I mne navštívil Win32/Magister. Přišel mi od velice dobrého známého a ode mne navštívil zase mé velice dobré známé. Pokud přijde vir samostatně, je mail podezřelý a jde ho objevit, ale pokud vám vir přijde s další přílohou, tak je to horší. Mám antivirový program a ani ten ho neobjevil. Zjistila jsem, že mám vir až několik minut po jeho vpuštění do svého počítače, a to se už stačil odeslat několika mým přátelům. Samozřejmě jsem ho okamžitě zlikvidovala a všem svým známým ještě v noci zatelefonovala a upozornila je.
Postup skoro stoprocentně správný, bohužel právě ono „skoro“ je slovem klíčovým. Od koho jiného by nám měly přijít červi, nežli od těch, kdo nás mají v adresáři. A kdo nás má v adresáři? Přátelé. Zásadní poučka tedy zní – nedůvěřovat ani přílohám od přátel. Magistr konkrétně se dokonce šíří provařenými soubory typu .exe a .scr… Antivir je dobrá věc, ale ani ten nejlepší z nich nikdy nedokáže stoprocentně zaručit vaši bezpečnost. Nějaká uživatelská chyba na trase se zkrátka stát musela.
Myslím si ale, že chyba není tak v nás, ale je někde jinde. Je právě v lidech, kteří píší literaturu o
počítačích. Knížky o programu Windows – a počítám k nim i Základní příručku Widows 98 – jsou psané pro laika nesrozumitelně. Proto jsem si začala kupovat časopis PC Krok za krokem, ale nic mně
neříká. Váš časopis jsem nečetla a nikdy ani neviděla, ale musím říct, že jste ho velice obratně
zviditelnil. Ale pokud tam používáte odborné termíny, tak si jej stejně nekoupím. My, „laikové“,
potřebujeme něco takového, jako jsou články v časopisu Květy.
S počítačovou rubrikou v časopise Květy jsem se zatím neseznámil, ale s předcházejícím odstavcem se dokáži ztotožnit. Každý měsíc s potěšením sledujeme, jak rostou počty uživatelů Internetu, aniž by odborný ani populární tisk byly schopny adekvátně zareagovat na zásadní proměny portfolia této jasně definované skupiny. Kdyby ILOVEYOU zaútočil až v těchto dnech, nenapáchal by daleko rozsáhlejší škody jen celkově, ale zvýšilo by se i procento zasažených uživatelů – právě kvůli vyšší zranitelnosti nově příchozích. A že by nováčkům média nějak extra vycházela vstříc, se rozhodně říci nedá. Nejde samozřejmě jen o média – ale k tomu se ještě dostaneme.
Myslím si, že váš článek je hnusný. Napadáte toho nepravého. Proč není součástí Outlook Expres
účinný antivirový program? Myslím, že byste se měl zamyslet nad tímto problémem, a ne házet vinu tam, kde není. A celkově, když chcete kritizovat, kritizujte ty, kteří zavinili, že český Internet je přetížený a že veškerá PC jsou předražená, což platí i o programech. Já vím, není to vaše parketa a
kritizovat mocné se nevyplácí.
S většinou bodů tohoto odstavce opět nezbývá, než souhlasit, i když je třeba jedním dechem dodat, že „mocní“ si na nedostatek kritiky ze strany tohoto serveru ani jiných médií stěžovat nemohou. Ale jen proto, že počínání jiných není v souladu s obecným blahem, není možné sejmout ze sebe odpovědnost a čekat, až se poměry napraví. Když je v Praze díky mizerné ochraně ovzduší smog a není vidět na krok, nebudu to přece kalit autem plnou rychlostí, protože já za smog nemohu…! A pokud ano a vybourám se nebo dokonce někoho srazím, bude to bezpochyby vina i moje – „nepřizpůsobím jízdu zhoršeným podmínkám“. O tomhle určitě nikdo diskutovat nebude. Ale jakmile jde o bezpečnost na síti či pravidla správného mailování, zdůvodnění, omluv a výmluv se najde vždy dost – pokud už vůbec uživatel má pocit, že by se měl z jakýchkoli důvodů ospravedlňovat.
Závazné předpisy pro užívání Internetu snad místní vláda nikdy vydávat nebude – i když i takovou situaci si dovedu představit. Dejme tomu, že proběhne masívní útok – prostřednictvím virů, hacků, červů, DrDOS nebo jakékoli nové finty, který položí na kolena nejen z hlediska DPH bezvýznamné webové servery, ale i zásadní bankovní domy či centrální státní insituce. Nedivil bych se, kdyby po několika krizových vládních zasedáních vstoupil v platnost zákon nezodpovědné a nebezpečné chování na Internetu exemplárně penalizující. Toho bychom se ale určitě neradi dožili.
Cílem mého textu z minulého týdne bylo naznačit, že jednou z cest, jak dovést uživatele k zodpovědnému užívání Internetu, je zpřísnit vztah médií k nim. Dokud nebudou uživatelé díky tlaku médií, ale i svého okolí, obchodních kontaktů, přátel či příbuzných, mít pocit, že něco nedělají dobře, bude situace už jen a jen horší. A účinnější či jinou motivaci těžko vymyslet – jinak zbývá opravdu už asi jen ten erární befel.
V tomto textu jsem se záměrně nechtěl pouštět do dalekosáhlých rozborů toho, kdo všechno má na stávajícím neutěšeném stavu a neveselých perspektivách svůj podíl. Takový výčet by dalece překročil meze formátu rubriky a hodil by se spíše na rozsáhlou studii či celoroční seriál. Zdůrazňuji tedy, že moje články si nekladou za cíl označit jako samojedinou příčinu ohrožení bezpečnosti nevědomé či z jiných důvodů nezodpovědné uživatele Internetu – ale upozornit i na jejich podíl a popřemýšlet o tom, jak snížit jeho význam. Jinak bychom mohli pokračovat donekonečna… Kolik škol dovede vyhovujícím způsobem připravit své žáky pro život na síti? Kolik zaměstnavatelů proškolí pracovníky, kteří mají pracovat s e-mailem? Kolik internetových nadšenců posadilo za počítač ženy, muže, děti, aniž by po nich vyžadovalo základy bezpečného chování? Kolik z nás pomohlo více či méně vzdáleným přátelům a známým připojit se z Internetu – a vzápětí je nechalo po prvním vydařeném dial-upovém spojení napospas? Kolikrát jsem se takto zachoval i já? Dopočítal bych se?
