Hlavní navigace

Knížky roku 2016, které by se čtenářům Lupy mohly líbit

Autor: Depositphotos
Petr Koubský

Uplynulý rok přinesl mnoho dobrých knih, které by se mohly a měly líbit právě čtenářům Lupy. Tady jsou tradiční tipy Petra Koubského.

Každý rok vyjde mnohem více dobrých knih, než se dá přečíst. A koncem roku se vždy sepisují seznamy těch, které ta či ona autorka či autor pokládají za nejlepší. Vedlejším efektem podobných seznamů je pocit přehlcení a viny: tohle přece nikdy nestihnu přečíst. 

Ovšemže nestihnete! Ani to nezkoušejte. Prostě se nechte inspirovat a vyberte si. A nezapomeňte: knížky nejsou facebookové statusy, takže nestárnou. Seznam jako tento si můžete schovat a vrátit se k němu klidně za rok. Pravda – to už zas vyjde další… 

Pardon; že nejsou knížky jako facebookové statusy? Už i takové existují. Brněnská hudebnice Zuzana Fuksová (Čokovoko) vydala sbírku svých tweetů a facebookových poznámek pod názvem Cítím se jako Ulrike Meinhof. Je to ohromná legrace!

Č. 137: Tata mně donesl tavený sýr a u toho říkal historku. F. potkal na Čáře chlapa bez noh a bez ruk a bylo mu ho líto, tak ho vzal do kabely a dovezl ho k sobě na chatu. Ale jeho mama nechtěla mít na chatě cizího chlapa bez noh a bez ruk, tak ho vzal zase do kabely a dovezl zpátky do Brna. – Taky jsem při úklidu zjistila, že můj kluk má u stropu skrýš, ve které má schované kleštičky na nehty.

Ale moc vás prosím, nezkoušejte to po ní. Mám temné tušení, že se takových knížek teď vyrojí hodně, ale dovolit si stejnou frajeřinu může málokdo. Vlastně pozor, o jedné další takové osobě vím: Je to Otto Bohuš, jeho kniha se jmenuje Orbis Tweetus a vnáší do věci další rozměr: skládá se výhradně z autorových tweetů, každý z nich je však ilustrovaný a autorů obrázků se tam sešlo přesně 92, což je mimo jiné úctyhodný organizační výkon. 

Tyhle dvě knížky můžete číst, i když nestíháte, jste roztěkaní, trpíte dyslexií nebo se na to aspoň vymlouváte. Prostě je namátkou někde otevřte, potěšte se, dejte se inspirovat… a další dávku si dejte zas časem. Všechno další, co vám teď navrhnu, už chce jiný přístup, klasičtější. 

Praktické rady: kdy být tvořiví a kdy ne 

Hodně mě pobavila kniha, kterou sepsali Brian Christian a Tom Griffiths. Jmenuje se Algorithms to Live By: The Computer Science of Human Decisions. Autoři v ní upozorňují, že algoritmy mohou být nejen pro počítače, ale i pro lidi, že v některých životních situacích je rozumné řídit se předem stanoveným a vymyšleným postupem a že se ty postupy mohou velmi podobat počítačovým programům. Je to zdravá protiváha věčného vzývání tvořivosti a improvizace. Proč vymýšlet, co dávno a většinou lépe vymyslel někdo jiný? (Roztřiďte si ponožky Bubblesortem!) 

Tim Harford je vynikající britský popularizátor ekonomie a za přečtení stojí všechno, co napíše. Letos mu vyšla nová knížka, která sahá mimo jeho obvyklá témata. Messy: How to Be Creative and Resilient in a Tidy-Minded World je v podstatě návod, jak se neprat se světem, v němž jsme přehlceni informacemi, ale naopak využít jeho vlastností ve svůj prospěch. 

Nikdo na světě nemluví na veřejnosti tak kvalitně a snadno, aby se mu nehodila rada, jak výkon zlepšit. Knih na takové téma existuje bambilion, ale Přednášejte jako na TEDu. Oficiální průvodce veřejným vystupováním od kurátora konference TED od Chrise Andersona zasluhuje pozornost. Jednak je výborně napsaná (a přeložená), jednak vychází z dlouholetých zkušeností konferencí TED. A tam si, jak známo, na výkon speakerů opravdu potrpí. I ty nejlepší nemilosrdně nutí zkoušet a vybrušovat výkon. 

Mezi praktické rady patří i kniha Příběh lidského těla. Evoluce, zdraví a nemoci od Daniela Liebermana. Autor v ní vysvětluje věc celkem samozřejmou, leč nedoceněnou: technologický vývoj lidstva předběhl biologickou evoluci, takže naše těla jsou dál optimalizována na život lovců a sběračů, zatímco my sedíme u počítače, jezdíme autem a cpeme se cukrovinkami. Takový rozpor se musí někde projevit. Tloustneme, trpíme civilizačními chorobami. Lieberman nenavrhuje návrat do buše, ale ke zdravému rozumu: trochu víc přemýšlet o životním stylu. 

