Jsme spameři, omluvte nás

Ilustrace: Nenad Vitas

Nesnáším, když mě někdo obtěžuje, a proto nemám rád spam, telemarketing ani podomní prodejce nebo agresivní osoby rozdávající letáky, které člověku málem utrhnou rukáv. Nevyžádané e-maily neboli spam jsou bezesporu obrovský problém dnešní doby, s trochou nadsázky podobně jako globální oteplování nebo náboženský fundamentalismus. Stejně jako každý den ve zprávách slyšíme o výbuchu nastražené bomby nebo běsnění přírodních živlů, tak do našich e-mailových schránek dochází i spam.

Občas nějaká ta nabídka vysokoškolských diplomů, jindy zaručená výhra v loterii, někdy pro změnu třeba nějaký ten Xanax bez předpisu. Však to asi všichni znáte. Když už antispamový filtr zdomácněl v e-mailových klientech, objevil se obrázkový spam. Sotva si s ním antispamová opatření trochu poradila, přišel PDF spam a bude to zřejmě pořád pokračovat naznačenou cestou. Používám takovou antispamovou ochranu, která téměř sto procent veškerého cizojazyčného spamu odfiltruje. Horší je to s češtinou.

Česky psaný spam zásadně nefiltruji. Nemohu si dovolit, aby pak byla učenlivým filtrem jako spam zahozena i regulérní zpráva a nechce se mi pravidelně kontrolovat koš se spamem. Spam v češtině byl dříve hodně velkou raritou, ale v poslední době se s ním setkávám stále častěji. Zajímavé je, že spamují regulérní firmy, na které by si za ideální situace mohly úřady velmi dobře došlápnout. Jenže Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který má v Česku boj se spamem na starost, jednak naprosto nestíhá vyřizovat žádosti a za druhé nemá až takovou oporu v zákoně. Drzost tuzemských rozesílatelů spamu tedy roste.

Posledních několik týdnů například na všechny mé e-mailové adresy včetně aliasů chodí ceníky jistého nejmenovaného e-shopu s elektrem. Žádná velká ryba v českém e-rybníku to není, ale jeho e-maily jsou poměrně obtěžující, zvláště když mi jich v jednom okamžiku přijde třeba deset. Když jsem provozující společnosti napsal stručný e-mail, ať mě okamžitě přestanou obtěžovat nevyžádanou reklamou, dostal jsem odpověď spolu s krásnou pohádkou o tom, že se nějaký zákazník zřejmě spletl a omylem zadal cizí (mou) adresu, na kterou teď chodí newslettery. Jistě, on se někdo spletl a zadal všechny mé adresy včetně aliasů, které jsem kdy uvedl na webu. Tak to ani náhodou. Spíše má firma k dispozici nějaký spamerský seznam profláknutých a­dres.

Tiše jsem doufal, že mě tento obchodník po intervenci přestane zasypávat reklamou, ale marně. Drzost se vystupňovala tak vysoko, že v záhlaví e-mailu, které mi samozřejmě chodí vesele dál, je mimo jiné napsáno: Nechcete-li nadále přijímat naše informační maily nebo považujete-li poštu za nevyžádanou, potom nás prosím omluvte. Dále následuje postup, jak se odhlásit ze seznamu odběratelů newsletteru. Proč bych se měl ale odhlašovat, když jsem se nikdy nepřihlásil? Navíc postup odhlašování je poměrně pracný a dělat to u všech adres bez zaručeného výsledku se mi vůbec nechtělo. Takže jsem si e-mail vypečeného e-shopu zařadil na blacklist a mám klid. Ale Internet zase musí přenášet o nějaká ta zbytečná data více…