Tento týden se zde na Lupě hodně psalo a diskutovalo o nových paušálech Volno a Víkend, a o možnosti jejich využití i pro internetový dial-up. Po vyjádření šéfa ČTÚ Stádníka, a po odpovědi jeho úřadu na dotaz Patrika Zandla snad už je čas dostat se k tomu, co jsem slíbil ve svém pondělním článku – k úvahám o tom, jak by nynější hlasové paušály mohly předznamenat případné budoucí zavedení skutečného dialupového paušálu.
Než se ale do toho pustím, rád bych zdůraznil, že jde o mé vlastní úvahy a dedukce (chcete-li: spekulace), vycházející také ze zkušeností z loňského Fóra pro dial-up. Nejde o žádné náznaky ani z tábora Českého Telecomu, ani z tábora alternativních operátorů.
Co by bylo, kdyby ….
Nové paušály Víkend a Volno jistě pomohou Českému Telecomu řešit jeho aktuální problémy v oblasti hlasového provozu – potřebu oživit zájem o pevnou síť a zvýšit objem provolaných minut, a potřebu čelit dopadům volby operátora a z ní vyplývajícího útěku zákazníků k alternativním operátorům. Jak hodně či málo se to v oblasti hlasu projeví, a jaké to bude mít dopady, ukáže teprve čas.
Zkusme si ale představit, zatím čistě hypoteticky, co by se stalo či změnilo, pokud by Český Telecom přišel s obdobně koncipovanými paušály i pro oblast dial-upu. Tedy s internetovými paušály, které:
- mají individuální formu (formu balíčku, který si kupuje koncový uživatel)
- určitý počet minut od začátku hovoru nezpoplatňují, ale dále je tarifikují obvyklou minutovou sazbou
Co by bylo, kdyby bylo FRIACO?
Český Telecom je již dlouhou dobu pod tlakem, aby zavedl režim FRIACO, alias paušální režim zpoplatnění na rozhraní mezi operátory. Jinými slovy: aby alternativním operátorům prodával přenosovou kapacitu za paušální sazbu. Tu by pak alternativní operátoři mohli využít k poskytování služeb na originačním principu – k originaci, nakoupené od Českého Telecomu za paušál, by přidali vlastní „terminaci“ (konektivitu atd.), a celou službu by pak mohli prodávat také za paušál. Dnes musí „nakupovat“ originaci po minutách, a tak mohou poskytovat dial-up skrze volbu operátora také jen po minutách, a nikoli za paušál.
Pokud by to existovalo FRIACO, nejrůznější paušály v podobě nadstavbových balíčků by koncovým uživatelům mohli nabízet alternativní operátoři (stejně jako Český Telecom). Důležité přitom je, že konkrétní podobu těchto balíčku by si alternativní operátoři mohli volit podle svého uvážení, a to včetně „agregace“ – včetně toho, kolika uživatelům přeprodají jednu a tutéž přenosovou kapacitu v přístupové síti, nakoupenou od Českého Telecomu za paušál. Na rozdíl od ADSL, které poskytuje trvalé připojení, by u dial-upu míra agregace ovlivňovala to, jakou šanci má uživatel, že se dovolá na některý z modemů poskytovatele.
Pokud by tedy bylo dostupné FRIACO, alternativní operátoři by mohli nabízet balíčky lacinější ale s vyšší agregací (kde uživatel má menší šanci, že se dovolá), stejně jako balíčky dražší, s nižší agregací (a větší šancí dovolat se). Díky FRIACO by také alternativci mohli sami rozhodovat o tom, zda svým zákazníkům nabídnou paušál v noci, jen o víkendech, jen mimo špičku, nebo 24 hodin denně, a sami by také rozhodovali o eventuelním omezení délky souvislého připojení, i o realiaci tohoto omezení (zda bude uživatel odpojen atd.).
Co by bylo, kdyby nebylo FRIACO?
Jaké by to ale bylo, kdyby se Český Telecom ubránil tlaku na zavedení režimu FRIACO, a místo toho „připustil“ dial-upové paušály, koncipované stejně jako stávající hlasové paušály Volno a Víkend – tedy paušály „na uživatele“?
