci, tak design, přičemž součástí této zvláštní směsi je i marketing, tedy způsob, jakým je produkt uváděn na trh, balen, prezentován, nabízen a prodáván. A říká – nemůžu si nechat patentovat tento celý rozsáhlý konglomerát techniky, technologie, funkcí, designu, ekosystému, marketingu a prodeje “jako jeden kus”, tak holt přihlásím patentovému úřadu jednotlivé směšnosti jako jsou kulaté rohy a budu to hrát na ně.

U soudu se objevil dokument, ve kterém Samsung srovnával iPhone se svým Galaxy S

A v tom spočívá přelomovost dotyčného sporu. Aby byl produkt veleúspěšný, potřebuje právě tento mix. Nestačí jen technologie (tu měli předchůdci Applu už o pár let dříve), nestačí vynález (Apple ostatně skoro nic nevynalezl, jen převzal a zdokonalil), nestačí jen obchod. Nicméně vytvoření, domyšlení a vycizelování celého tohoto mixu a procesu je v podstatě právě tak jedinečným kreativním dílem jakým je ona léčebná sloučenina, která se zrodí jako stotisící pokus chemiků v laboratoři.

Toto tvrzení může vyvolat hlasitý nesouhlas a ťukání si na čelo. Ale zkusme odhodit nános světonázoru a podívat se na věc jakoby nepopsanou myslí. Patent je forma intelektuálního vlastnictví. Pokrývá oblast intelektuální tvorby týkající se vynálezů. Pojem vynález (invention) ale zabírá dost široké teritorium: může se týkat předmětu, metody, procesu, nebo i složení těchto věcí dohromady – základní premisa ovšem je, že cokoli z toho musí být nové nebo aspoň novátorské, inovované. Je výslovně akceptováno, že za vynález se může považovat též “vylepšení již vynalezeného”; a mělo by být výrazné. 

Lze s těmito premisami výrobek jako je iPhone považovat za patentovatelný (celek i jeho části)? Myslím, že ano. Prosím, již jiná úvaha je, zda aplikování tohoto principu nebrzdí, ba zásadně nebrání konkurenci v produkci v podstatě běžných výrobků denní potřeby, a sem klidně zařadím i mobilní telefon – ano, brání a je asi kontraproduktivní.

Rozhodnutí vyšší autority – nebo patenty zrušit

I z vlastní podnikatelské praxe vím, že všechny složky tvorby “produktu” jsou složité, invenční a pracné stejně jako dosažení vlastního vynálezu v laboratoři – navíc obojí je dnes výsledkem spíše dlouhé a trpělivé práce než nějakého “osvícení”. Chcete-li navíc dosáhnout absolutní špičky, musíte v obou případech využít jiskřivého, geniálního intelektu. Šéfdesignéra Applu Jonyho Iveho se pak nebojím poněkud svatokrádežně postavit na stejný sokl hned vedle, řekněme, profesora Antonína Holého. Oba jsou vědci, výzkumníci, vynálezci, pracanti a jiskřivé mozky – a oba měli to životní štěstí, že to, co vymysleli, se navíc prakticky uchytilo.

Zpátky k průlomovému sporu.  V ideálním případě by rozhodnutí v něm mělo být dáno vyšší autoritě, která vidí do budoucnosti a ví, kam takový či onaký rozsudek povede. Víte již, kdo to je. My prostí smrtelníci se pak můžeme jen donekonečna dohadovat “co by kdyby”, tedy zda to povede k patentování čím dál větších “nesmyslů” jen za účelem stavění hrází proti konkurenci, nebo zda by naopak nastalo zcela bezbřehé kopírování všeho vytvořeného Číňany (a nejen jimi) bez jakékoli obrany. A protože řešení, které by všechny tyto problémy, zmatky a utrácení miliard, které nakonec stejně zaplatí zákazníci, elegantně odstranilo – tedy zrušení patentovatelnosti a patentů všeho mimo (řekněme) medicínu nebo čisté přírodní vědy – realizováno jen tak nebude, budeme se muset i nadále brodit pozemskými soudy, které budou v podstatě bezradně rozhodovat dle “stranické příslušnosti”, protože to prostě rozumně rozhodnout nejde.

Soudce má hledat spravedlnost. Zkoumá důkazy a zvažuje, zda jsou dostatečné a pak odsoudí, či nedostatečné a pak osvobodí. Může se mýlit – spravedlnost je “slepá” – důkazy mohou být podvržené, či se je nepodaří získat a viník unikne trestu.

Jenomže v tomto případě nic normálního neplatí. Rozhodnutí je čistě věcí osobního názoru soudce, zde prakticky nepodložitelného silnou argumentací. (Soudce nemusí brát v potaz, že byl udělen patent, protože patentové osvědčení dostane téměř každá kravina, kterou firma přihlásí – pokud usoudí, že bylo patentováno něco, co je zřejmé, “obvious”, co nesplňuje pravidla vynálezu, “invention”, nebere přidělený patent v potaz. Všimněte si navíc toho, jak důležité jsou nuance jazyka – český pojem “vynález” se dokonale nekryje s pojem “invention” anglosaského práva, invention je též myšlenka, idea. Označit v češtině zpětné doskočení obrazovky po swipnutí za “vynález” skřípe jak rezavý nůž po skle, nicméně říci, že to je “invention” je celkem v pořádku). Jestli “důkazem” v tomto sporu je, že Apple vyšpiónoval jakési powerpointové slajdy, ve kterých u Samsungu porovnávali výrobky a diskutovali, co je nutné vylepšit a co ne, pak vězme, že tyto podrobné analýzy si dělá naprosto každá firma s mozkem v hlavě, nepochybně by se u Apple našly slajdy porovnávající dotčená zařízení v opačném gardu.

CIF16

Soudce – a po něm mnoho dalších soudců ve velké řadě zemí, v tomto případě a mnoha podobných, které budou následovat – si budou lámat hlavu, zda lze uznat exkluzivní právo na průmyslový design, protože o nic jiného zde nejde, a pokud ano, kde je přesně hranice, ve které lze jedinečnost průmyslového designu prohlásit za patentovatelný vynález a kde to je prostě jen “hezký designový prvek”, jakých každý dobrý návrhář vymyslí za hodinu deset. Snad nic není více vzdáleno standardnímu právnímu myšlení – a přesto budou padat rozsudky, které budou v důsledku posouvat miliardy peněz tím nebo oním směrem a ovlivňovat produkty pro stovky miliónů lidí. 

Škoda, že skutečně nelze povolat na pomoc Všemohoucího.

50 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 10. 2012 9:43

Školení App Store optimalizace

  •  
    Jak dostat svou mobilní aplikaci mezi lidi
  • Jak na akvizici uživatelů mobilních aplikací na českém i světovém trhu
  • Jak správně spustit, propagovat, měřit a vyhodnotit svoji aplikaci v Google Play i v Apple App Store

Detailní informace o školení App Store optimalizace »