Kdy mezi sebe "ajtíci" konečně pustí ženy?

Ilustrace: Nenad Vitas

Když jsem v roce 1997 nastupoval do prvního ročníku Fakulty informatiky MU, připadaly na 360 nováčků mužských jmen všehovšudy čtyři přijaté studentky. Stav to byl silně nevyrovnaný a bylo jasné, že bez silné snahy obou stran nebude pětileté vzájemné soužití tohoto komplikovaného mnohoúhelníku jednoduché. Spolužačky byly navíc již od pohledu opravdu velmi příjemné bytosti, což v kombinaci s jejich nezanedbatelnou inteligencí nutilo řadu jejich mužských kolegů reagovat poměrně emotivně. Dorazila-li některá z nich na přednášku pozdě, nebylo výjimkou přerušení výkladu přítomného pedagoga sborovým pískotem, v němž bylo těžké odlišit, koho k němu vedla emoce pozitivní a koho negativní.

Pokud vím, většina z mých spolužaček studia nakonec nedokončila. Jsem dalek toho přisuzovat za to vinu jejich nevychovaným spolužákům, jisté jen je, že konstelace to byla nezvyklá i ve své době. Na jiných technických fakultách bylo studentek více a prakticky vždy to s sebou přinášelo i úměrně vyšší míru kultivovaného chování mužského osazenstva. Není to ostatně zase tak zvláštní: nechte spolu po řadu měsíců denně žít patřičně homogenní skupinu lidí a můžete si být jisti, že na každý pokus o vnější proniknutí „odlišnosti“ budou reagovat značně podrážděně.

To však samozřejmě neznamená žádnou omluvu pro tyto nevychované jedince. Mohou snášet na hromadu jeden ze svých trapných argumentů o nutnosti převahy mužů v počítačových profesích za druhým, ale zdravému trendu vyrovnávání poměrů se neubrání. Naštěstí již kolem sebe mají dost příkladů, že vzájemná tolerance se vyplácí; v řadě firem působí množství žen na pozicích, o jakých se jejich zapšklým „kolegům“ může jen zdát a kromě nich nikdo nepochybuje o zjevném přínosu tohoto jevu pro danou organizaci i společnost.

Frustrovaní „odborníci“ se však vzdávají jen pomalu a kde jim ještě zbývá nějaký prostor, zarputile jej brání. Dobrým ukazatelem stavu této nemoci mohou být internetové diskuse, které svou zdánlivou anonymitou vybízí primitivní postoje k vyplutí na povrch. Leckterá schopná programátorka, analytička či manažerka se tak od svých (ne)známých kolegů dozví věci, které by se jí do očí nikdy říct netroufli. Je pak velmi smutné sledovat, jak se jinak nadějný diskusní prostor mění z myšlenkově inspirativního místa v ubohou šovinistickou lázeň. Slušní čtenáři odchází, kolemjdoucí jen kroutí hlavami. Vysvětlovat to provinilcům je však většinou zbytečné – oni přece jenom hájili „kvalitu před kvantitou“…

Tohoto ponižujícího divadla bohužel nezůstává ušetřena ani Lupa. Poslední takové představení můžete vidět v diskusi pod článkem (po dlouhé době) nové autorky na Lupě, Heleny Nykodýmové. Odpovědí na její nanejvýš zajímavý a odborně zcela jistě způsobilý článek o internetové bezpečnosti byly i příspěvky, o jejichž tragické úrovni si raději udělejte obrázek sami. Upřímně řečeno, nedivil bych se autorce, kdyby po podobné lekci pro tyto „vděčné čtenáře“ odmítla cokoliv dalšího napsat. Něco jiného je relevantní a korektní kritika, na kterou autor jistě rád zareaguje, ale bude ji ochotný příště mezi nepříjemnými urážkami vůbec hledat?

Přes nepříjemný pocit, který tyto (naštěstí ne zase tak časté) excesy v přihlížejících zanechávají, jsem přesvědčen, že slušná drtivá většina ostatních se jimi nenechá otrávit stejně jako kvalitní autoři, kteří pro ni píší. Nejde o problém zásadní ani o problém pouze Lupy. Z praktického i lidského hlediska bych byl přesto rád, kdyby se nám společnými silami podařilo tyto pomalu mizející nepřizpůsobivce vytlačit o něco rychleji. Ignorováním jejich výpadů, používáním známek v diskusi apod. A protože vím, že jde z větší části o pragmatické a (také díky informačnímu vzdělání) analytické tvory, mám pro ně do začátku ke zvážení několik těžko zpochybnitelných důvodů pro lepší chování:

• Podpásové příspěvky v diskusích mohou od určitého množství způsobit, že jednou na svém oblíbeném serveru nebudete mít komu spílat.
• Budete-li se slušně chovat k ženám ve svých řadách, budou vám to oplácet. To bude zároveň tím užitečnější, čím bude žen mezi vámi přibývat.
• Totéž platí pro ostatní diskutující a jejich vztahu k vám. Vzpomeňte si na svá studia a teorii her s nenulovým součtem.
• Připomeňte si také, že absolutní anonymita na Internetu je velmi těžce dosažitelná. Nikdy nevíte, kdy vám váš sprostý výkřik v diskusi bude připomenut na žádost o zvýšení platu u vaší budoucí nadřízené (pro rýpavé: tím samozřejmě nenaznačuji nic o předávání logovacích údajů třetím a dalším stranám).
• Věnujete-li energii z nahromaděné frustrace zvyšování vlastní kvalifikace nad úroveň nevítané odbornice, z dlouhodobého hlediska na tom vyděláte víc.
• Nakonec, budete-li slušní ke svým kolegyním, všimnou si toho i jiné ženy. Třeba i ty z marketingového oddělení, které dnes tak zoufale míjíte v kuchyňce.