Kam kráčí český e-government?

Ve středu 11. dubna se konala skromná tisková konference při příležitosti třídenního sympózia „eGovernment Days“. Tématem byly za prvé informace o odborné konferenci, za druhé se hovořilo o současném stavu v České republice. Jak to tedy u nás s e-governmentem vypadá? A k čemu je takový e-government vůbec dobrý?

Pátý ročník konference „Eastern European eGovernment Days“ proběhl ve dnech 11. až 13. dubna, hlavními organizátory byla nezisková organizace EPMA (Agentura pro evropské projekty a management), rakouské Forum eGovernment / OCG, univerzita v Linci (kterou zastupoval profesor Roland Traunmüller), evropská síť ePSIPlus a další partneři. Primárním cílem konference byla zejména diskuse a výměna zkušeností a znalostí. S e-governmentem to je totiž docela složité; občas se o něm hovoří, občas zaslechneme, že už se začíná používat, ale hmatatelné výsledky se zatím příliš nedostavují.

O zlepšení této nepříliš povzbudivé situace se snaží právě akce typu „eGovernment Days“. A ačkoliv se této konferenci média příliš nevěnují, pořadatelé si rozhodně nemohou stěžovat na nezájem. Jak zmínila paní doktorka Irina Zálišová (EPMA, BMI), původně se předpokládala účast přibližně osmdesáti odborníků, ale počet přihlášených lidí byl nakonec dvojnásobný. Navíc se veliká část řečníků (kterých bylo dohromady také na 80) v době konání tiskové konference ještě ani nepřihlásila, takže celková účast se nakonec vyšplhala až ke dvěma stům participantů.

Každopádně odborná konference je jedna věc, ale hlavní otázkou zůstává, jak to tedy s tím e-governmentem ve skutečnosti vypadá. Není tajemstvím, že situace v České republice není příliš dobrá. E-government totiž v žádném případě neznamená pouhou přítomnost informační a komunikační techniky (ICT) na úřadech. Je tedy zřejmé, že současný stav, tedy armáda úředníků sedících za počítači, nemá se skutečným e-governmentem dohromady nic společného.

O e-governmentu velice hezky hovořil zejména pan Libor Neumann ze společnosti ANECT, která je hlavním partnerem konference. Ve svém příspěvku připomenul tři základní cíle, které by měl správný e-government mít: V první řadě by měl informace od občana získávat jen jednou, tedy nemělo by docházet k tomu, že občan musí jednu a tu samou událost hlásit na několika různých místech. S tím souvisí i bod druhý, který spočívá v tom, že by mělo existovat jedno kontaktní místo pro všechno. V zahraničí se tento přístup označuje jako „one stop shop“ a mělo by se tím předejít situaci, kde občan musí jít s jednou věcí na daňový úřad, s jinou věcí na sociální odbor a podobně. Občan by měl mít zároveň i volbu místa (tedy lze zajít na jakýkoliv úřad, ne na jediný vyhrazený v místě trvalého bydliště) a také volbu komunikačního kanálu (osobně, poštou, telefonicky, elektronicky). Posledním bodem jsou takzvané proaktivní služby, což je snaha, aby občan pokud možno se státní správou komunikovat nemusel, tedy aby ona sama automaticky zařizovala věci, které zařídit může.

Fungující e-government přináší celou řadu výhod, a to jak pro občana, kterému velice zjednoduší jednání s úřady a ušetří mnoho času, tak pro stát, kterému se zrychlí vnitřní procesy a zvýší se i konkurences­chopnost v globální ekonomice. A protože mnoho těchto procesů pak funguje prakticky automaticky, jedná se také o prostředek mnohem lepší efektivity a transparentnosti. K dosažení těchto cílů slouží právě informační a komunikační technologie. Nicméně je stále třeba mít na paměti, že ICT nejsou ústředním bodem e-governmentu, ale jen nástrojem. Technika je svým způsobem živel a platí pro ni to samé, jako třeba pro oheň – je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Pan Neumann také prezentoval výsledky z měření, které probíhalo v Evropě v letech 2004 a 2006. Z deseti nově přistupujících zemí byla Česká republika zhruba v polovině. Během necelých dvou let se sice trochu zlepšila, ale ostatní se zlepšili ještě více. V konečném důsledku jsou tak naše výsledky v porovnání s ostatními relativně ještě horší, než během prvního měření. Příklad bychom si ale mohli vzít kupříkladu z Maďarska, které na tom bylo v roce 2004 hůře než my, ale v roce 2006 už bylo nad průměrem Evropské unie. A pro informaci, na vrcholu pomyslného žebříčku sídlí Rakousko, Malta a Estonsko.

