Výše škody je přece naprosto zřejmá: je to přesně ta částka, o kterou bych NEpřišel, kdyby mi někdo zmíněnou věc NEukradl.
Příklad: Zloděj mi rozbije okno v autě, poničí dveře, a ukradne autorádio. V důsledku jeho akce musím: čekat na policii, sepisovat protokol, nechat auto opravit v servisu čekat než to budou mít hotové, shánět a instalovat nové autorádio, řešit událost s pojišťovnou, a čekat na peníze z pojišťovny.
Sečtená cena všech těchto způsobených problémů (včetně času který mi zabralo jejich řešení) rovná se vyčíslená škoda. Nic více, nic méně. Všechny tyhle problémy totiž bezprostředně souvisí jen a pouze se zmíněnou krádeží.
Že to takhle ve skutečnosti nefunguje, to je jiná věc. Ale lidsky a podle selského rozumu je to reálná výše škody která mi byla způsobená. A navíc: pokud bych pak tuto částku od chyceného zloděje získal zpět, budu opravdu v téměř stejné situaci jako by se nic nestalo (nevydělám, ani neprodělám). Takže i podle tohoto uvažování jde o skutečnou škodu.
A teď software: dotyčný si zkopíroval Photoshop, a použil ho na úpravy fotek (nikam dál nešířených). JAK PŘESNĚ by se změnila situace pro výrobce tohoto SW, kdyby ho dotyčný neukradl? Nevěřím, že by byl o půl miliónu bohatší. Nevěřím ani, že by byl bohatší o 50000. Pokud jde o soukromou osobu která ten SW použila jen pro sebe, tak by si ho na 99 % prostě nekoupila a smířila by se s jiným řešením. A přesně v tom je jádro pudla. Cena SW prostě neodpovídá vždy výši způsobené škody.
Názor k článku
Karel Kuchařík: dostaneme se i do uzavřených sítí
