Kdy počítač přestává být počítačem?

Určitě už jste si párkrát povzdechli nad konáním některých uživatelů slovy, jako: „Panebože, jak se takovej idiot vůbec může narodit?“ :-) Sarkastických historek o l-users koluje mezi systémáky a programátory více než dost. Spolu s tím, jak se na Internet vrhá stále víc lidí, kteří nemají o podstatě počítačů ani zdání, může computerový zasvěcenec podlehnout dojmu, že Zemi zaplavili totální pitomci :-)

Kdo o počítačích něco ví a pro koho není problémem sestavit si svůj vlastní, si možná ani neuvědomí, jak k počítači přistupuje tzv. běžný uživatel. Já se s nimi (bohudík :-) do styku moc nedostávám. Ale když dostanu, vždy mě zaskočí, že takový uživatel neví vůbec nic nejen třeba o adresářích disku, ale on neví dokonce ani o tom, že v té krabici nějaký disk je! :-) Shocking?

Základ sporu mezi geeky, které (pro negrafickou práci!) vůbec nezajímá nějaké GUI a běžnými uživateli, kteří by bez GUI na počítači nevydali ani hlásku, je v cítění se strojem a jeho funkcemi. Běžnému uživateli se zastírají nejen funkce počítače, ale i softwaru. Se zdrojákem a konfiguracemi si každý geek udělá všechno, jak potřebuje, z příkazové řádky. Vše, co se naučil a co se stále učí, se stává součástí jeho cítění. Zkuste geekovi navrhnout, že by se něco již udělaného mělo udělat jinak, a požene vás holí, protože to cítí tak, jak to udělal. Teprve když mu věc postavíte jako zajímavý rébus, nadšeně se vrhne do řešení (nejen u dívek, ale ani i u geeků bez správné strategie neuspějete, pánové :-)

Pro geeka je počítač počítačem se vším všudy. Ale je tím i pro běžného uživatele, který o jeho vnitřnostech a softwarových funkcích nemá ani páru? Vzpomínám na dobu, kdy se drahé pécéčko dávalo do kabinetů vedoucích pracovníků ve funkci dekorace – taky se jí říkalo „počítač“. Mám dojem, že si v přemnoha kancelářích tuto funkci zachovalo, i když lidi před ním sedící tisknou myš :-) Rozdíl mezi přístupem geeka a běžného uživatele je přibližně jako mezi čtením hutného textu a koukáním na obrázkové komiksy. U jisté části lidí text evokuje představivost a vybuzuje chuť vrhnout se do něčeho zajímavého. Komiks tohle všechno nabízí už zpracované, asi jako McDonald hamburgery.

Z konferencí na Internetu vím, že velká část geeků projevuje značnou nechuť vůči tvorbě, natož používání GUI pro Linux/Unix (KDE, Gnome apod.). Serverový software by instalovali na NT snad jen v přímém ohrožení života :-) BTW – co někteří instalatéři provádějí s konfiguracemi mailových serverů na NT, je hotová děsivost – jakoby tady platilo něco z pravidla, že své k svému :-)

Dostávám se k podstatě věci. Nabývám čím dál silnějšího dojmu, že snaha o jednoduché ovládání, které zvládne každý, vede k obecnému zpitomnění, včetně degradace pojmu „výpočetní technika“. Počítač přestává být počítačem a stává se komiksovou hračkou s komiksově nevypočitatelnými důsledky (Big Brother je jedním z nich). Koho se zmocní jednoduchost, toho uvězní, a těžko kdy bude schopen se z ní vymanit, dostat se „mimo ni“ (zdaleka neplatí jen pro GUI).

K napsání této úvahy mě dílem ponoukl článek The Ideology of Ease (Ideologie jednoduchosti) z občasníku „The Journal of Electronic Publishing“. Podle autora není jednoduchost uvedeného typu zadarmo – je vykoupena ztrátou volby, bezpečnosti a soukromí. Dodal bych že i ztrátou užitečnosti a perspektivy. Jednoduchost končí v sobě, nikam dál nevede (filosofická causa sui – věc sama pro sebe, je sama sobě svou příčinou i důsledkem). Důkazem toho mohou být Windows – uživatel je v pohodě, dokud nenaskočí nějaké chybové hlášení, s nímž si nemusí vědět rady ani expert. U Linuxu si poradí s 99,9% chyb většina lidí, kteří se mu věnují, popis chyby je lehce reprodukovatelný celosvětové geekovské komunitě, která problém spolehlivě vyřeší.

Neberte tenhle článek jako ring volný pro souboj zastánců Linuxu a Windows. O to tady nejde. Stejně tak nemá smysl vznášet otázky typu: „A co maj teda nepočítačoví lidi dělat, když chtěj na počítači napsat dopis nebo článek?“. Jde o větší nadhled. O to, jak ovlivní další generace vymezeně jednoduché ovládání všelijakých udělátek s procesorem uvnitř. Co to s sebou přinese? Přijdou ty generace o něco, tak jako televizní generace přišla o lokální spoluúčast na prožívání a předávání slovesného aj. umu? Pod tlakem TV „kultury“ velkou měrou odvrhla např. literaturu, z umění se stal průmysl tvrdého byznysu…atd.? Jinak řečeno – ztráta aktivní spoluúčasti, kreativity, vzrůst pasivity, anonymity, zploštění.

Možná si vzpomenete na americký film (sorry, název jsem zapomněl), kde hrdina filmu – zahradník – poprvé po desítkách let vyjde ze svého příbytku, kde skoro pořád žil s televizí a dálkovým ovladačem. Když poprvé vyjde na ulici a potká někoho, kdo se mu nelíbí, chce ho tím ovladačem vypnout. Díky tomu, že je mimo realitu, okouzlí politickou a byznysovou špičku USA, protože slovně všechno převádí („kóduje“) na postupy při pěstování rostlin. Jeho slova hltá veřejnost via TV a zasahuje jimi do nejvyšší politiky a byznysu. Už mi rozumíte? :-)