Ze statistik tedy vyplynulo, že zatímco my se na poli e-governmentu pokoušíme o první nejisté kroky, vyspělá Evropa už vstupuje do druhé fáze. Co to znamená? V rámci e-governmentu rozlišujeme dvě hlavní etapy rozvoje. Tou první jsou základní aktivity, které se dají udělat víceméně jednoduše, rychle a levně. Jedná se například o zpřístupnění informací na Internetu a automatizaci vnitřních procesů. Druhou etapou je pak vzájemná integrace a spolupráce – a to nejenom v rámci státu, ale i na mezinárodní úrovni (viz například sdílení registru občanů v EU a podobně).

Jakékoliv snahy o interoperabilitu jsou samozřejmě velice komplikované. Ne každý si totiž uvědomuje, jak je státní správa složitá. Často totiž bývá chápána jako jeden subjekt, občas lidé rozliší alespoň jednotlivá ministerstva. Skutečnost je ovšem úplně jiná: jen v České republice existuje na 6.000 nezávislých subjektů státní správy (přičemž většinou se jedná o samosprávu a velkou část zabírají kupříkladu malé obce – ovšem i ty mají své volené zástupce, vyhlášky, úřady a podobně). V Evropské unii je těchto subjektů přibližně 100.000. A naučit toto obrovské množství společně komunikovat není jednoduchý úkol.

To je také důvod dalších komplikací, se kterými se e-government potýká. Dodavatelé ICT si často neuvědomují složitost celého systému a jejich řešení nejsou vždy vyhovující. A lidé ze státní správy se zase mnohdy dívají na ICT s nedůvěrou. Respektive předvádějí celé spektrum názorů od „nové technologie nepotřebujeme, fungovalo to i dříve“, přes „mám strach, že mě to nahradí“ až po opačný extrém, tedy „technika vyřeší všechno, stačí dát všude počítače a bude to v pořádku“. Na každém názoru je trocha pravdy, ale zároveň se každý z nich mýlí. Zatím zkrátka chybí potřebné znalosti a dovednosti, jak ICT využívat ku prospěchu veřejné správy i občanů. A právě sdílení zkušeností a know-how je jedním z cílů akcí typu „eGovernment Days“.

EBF16

V průběhu tiskovky se hovořilo i o dalších souvisejících tématech. Josef Malkolm z rakouského federálního ministerstva financí například hovořil o e-daních a představil knihu „E-Taxation: State & Perspectives“. Byl také zmíněn projekt Czech Point (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál), který je ovšem tak na půli cesty ke skutečnému e-governmentu. Smyslem projektu je totiž výpis z různých registrů, nicméně stále jsou potřeba další úředníci se svými razítky. Příkladem mnohem lepší cesty budiž třeba Rakousko, kde mají speciální elektronické dokumenty, které mají hned po vytištění právní platnost, a odpadá tak nutnost dalšího ‚všemocného‘ razítka (v této souvislosti doporučuji nedávný článek, který se e-governmentem v Rakousku zabývá do větší hloubky). Je tedy nezbytné dále upravit legislativu, aby toto bylo možné i u nás. Otázkou ale zůstává, jestli má takové prozatímní a polovičaté řešení smysl, a jestli by nebylo bývalo rozumnější s celým Czech Pointem počkat, až budou tyto právní záležitosti vyřešené.

Není pochyb, že e-government je velice lákavá idea. Představte si život bez všemocných úředníků, představte si svět bez všudypřítomné byrokracie… ano, zní to jako utopie, reklamní slogan nebo úvod do sci-fi filmu. Ale potenciál fungujícího e-governmentu je opravdu značný, a bylo by dobré snahy vedoucí k jeho zavedení sledovat a podporovat. Utopie sice nedosáhneme, ale možná se k ní alespoň o nějaký krok přiblížíme.

Anketa

Využívali byste plně možností e-governmentu?

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 4. 2007 9:10

Školení SEO - jak na optimalizaci pro vyhledávače

  •  
    Analýza klíčových slov - jaká slova vybrat.
  • Metody linkbuildingu - jak získat zpětné odkazy.
  • Vyhodnocování SEO - nesledujte jen pozice.

Detailní informace o školení SEO »