Přestože jsem tušil, že má tato valná hromada na programu poměrně složité otázky, dorazil jsem na její jednání s optimistickým odhadem, že pokud začneme v půl druhé, nejpozději ve čtyři už budu zpátky ve své kanceláři. Jak se dalo čekat, skutečnost byla poněkud odlišná, takže jsme nakonec skončili až bezmála po čtyřech hodinách. Začátek byl přitom poměrně svižný – po úvodních formalitách následovala prezentace představenstva o činnosti v prvním pololetí roku 2003, čímž jsme vyčerpali 4 ze třinácti bodů programu. Teprve pak však přišly na pořad problematické otázky.
Nejprve to bylo rozhodování o přijetí nových členů. CZ.NIC v současné době eviduje zhruba 20 přihlášek společností, které by měly zájem do něho vstoupit, což by znamenalo rozšíření počtu členů takřka na dvojnásobek. Při podrobnějším pohledu na seznam těchto uchazečů se navíc člověk nemůže ubránit pocitu, že je něco v nepořádku – o většině z těchto firem totiž dosud nikdy neslyšel a nad jejich vztahem k Internetu se přinejmenším vznášejí otazníky. Tvrdit něco podobného bez důkazů je možná odvážné, ale přesto se na mysl derou úvahy o tom, zda se jejich prostřednictvím někdo nesnažil o případné ovládnutí CZ.NICu. Naštěstí však takové myšlenky nejsou aktuální: žádný z těchto subjektů totiž nesplnil poměrně náročnou proceduru, jež rozhodování o přijetí předchází. Uchazeč o vstup totiž musí dodat celou řadu dokumentů, jako je například potvrzení o tom, že nemá nedoplatky na dani, sociálním ani zdravotním pojištění, výpis z trestního rejstříku všech členů statutárních orgánů apod. Bez jejich doložení není o jeho členství možné ani hlasovat.
Jediným žadatelem, který se přes předvstupní formality dostal až k samotnému rozhodování na valné hromadě, byla společnost Impossible. Ta je známá především jako vydavatel serveru Linuxzone, který se – jak název napovídá – věnuje především prostředí operačního systému Linux. Vazba na český Internet je tak v tomto případě zcela zřejmá, a přestože je zatím v CZ.NICu jen málo členů, kteří působí jako poskytovatelé obsahu (v podstatě jen Aliaweb a coby kolektivní člen také UVDT), její členství v CZ.NICu by rozhodně dávalo smysl. Přesto valná hromada poměrně přesvědčivě rozhodla o tom, že Impossible nepřijme – pro hlasovalo jen šest členů z přítomných 22. V diskusi, která se rozvinula po vystoupení přítomného zástupce této společnosti, přitom padala řada argumentů, proč ji nepřijmout: počínaje tím, že se jedná o společnost bez jediného zaměstnance, až po citování e-mailu od jejího jednatele, který vyzýval k hromadnému vstupu do CZ.NICu za účelem jeho ovládnutí. Pokud by byl skutečně autentický, což těžko někdo prokáže nebo vyvrátí, skutečně by svědčil o ne příliš čestných úmyslech Impossible a nepřijetí by patrně bylo namístě. Přesto je třeba říci, že alespoň u mne v tomto případě určité pochybnosti přetrvávají.
