Koaliční smlouva: bez kvalitního datového spojení nebude rozvoj ekonomiky

Soudě podle obsahu nové koaliční smlouvy se k jejímu sestavování nejspíše nedostal nikdo, kdo by věřil v potenciál a přínosy ICT a informační společnosti.

Minulý týden jsme se mohli poprvé seznámit s koaliční smlouvou, kterou společně připravily tři strany předpokládané budoucí koalice. Jde samozřejmě o navýsost politický dokument, ve kterém ale můžeme najít i řadu konkrétních signálů, deklarovaných záměrů i pouhých náznaků, které se vztahují k využívání informačních a komunikačních technologií obecně, a telekomunikací, Internetu či eGovernmentu konkrétně. Z nich pak lze alespoň orientačně usuzovat na to, co a jak bude nová vláda prosazovat.

Pojďme se proto podívat na některé zajímavosti z těchto oblastí podrobněji. Současně si je můžeme srovnat s různými neoficiálními náznaky, spekulacemi či přímo fámami, které se v mezidobí objevily.

Prioritou jen elektronizace faktur?

Začněme celkovým pohledem koaliční smlouvy na problematiku ICT, eGovernmentu a informační společnosti, telekomunikací atd. Tedy na oblasti, které jsou mnohde ve světě považovány za doslova klíčové pro možnost dalšího růstu a prosperity, ne-li přímo přežití.

Samotná koaliční má dvě hlavní logické části: jednou je seznam priorit (budoucí) vlády, a druhou je „Program vlády“. Dalo by se tedy předpokládat, že to opravdu podstatné a prioritní, čemu koalice přikládá největší význam, je uvedeno v první části (s prioritami). A že druhá část tyto priority rozpracovává, a vyslovuje se i k dalším tématům.

V první části smlouvy, věnované prioritám, ale nalezneme jen jedinou zmínku o něčem, co by se dalo zařadit pod širší oblast elektronizace, informační společnosti, informatiky, či jak vše nazveme, a to elektronickou fakturaci. Ovšem jen ve státní sféře, a nikoli v celé veřejné sféře (kterou tvoří i samospráva, tj. města, obce atd.):   

Elektronizace faktur ve státní sféře (…)

Do priorit vlády se nedostalo nic ani z oblasti telekomunikací a rozvoje telekomunikační infrastruktury. Jedinou zmínku lze nalézt až v „Programu vlády“, v samotném závěru části, týkající se udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti průmyslu. Zde najdeme (jako poslední) bod následujícího znění:

Budeme podporovat rozvoj kvalitního datového spojení jako jednoho z předpokladů dalšího rozvoje ekonomiky.

Takže pozor: kdysi se říkalo, že bez spojení není velení. Dnes se tedy dozvídáme, že bez kvalitního datového spojení není rozvoj. Pohov.

Nebo že by ten, kdo citovanou pasáž sestavil a prosadil do smlouvy, neznal ani obvyklou terminologii světa spojů a telekomunikací?

Další pozitivní zmínku (ve druhé části smlouvy) najdeme v rámci pasáží věnovaných vědě, výzkumu a inovacím. Zde je zmiňována informatika a je uváděna mezi obory, které smluvní strany chtějí nějak rozvíjet:

Smluvní strany se zavazují zvyšovat konkurenceschopnost České republiky podporou strategických oborů s bezprostředními možnostmi aplikace, jako jsou biotechnologie, nanotechnologie, biochemie, medicína, informatika nebo strojírenství. Neméně jsou však potřebné i společenskovědní disciplíny, které jsou zaměřeny na kulturu a historii České republiky, na pochopení společenských jevů a tendencí uvnitř české společnosti a vztahu k okolí.

Obávám se ale, že zde je informatika myšlena v užším slova smyslu, jako vědní obor, a nikoli v širším smyslu jako něco, co zahrnuje třeba eGovernment a elektronizaci veřejné správy.

Pozor na eGovernment?

Dalších konkrétních zmínek o něčem, co by spadalo pod informatiku v širším slova smyslu, už je ale poskrovnu a již se nenesou v duchu zájmu o nějaké výraznější rozvíjení a posilování. Například:

Prověříme dosavadní systém e-Governmentu, jeho funkčnost a dopad na ulehčení života běžného občana.  Posílíme centralizaci v oblasti ICT. Zpracujeme novou koncepci řízení veřejných investic do ICT, e-Governmentu a podpory informační společnosti s cílem zlepšit efektivitu veřejných výdajů. K tomuto účelu obnovíme činnost rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost.

Hned první zmínka o eGovernmentu působí spíše negativně, jako varování před něčím, co potřebuje nějak „umravnit“. Ovšem po tom, jak dopadly takové projekty, jako třeba sKarty, Centrální registr vozidel, KIVS, JIM a další, se asi není moc čemu divit. Podobně i pokud jde o efektivnost: kolik peněz se utratilo za všechny projekty, včetně těch, které přeci jen nějak fungují a něco přináší? Byly to vždy adekvátní peníze, nebo se stát nechal pořádně „vzít na hůl“?

Pravdou je, že představitelé budoucí koalice, a nejvíce asi lidé z hnutí ANO, se opakovaně vyjadřovali v tom smyslu, že se jim výdaje na nejrůznější ICT projekty ve veřejné správě zdají přehnaně vysoké. Stejně tak kritizovali i způsob zadávání zakázek – čím dál tím častěji přes nejrůznější výjimky a speciální režimy, než řádnou veřejnou soutěží.

