Kam míří plán Telecomu?

Odborná a masověji zaměřená média v minulých dnech informovala o tom, že Český Telecom předložil vládě svůj konkrétní návrh, jak v ČR více rozvinout Internet. Většina článků přitom vyznívala tak, že Telecom požaduje peníze od státu pro sebe – pro rozvoj své infrastruktury a dotování cen pro koncové uživatele. Podle mého názoru však může být motivací a smyslem celého návrhu i něco poněkud jiného. Vezměme to ale popořadě a nejprve si řekněme, co vlastně návrh obsahuje a jakou má podobu.

Jaký je statut návrhu?

Celý „návrh“, tam jak jsem měl možnost se s ním seznámit, je zřejmě jen jedinou powerpointovou prezentací, kterou někdy v průběhu listopadu zaslalo vedení Telecomu předsedovi vlády a ministrům Sobotkovi a Mlynářovi (a nyní ji poskytlo i novinářům). Z kontextu soudím, že jde o materiál navazující na dřívější diskuse na nejvyšší úrovni (mezi vedením Telecomu a vládou) o tom, jak by bylo možné zvýšit využití ICT technologií, konkurenceschopnost naší ekonomiky atd., a konkretizující představy jedné strany (Telecomu). Podle zpráv z médií se měla konat schůzka, na které Telecom své představy ministrům prezentoval – ale asi nic více. O tom, že by tento návrh byl nějak podrobněji projednáván a měl nějaký doprovod (například nějakou předkládací zprávu apod.), mi není nic známo.

Co návrh obsahuje?

Pokud jde o samotný obsah návrhu, pak jeho první část shrnuje stav využití ICT a Internetu v ČR. Jde v zásadě o stejné informace, jaké Telecom již opakovaně prezentoval novinářům (naposledy v souvislosti se svou nabídkou počítačů): kolik domácností v ČR má počítač, kolik připojení k Internetu, jak zaostáváme v poměru k zemím EU atd. Vše vyúsťuje v konstatování, které opět není nijak převratné:

primárním důvodem menšího rozšíření Internetu v ČR je nižší kupní síla obyvatel v ČR oproti EU

Zajímavější je další část, kde Telecom vyjmenovává tři hlavní oblasti, ve kterých se nepříznivý stav projevuje nejvíce, a navrhuje pro ně řešení:

• nižší penetrace PC v domácnostech: navrhovaným řešením je snížení pořizovací ceny počítačů (buď formou dotací, odečitatelných položek daní z příjmu nebo nižší sazbou DPH)
• nedostupnost širokopásmových služeb v méně rozvinutých regionech s menším počtem obyvatel a menšími městy: zde je jako řešení navrhováno plošné rozšíření potřebné infrastruktury, spolufinancované ze zdrojů EU (strukturální fondy, 6. Rámcový program)
• vyšší cena telekomunikačních služeb, v poměru ke koupěschopnosti obyvatel (vyšší podíl nákladů na telekomunikační služby ve spotřebním koši domácností v ČR): zde se jako řešení navrhuje poskytnutí cenově výhodných produktů (balíčků) pro vybrané regiony. Nižší (zvýhodněné) ceny by měly být dotovány z fondů EU nebo dotací ze státního rozpočtu

První z těchto tří bodů není ničím novým pod sluncem – o totéž usilovali různé iniciativy poslanců, Ministerstva informatiky atd., ale dosud bez úspěchu. Kromě „tradičních“ forem (nižší DPH, daňové úlevy) zde Telecom navrhuje ještě pronájem (operativní leasing) s tím, že náklady na kapitál by byly částečně nebo úplně dotovány, podobně jako třeba u hypoték.

Pokud jde o druhý bod, tedy o plošné rozšíření potřebné infrastruktury, pak to Telecom navrhuje financovat pomocí následující variant (případně jejich kombinací):

• ze sdružených zdrojů vlády a Českého Telecomu
• z podpory finančních zdrojů EU
• pomocí přímých subvencí

Ačkoli to není explicitně řečeno, z kontextu soudím, že je míněna infrastruktura Českého Telecomu a připojování pomocí ADSL. Tomu odpovídá i odhad finanční náročnosti „plošného rozšíření“: pokud by počet přípojných míst vybavených „zařízením pro širokopásmový přístup k Internetu“ měl dosáhnout maxima, konkrétně čísla 2569, pak by to přišlo na cca 4,85 miliardy Kč. Zmíněný počet 2569 míst přitom zhruba odpovídá počtu jednotek RSU (předsunutých ústředen), které Český Telecom má, a které by bylo nutné osadit DSLAMy, aby bylo ADSL dostupné všude. Stále by ale záleželo ještě na vybavenosti těchto DSLAMů, resp. na počtu jejich portů. Příslušný odhad přitom počítá s počtem 466 439 zákazníků, kteří by možnost připojení skutečně využili – což lze považovat za spodní odhad počtu portů (těch, které by byly skutečně využity). Odhad přitom počítá s tím, že pouze na 75 procentech pevných linek by bylo možné realizovat ADSL (z technických důvodů, jde například o vliv příliš dlouhých místních smyček, nekvalitního vedení atd.).

