Klaus je další "znalec" internetové žurnalistiky

Václav Klaus své oponenty i příznivce rád neustále překvapuje. Platí to i o jeho návštěvách veletrhu Invex, jakkoliv ten největší šok (totiž že vůbec přijel) připravil počítačovým manažerům již loni. Čím se rozhodl svět moderních technologií šokovat letos? Když nepočítáme dvě více efektní (než věcné) přestřelky s brněnským rektorem Zlatuškou či publicistou Koubským, tak se Klaus choval spíše umírněně. Podrobněji se jeho vystoupení na Invexu věnuji v Notebooku, který vyjde příští týden v Reflexu. Zde na Lupě bych se chtěl pouze krátce zmínit o tématu, které se mi jednak hodí do krámu, a jednak jsem o něm psal už před dvěma týdny. Klaus se totiž tento týden přidal mezi ty, kteří paušálně odsuzují internetovou žurnalistiku.

Přínos nových technologií Klaus označil jako velmi rozporuplný (doslova použil anglický termín „mixed blessing“). Mimo jiné řekl:

Každý, kdo má aspoň elementární zkušenosti s mobilem, esemeskami, emailem či diskusními fóry na Internetu, ví, o čem mluvím. Zažíváme schovávání se za sdělování informací, nikoliv z očí do očí, zažíváme schovávání se za anonymitu, zažíváme pád zábran díky ne-bezprostřednímu styku, prožíváme nárůst vulgárnosti, povrchnosti, strohosti, bezohlednosti. Nemoralizuji, ale vím, že nepříjemné či dokonce nenávistné sdělení je v anonymitě či mimo dosah druhého daleko snazší.

Podtrženo a sečteno: Klaus je jedním z intelektuálů, kteří varují před tím, jaký vliv mají technologie nejen na formu, ale i obsah mezilidské komunikace. Je to zajímavé téma, na které bude jistě napsáno mnoho polemických a kontroverzních studií. Ale člověk nemusí být hned filosof, aby vliv technologií aspoň intuitivně nepocítil. Ano, Klaus má pravdu v tom, že každý, kdo někdy poslal esemesku či email, ví, že se jejich prostřednictvím snadněji sdělují špatné zprávy. Ale je to skutečně problém technologií? Špatné zprávy se z očí do očí říkají zkrátka hůř než nepřímo – a můžete je proto najít jak v mailboxu, tak načmárané na papíře v kuchyni. Posun způsobený technologiemi je tedy zjevně kvantitativní (mailem můžete oslovit víc lidí než ve své kuchyni), a zda bude i kvalitativní (neboli zda budeme špatných zpráv posílat víc, protože je to tak snadné), se teprve ukáže.

Do tohoto bodu byla Klausova řeč celkem zajímavou filipikou proti technologiím, vzápětí však zaznamenala nečekaný obrat.

Vidím podobné jevy nejen v komunikaci, ale i v nové, internetové žurnalistice. Ta je sice rychlejší, ale i subjektivnější, nezodpovědnější, nezávaznější, jak jsem si někde s úsměvem přečetl, i žvanivější. Větší prostor než ve standardní žurnalistice má hlas lidu, hlas čtenářů. Tato žurnalistika je snad svobodnější, ale jak nedávno řekl Ivan Hoffman z Českého rozhlasu, kterého jinak nikdy necituji, je i svévolnější. Je sice interaktivní, ale i daleko povrchnější. A myslím, že fascinující jev je, že se dá poměrně rychle a snadno smazat. Myslím, že to ji strašně znevažuje, a že to u standardní žurnalistiky není. Přidává kvantitu, ale svou bezbřehostí a absencí přísné redakční práce prudce snižuje laťku novinářského řemesla.

Nechávám Klausův „odstřel“ internetové žurnalistiky víceméně bez komentáře, protože pouze sumarizuje postřehy „papírových“ novinářů na serveru Mediareport, o kterých jsem psal před dvěma týdny (ve článku Promluvili „znalci“ internetové žurnalistiky). Pouze jedna spíše osobní poznámka: Necítím se být v této věci „potrefenou husou“, protože na Internet píšu pouze okrajově a mohl bych si nad kritikou „internetových kolegů“ mnout ruce. Navíc je pravda, že mnohé vyřčené argumenty mají racionální jádro a jsou založeny na konkrétních jevech, které lze v internetové žurnalistice pozorovat a určitě by bylo dobré o nich diskutovat.

Co mi vadí, je bezbřehá až vulgární paušalizace. Ani od Klause jsme se nedozvěděli, které internetové magazíny čte – a kde tedy cítí například tu „absenci přísné redakční práce“, kde pozoruje „žvanivost“ a na kterých webech se příspěvky „snadno a rychle mažou“. Kdyby jména těchto serverů uvedl (a zcela jistě by mohl, příklady známe všichni), nebylo by mu možné vytknout vůbec nic. Z osobní zkušenosti novináře s mnohaletou praxí ovšem můžu říct: jsou papírová média s mnohem horší redakční prací, než má například Lupa, jsou žvanivější magazíny než Neviditelný pes a mnohem nezodpovědnější deníky než třeba iDnes. Přesto mi to nedává právo kritizovat standardní žurnalistiku jako takovou – ačkoliv by to bylo snadnější, protože když tyto tituly nebudu jmenovat, tak mě nikdo zároveň nebude nutit k tomu, abych své odsudky prokázal. Je to stejné, jako kdybychom začali tvrdit, že politici jsou ješitnější, nesnášenlivější, seběstřednější a netolerantnější než „standardní“ lidé – a že tak slovy šéfa parlamentu „snižují laťku“ lidské rasy. A tvrdili bychom to jenom proto, že známe Klause. Ale ani toho bychom pro jistotu nejmenovali.

A propos: nemyslí si Ivan Hoffman, který patří mezi nejsilnější a nejvytrvalejší Klausovy kritiky, že když ho šéf ODS najednou (a možná poprvé v životě) cituje, tak přece jen ve svém článku o internetové žurnalistice šlápl vedle? Ale to je jen takový neškodný vtip na závěr. Důkaz mé „žvanivosti“. Tento text je přece psaný pro Internet.