Zásadní změnou by bylo to, že „originační část“ paušálů by byla již dopředu „naporcována“ mezi jednotlivé uživatele. Alternativci by už nemohli nakupovat kapacitu v přístupové síti jako takovou, a rozhodovat o tom, mezi kolik zákazníků ji rozdělí. Už by ji nakupovali rozdělenou. Nemohli by tedy rozhodovat ani o tom, zda udělají lacinější balíčky s větší agregací, nebo dražší balíčky s nižší agregací. Stejně tak by nemohli rozhodovat o tom, zda půjde o paušál jen o víkendech, mimo špičku atd. Takovéto rozhodování by nadále zůstalo v rukou Českého Telecomu. Bylo by to velmi podobné situaci, která nastala u „přeprodávaného“ ADSL – o dimenzování produktu rozhoduje Český Telecom, a ostatní mohou jen „přidávat“ internetovou konektivitu.
Pokud by takovéto dial-upové paušální balíčky fungovaly na originačním modelu (jako dnes přeprodávané ADSL), mohli by alternativci soutěžit pouze v tom, jak málo si za své služby přirazí k tomu, co si za originační část naúčtuje Český Telecom. On by tedy měl své jisté, i když by se ostatní navzájem cenově povraždili, a svou cenou za originační část by fakticky rozhodoval o výsledné cenové hladině pro koncové uživatele.
Dial-upové paušální balíčky by ovšem mohly fungovat také na terminačním modelu. Tedy podobně, jako dnešní model Internet zdarma – ovšem ne po minutách, ale za paušál. Pak by to ale znamenalo, že Český Telecom by alternativcům neprodával, ale nakupoval by od nich, a to „terminační část“, alias internetovou konektivitu a další internetové služby. Sám by ovšem alternativcům jistě neplatil po minutách, ale také paušálně.
O tom, kolik by dial-upové paušální balíčky mohly stát, je zatím předčasné hovořit. Jistý náznak ale může poskytnout následující úvaha: dnešní hlasové balíčky zahrnují jak originaci, tak i terminaci hlasových hovorů. V případě dial-upu se mění hlavně charakter terminační části hovoru. Telecom přitom dlouhodobě zastává stanovisko (které asi není neopodstatněné), že „internetová“ terminace je méně nákladná než terminace hlasová. Takže eventuelní budoucí balíčky s paušálním dial-upem by podle této úvahy měly být ještě lacinější, než stávající hlasové paušální balíčky.
Dovolím si předpokládat, že pokud by na popisované dial-upové balíčky skutečně došlo, Český Telecom bude prosazovat jejich realizaci na terminačním modelu. Tedy tak, že on by nakoupil „terminační část“ od alternativních operátorů, za co nejméně peněz, a výsledný balíček by pak prodával on. Naopak, pokud by se tyto balíčky realizovaly na originačním principu, nakupovali by originační část od Českého Telecomu alternativní operátoři, a v jeho zájmu by pochopitelně bylo prodávat je co nejdráže.
Ať už by to ale bylo tak či onak, tlak na zavádění paušálů by výrazně poklesl. Koncoví zákazníci by alespoň nějaký paušál měli, byť právě a pouze v takové podobě, jakou by určoval Český Telecom – podobně, jako je tomu dnes u ADSL. Na FRIACO, které by umožnilo různé alternativní nabídky, by pak už nejspíše nebyla šance.
Odpojování?
Pokud by se Český Telecom rozhodl zavést dial-upové paušály, koncipované podobně jako nynější hlasové paušály Víkend a Volno, vyřešil by si tím další ožehavý problém (pokud vůbec existuje). Významná část jeho dosavadní argumentace proti režimu FRIACO totiž vychází z tvrzení, že kdyby prodal „kapacitu za paušál“ (což je podstatou FRIACO), nemohl by ovlivňovat to, jak dlouho by uživatelé zůstávali připojeni k síti. No a pokud by zůstávali připojeni příliš dlouho, jeho síť by to prý kapacitně neunesla – nezvládla by garantovat požadované parametry dostupnosti pro hlasovou komunikaci.
Během Fóra pro dial-up Český Telecom předlouho hořekoval nad tím, jak koncové uživatele opravdu nemůže odpojovat. Později, v rámci své služby Internet NaDoma, názorně předvedl jak to jde řešit (ve spolupráci s poskytovatele konektivity).
Nyní to ale vyřešil ještě chytřeji: z nepříjemné povinnosti, kterou měl on a kterou musel vnucovat koncovým uživatelům (nutně všelijak reptajícím), to obrátil do polohy, ve které se uživatelé mohou sami doslova přetrhnout, aby mu vyhověli a odpojili se sami. Vždyť kolik se jen za poslední týden objevilo návodů na to, jak si zajistit včasné a spolehlivé odpojení ještě dříve, než uplyne Českým Telecomem stanovených 30 minut.