Pokud je mi známo, je toto první orientační odhad toho, kolik by stálo zajištění plošné dostupnosti ADSL (s citovanými parametry).

Konečně třetí oblast navrhuje Telecom řešit formou zvýhodněných balíčků, vždy v kombinaci s PC. Tedy buď PC a širokopásmové připojení, nebo PC a dial-up (zde je konkrétně citován pouze „paušál e-víkendů“, nic lepšího – žádný neměřený paušál). Hlavně by ale poskytnutí těchto balíčků mělo být vázáno na splnění určitých podmínek, např.:

• byly by poskytovány jen v určitých regionech, či
• by byly vázány na splnění určitých kritérií v rámci „sociální sítě“

Materiál Telecomu obsahuje také stručnou analýzu dopadů navrhovaných opatření. Počet prodaných počítačů PC pro rok 2004 odhaduje na 100 000. Efekt snížení daně z příjmu fyzických osob odhaduje zvýšením tohoto počtu o dalších 10 000 PC, prodaných v roce 2004. Pokud by se podařilo realizovat jiné „motivační opatření“, konkrétně snížení DPH, odhaduje Telecom zvýšení počtu prodaných PC o 30 000 (tj. celkem na 130 000). Největší dopad by pak podle odhadu mělo mít zavedení jiné struktury splácení (dotované splátky, obdoba hypoték): o 50 000 PC ročně. Materiál pak dále odhaduje, jaký vliv by to mělo na státní rozpočet jako celek – a dospívá k závěru, že by šlo o „nepřímý pozitivní vliv“.

Závěr materiálu Českého Telecomu se věnuje možnostem zapojení EU do financování rozvoje širokopásmových služeb v ČR. Konstatuje, že:

• takovéto financování je v souladu se závaznými dokumenty EU (a v úvodní části materiál uvádí konkrétní příklady z Portugalska, Španělska, Maďarska a Švédska)
• rozšíření širokopásmového přístupu k internetu je v souladu s koncepcemi státu. Zde konkrétně jmenuje Národní rozvojový plán ČR (NRP) a Operační programy ČR. Naopak vůbec nezmiňuje připravovanou Státní informační a telekomunikační politiku ani dřívější koncepce (Státní informační politiku).

Následně materiál ČTc konstatuje, že Český Telecom je schopen:

• zajistit podmínku spolufinancování projektů
• zajistit celý projekt organizačně a manažersky

Nabízí také tým pro spolupráci s vládou, MF, MI, MMR a dalšími subjekty, a navrhuje ustanovit pracovní skupinu, rozpracovat projekt a spustit pilotní projekt.

Co si o tom myslím?

Ačkoli je v materiálu zmiňováno (spolu)financování ze státního rozpočtu, osobně si z něj odnáším spíše jiný dojem: nepřipadne mi to tolik jako snaha o získání peněz ze státního rozpočtu (pro rozvoj sítě Telecomu a dotace cen jeho služeb), ale spíše jako snaha a záměr získat peníze ze strukturálních fondů Evropské unie. Pravdou je, že státní kasa je vybrakovaná, zatímco ve strukturálních fondech by peníze měly být – a jde o to, jak je z nich dostat. Samotný Telecom, coby ryze komerční subjekt charakteru dominantního operátora, by k tomu jistě velmi potřeboval záštitu a spoluúčast státu.

Zajímavou otázkou ovšem je, jak by měl stát řešit tolik potřebnou dostupnost širokopásmových služeb pro své občany. Je nejlepší cestou zadotovat dominantního operátora, resp. nechat jej zadotovat ze strukturálních fondů, tak aby právě a pouze on dokázal nabídnout skutečně celoplošný širokopásmový přístup? Nebo by to mělo být řešeno jinak? Třeba tak, aby šanci měli i ostatní operátoři a provideři? Na tuto základní otázku by měla odpovědět chystaná „Národní širokopásmová strategie“, jejíž vypracování po nás Evropská unie požaduje.

S jejím zpracováním, nejpozději do našeho vstupu do EU, počítá také návrh Státní informační a telekomunikační politiky, který přináší i určité základní mantinely: říká, že stát by sám neměl do takovéto struktury investovat ani ji provozovat, a tyto role by měl svěřit soukromému sektoru. Návrh Státní informační a telekomunikační politiky je ale zatím návrhem Ministerstva informatiky, který momentálně prochází připomínkovým řízením a teprve půjde do vlády. Není tedy celý „plán Telecomu“ jen jakousi „dělostřeleckou přípravou“ na budoucí rozhodování vlády, kterou cestou se vydat? Zda cestou zadotování dominantního operátora, nebo cestou jinou?