Věda: jak se dostat do pravěku a co se tam naučit 

Čtenáře Lupy většinou baví a těší přírodní a technické vědy, aspoň tedy myslím, že to tak je. Knih na tohle téma vyšlo hodně. Doporučit mohu novinku osvědčeného Jamese Gleicka Time Travel: A History, jejíž půvab je ukryt už v názvu: jde o dějiny neexistující technologie! Kniha však není žádná sci-fi, Gleick se zabývá vývojem touhy po cestování časem a konfrontuje ji se stavem poznání fyzikálních zákonů. Zatím to bohužel na výlet k lovcům mamutů nevypadá… 

Politolog Philip E. Tetlock a vědecký novinář Dan Gardner sepsali knihu, která letos vyšla česky jako Superprognózy: Umění a věda předpovídání budoucnosti. Dají se věrohodně předvídat události jako výsledky voleb, ozbrojené konflikty, vědecké objevy, vývoj trhu? Za jistých okolností a v jisté míře ano, odpovídají autoři a popisují rozsáhlé empirické výzkumy, které na toto téma Tetlock dlouhodobě vede. Doporučuji těm, kdo mají prognózy všeho druhu z duše neradi. 

Genetické inženýrství je jednou z nejdynamičtějších vědních oblastí vůbec, přímá editace genů byla roku 2016 poprvé použita na člověku, takže je dobré držet krok s dobou. Spousty ocenění se dostalo nové populární knize na toto téma, jejímž autorem je Siddhartha Mukherjee. Kniha se jmenuje The Gene: An Intimate History. Kdo znáte starší výborné popularizační práce, třeba od Richarda Dawkinse nebo Matta Ridleyho, můžete si zde doplnit, co je nového. A je toho hodně. 

Technologií a vědeckých poznatků je vůbec až až a jejich využití se stává poněkud nepřehledným. Samuel Arbesman ve své knize Overcomplicated: Technology at the Limits of Comprehension vysvětluje, že některým technickým systémům už žádný jednotlivec nemůže rozumět beze zbytku, protože jejich složitost přesáhla kapacitu mozku. Co s tím? Chovat se k technickým výtvorům jako k přírodním jevům, tedy pozorovat jejich chování, ne jejich strukturu, navrhuje autor. Hodně radikální text, který se nebude líbit každému. 

Ale máme tu ještě něco podstatně šílenějšího. Robin Hanson v knize The Age of Em: Work, Love, and Life when Robots Rule the Earth popisuje společnost (blízké budoucnosti, jak tvrdí), kde bude běžné kopírovat lidské vědomí do počítače a pomocí takto vzniklých mozkových emulací (neboli „ems“) ovládat chytré roboty – namísto toho, abychom se namáhali s dalším vývojem umělé inteligence. Hanson bystře vyvozuje, jak bude pak vypadat práce, zábava, mezilidské vztahy, ozbrojené konflikty… 

Byznys: kdo a jak námi manipuluje 

Zpátky do reality. Velmi tvrdě nás tam uvede Jaron Lanier, jehož loňská novinka vyšla roku 2016 česky jako Komu patří budoucnost? Nejste zákazníkem internetových firem, jste jejich produktem. K titulu knihy vlastně není co dodat, napsaná je chytře a čtivě, těžko se s ní polemizuje. Přehání Lanier? Trochu ano, ne zas tak moc, aby to člověka nějak zvlášť uklidnilo. 

Podobné téma v širší perspektivě zpracoval Tim Wu v knize, která mě velice zaujala. Jmenuje se The Attention Merchants: The Epic Scramble to Get Inside Our Heads a je to v podstatě historie amerických médií od 19. století po současnost z hlediska obchodních modelů. Novinky mívají často kořeny v hluboké minulosti, což je i případ internetové reklamy, k níž Wu v celém textu pomalu směřuje. Povinná četba pro každého, kdo dělá něco byť volně souvisejícího s reklamou a marketingem. A přečtěte si k tomu ještě You May Also Like: Taste in an Age of Endless Choice od Toma Vanderbilta. (You may also like it, jestli to smím tak říci.) 

Velice pěkná je historie čínského mega-mega—e-shopu Alibaba, kterou napsal Duncan Clark. Jmenuje se Alibaba: The House That Jack Ma Built a pěkně ukazuje, že byznys žije nejen v Americe. K tomu si přidejte kouzelně cynickou knihu Chaos Monkeys: Obscene Fortune and Random Failure in Silicon Valley, jejímž autorem je Antonio García Martinez, chlapík, který prodal svou firmu a pak pracoval na vysoké pozici ve Facebooku. Skvělý výklad poměrů v Silicon Valley, užitečný zejména pro ty, kteří se na Křemíkové údolí dívají jako na svatý obrázek. A ohromná legrace. 

O Facebooku (byť pod jiným, smyšleným jménem) pojednává také thriller Kill Process od Williama Hertlinga – příběh ženy, která vzala spravedlnost do vlastních rukou a používá k tomu své znalosti počítačových technologií, zejména databázových a bezpečnostních. Je to psáno pro geeky, takže technické popisy jsou buď přesné, nebo věrohodně vymyšlené (a můžete se bavit hádáním, kudy vede dělicí čára.

Závěrem: na dvou zde uvedených titulech (Superprognózy a Příběh lidského těla) se autor tohoto článku podílel formou redakční spolupráce a odborné korektury, není tedy objektivní. 

Doporučené knihy jsou jak v češtině, tak v angličtině. Soudě dle dosavadní vydavatelské praxe, mnohé z uvedených anglickojazyčných titulů postupně vyjdou v českém překladu. 

START17

Odkazy vedou pro pohodlí čtenáře na stránky prodejců, nikoli vydavatele.

Nestačilo vám? A už jste přečetli všechny knížky z loňského a předloňského seznamu? 

Našli jste v článku chybu?