Vzhledem k právní formě CZ.NICu je nebezpečí jeho „nepřátelského převzetí“ neustále aktuální. Motivace pro takovou snahu je přitom jednoznačná: CZ.NIC kontroluje finanční toky v řádu desítek milionů korun ročně, což už za trochu úsilí stojí. Právě proto členové i představenstvo hledají cestu, jak případné nekalé záměry překazit. Výsledkem byl na této valné hromadě návrh na poměrně komplexní úpravu stanov, která byla rozdělena do čtyř samostatných celků, o který se mohlo hlasovat zvlášť. Smyslem navržených změn bylo jednak ztížení vstupu do sdružení (povinnost mít dva ručitele z řad stávajících členů, přiznání hlasovacího práva až po roce od vstupu apod.), jednak stanovení administrativního poplatku pro případ, že není uchazeč o členství přijat, a zrušení majetkového vypořádání a návratnosti vstupního členského příspěvku v případě zániku členství. Snaha o určitou ochranu je s ohledem na minulé zkušenosti nepochybně legitimní, vedla se však diskuse o tom, jaká opatření jsou odpovídající. Výsledkem bylo schválení dvou posléze zmíněných změn stanov, které zpřísňují finanční podmínky vstupu. Zbylé dva návrhy, které by přinesly i výrazné faktické omezení nových členů, byly nakonec představenstvem staženy, takže se o nich ani nejednalo.
Patrně nejzávažnějším bodem celé valné hromady bylo schvalování nových pravidel registrace doménových jmen, která budou platit od nasazení systému decentralizované správy domény .cz. S určitou dávkou nadsázky se dá říci, že ačkoliv právě správa domény je hlavním smyslem existence CZ.NICu, na valné hromadě tento bod v porovnání s jinými spotřeboval relativně málo času. Částečným vysvětlením je podle mého osobního dojmu skutečnost, že na valnou hromadu CZ.NICu chodí především vrcholní zástupci jednotlivých členských společnosti, kteří detailům registrace domén nerozumí a v podstatě ani rozumět nemohou, takže o nich ani nedovedou diskutovat. Tím hlavním vysvětlením je však patrně skutečnost, že se o pravidlech dlouze diskutovalo již před samotnou valnou hromadou a uspořádán byl i samostatný seminář, kde se k návrhu mohli vyjádřit přímo techničtěji orientovaní zástupci jednotlivých členů. Podrobněji se otázce nových pravidel ve svém článku minulý týden věnoval Martin Kopta, proto nebudu opakovat, co již bylo řečeno.
Posledním velkým blokem, o kterém valná hromada jednala, byly finanční otázky – schválení loňské účetní závěrky, rozdělení hospodářského výsledku a přijetí rozpočtu na letošní rok. Z hlediska účetní závěrky snad stojí za zmínku jen skutečnost, že se na rozdíl od loňského roku nebude dotovat fond obecně prospěšných projektů. To je sice na první pohled škoda, ale pokud si připomeneme, které konkrétní projekty vloni podporu získaly, je možná lepší, že se letos nic podobného nebude opakovat. Větší debata se rozvinula kolem rozpočtu na letošní rok, který měl být podle návrhu představenstva účetně ve ztrátě. Ze strany členů padaly značné výhrady jak k plánovanému schodku, tak k jednotlivým položkám rozpočtu. Některé z nich byly skutečně kontroverzní, ale vzhledem ke konečnému rozhodnutí, které představenstvu uložilo rozpočet přepracovat a předložit na další valné hromadě jako vyrovnaný či přebytkový, by asi nebylo fér v tomto okamžiku uvádět jednotlivé sporné momenty.
Tolik tedy malé zpravodajství z valné hromady – abych dostál svému slibu z úvodu, že půjde o svědectví s malým zamyšlením, dovolím si ještě malý osobní závěr. Internetová komunita je ve své většině s činností CZ.NICu dlouhodobě nespokojená, což má svůj původ v konkrétních netransparentních krocích, jež CZ.NIC občas činí. Sám bych dokázal na místě vysypat z rukávu řadu věcí, které mi na CZ.NICu vadí. Po prvním a jediném krátkém pohledu na to, jak CZ.NIC funguje uvnitř, je asi brzy na jakékoliv dalekosáhlé závěry ohledně jeho budoucnosti. Přesto se musím přiznat k tomu, že jsem zatím získal dobrý dojem ohledně dobré vůle jeho členů věci zlepšovat. Snad se tedy doopravdy dočkáme světlých zítřků.
