Jsem fachidiot?

Ilustrace: Nenad Vitas

Jazykoví odborníci v poradně Národní knihovny ČR kdysi odpovídali na dotaz, co je to fachidiocie. Pojem fachidiot vysvětluje Slovník nespisovné češtiny takto: fachidiot = člověk s omezeným rozhledem jen na svůj obor, se sníženou sociální inteligencí. Pod pojmem fachidiocie lze rozumět oborovou zaslepenost. Slovo vzniklo spojením dvou slov: německého Fach = obor činnosti, odbornost a idiot = v medicínském významu: člověk s IQ nižším než 20. Poprvé toto slovo nejspíše použil Karel Marx, ovšem s jiným podtextem. Fachidioty nazval vědce, kteří odmítali vnímat svou práci v širším společenském kontextu.

Ne, že bych měl problém se sníženou sociální inteligencí nebo IQ nižší než 20, ale něco podobného se začíná projevovat i u mě. Běžné potřeby bych pomalu začínal řešit přes Internet, a to i ty nejzákladnější. Myšlenky a nápady na předem zarezervované místo na úřadě jsou možná pochopitelným požadavkem, ale přemýšlet takto o běžných službách a úkonech? Když si můžeme organizovat čas v mobilním telefonu, proč by se nemohli přizpůsobit i ostatní? Někdy je těžké pochopit, proč protějšek neakceptuje elektronické pozvání ke schůzce. Jak to? Co když takovýto systém prostě nepoužívá? Fachidiot tomu uvěří jenom těžko.

Jsme obklopeni technologiemi a technikou, která za nás mnohdy řeší dost problémů. Zpohodlněli jsme, spoustu úkolů si někde poznamenáváme a pokud ztratíme přístup k elektronickým poznámkám, jsme obvykle vyřízení. Běžné situace, se kterými nám nepomáhají technologie, jsou čím dál tím více náročnější. Dokázal by někdo z nás posekat na zahradě trávu kosou? Jsem přesvědčen o tom, že by většina z nás skončila u stahování návodu jak sekat z Internetu. Co dál, když máme obě ruce levé a uzpůsobené hlavně na ťukání do klávesnice?

       

Pokud si budeme všechno zjednodušovat technikou a elektronickými připomínači a pomůckami, určitě nám to neprospěje. Jsme odborníci v tom, čemu se věnujeme, a to ostatní jde jaksi mimo a snažíme se to obcházet různými cestami. Proč si to nezjednodušit, když to jde? Staneme se omezenci, kteří si ani nezavážou tkaničky, zato v práci budeme řešit zapeklité problémy z oboru? Specializace je pěkná věc, ale všeho moc škodí, to je známá věc. Internet všechno nevyřeší, nemůžeme se za něj pořád schovávat. Když nebude fungovat, kde najdeme návod „na všechno“? Elektronické encyklopedie jsou sice fajn, ale když nejsou po ruce? Něco bychom také měli mít v hlavě ne?

Jeden příklad za všechny – vzpomínám si, jak jsem ve škole dělal úkoly. Tenkrát Internet nebyl, takže jsem musel listovat knihami a ptát se známých. Úkoly tehdy bystřily mysli, teď akorát procvičují žákovu práci s internetovým vyhledávačem. Možná jde o jednostranný pohled člověka, který si už život bez technologií nedokáže představit a trochu se bojí budoucnosti. Třeba varování nejsou opodstatněná a všechno to zvládneme. Ale co když ne? Co když se z nás stane generace fachidiotů?