Citovaná pasáž je pak asi konkrétním důsledkem: je z ní cítit snaha o určité „pevnější uchopení“, centralizaci a celkové přiškrcení, s cílem zlepšit efektivitu veřejných výdajů. No, cíl je to hezký, asi logický – ale podaří se jej naplnit? A co přinese?

Pomůže oživlá mrtvola?

Jediným náznakem cesty, jak se dobrat kýženého výsledku, je zmínka o obnovení Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost.

Ještě před zveřejněním zde popisované koaliční smlouvy se přitom objevovaly spekulace o tom, že by budoucí koalice mohla zvolit jiný model. Například návrat k již jednou použitému soustředění všech „informatických“  agend pod jeden samostatný ústřední orgán státní správy. Tedy pod samostatné ministerstvo, jakým kdysi bylo Ministerstvo informatiky ČR. V situaci, kdy vznikající koalice signalizovala potřebu „usadit“ do křesla ministrů vyšší počet svých zástupců, by se nové ministerstvo mohlo hodit.

Stejně tak se ale spekulovalo i o jiných modelech. Například o převedení části agend – nejspíše právě agend eGovernmentu a ICT ve veřejné správě, s jejich velkými veřejnými zakázkami – pod jiný resort, než jaký je má v gesci dosud (což je resort vnitra). Konkrétně pod ministerstvo financí, jako je tomu například na Slovensku. Či alespoň o převedení zastřešující a koordinační role právě na resort financí, který by tak byl „blíže“ k příslušným výdajům a jejich kontrole.

Jak ale dnes již víme, dopadlo to jinak, tedy alespoň prozatím a na papíře: nová koalice nám fakticky říká, že chce postupovat stejnou cestou (s Radou vlády), jakou šly i předchozí pravicové vlády. A která je dovedla do stavu, který nyní nastupující koalice tolik kritizuje.

V čem je problém Rady vlády?

Problém s Radou vlády je především ten, že nikdy pořádně nefungovala. Nikdy sice neměla být exekutivním (výkonným) orgánem, ale měla být alespoň „strategickým a koncepčním“ orgánem a fakticky koordinovat díky tomu, že v ní byli zastoupeni čelní představitelé snad všech resortů. A že Radu měl řídit přímo premiér, spolu s ministry financí, vnitra a průmyslu a obchodu.

Praxe ovšem byla trochu jiná. Rada vznikla v roce 2007 pouze jako poradní orgán, a nejvyšší představitelé státu na ni neměli nikdy moc čas ani náladu. A podle toho to pak také dopadalo: Rada fungovala jen minimálně, a musela být opakovaně „resuscitována“ (znovu oživována), různými změnami svého statutu, složení svých orgánů a pracovních komisí atd. (např. v květnu 2010, v březnu 2011, či v červenci 2012).

V letošním roce Rada úplně „odumřela“ poté, co padla vláda Petra Nečase, protože pozice v jejím vedení byly svázány s konkrétními fyzickými osobami (výkonným místopředsedou Rady byl osobně Zdeněk Zajíček, tehdy náměstek ministra financí). Její životaschopnosti a akceschopnosti nepomohlo ani „přidání“ agendy konkurenceschopnosti, která v roce 2011 formálně ukončila existenci samostatné Rady vlády pro informační společnost, a učinila z ní Radu vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost.

Další resuscitací prošla tato „dvojrada“ velmi nedávno, konkrétně 4. prosince 2013, když stávající vláda Jiřího Rusnoka (v demisi) považovala za potřebné znovu změnit její statut. No a teď tedy nově nastupující koalice hodlá „obnovit činnost“ Rady vlády. Pokolikáté už?

Problém ale nemusí být ani tak v samotném „ukotvení“ celé problematiky formou Rady vlády, pouze s poradním hlasem. Alespoň podle mého názoru jde spíše o to, jak moc je celá širší problematika vnímána těmi, kteří skutečně rozhodují. Pokud ji vnímají pozitivně, jako něco přínosného, co má smysl rozvíjet, a co také rozvíjet chtějí, může jim stačit i pouhý poradní orgán v podobě Rady. A naopak: pokud vše vnímají jako něco zbytného, či dokonce kontraproduktivního, pak nepomůže ani Rada, ani žádné jiné řešení.

JIM z láhve nevyletí!

Ačkoli koaliční smlouva explicitně neřeší konkrétní „informatické“ projekty, k jednomu z nich se přeci jen vyjadřuje. Jde o projekt jednoho inkasního místa, zkratkou JIM. Pravdou je, že jde spíše o velkou změnu v oblasti daňové a celní správy, včetně samotného výběru daní a toho, co je dnes ještě označováno za pojištění (zdravotní a sociální): vše by se mělo vybírat jednotně, právě skrze ono „jednotné inkasní místo“. A to samozřejmě vyžaduje příslušnou IT podporu.

Jen samotná studie proveditelnosti projektu JIM přišla na cca 29 milionů, a mimo jiného vyčíslila náklady na samotnou realizaci IT projektu JIM na 2,9 miliardy Kč. Vše mělo být původně spuštěno a fungovat již od 1.1.2013, ale pak došlo na obvyklý vývoj a spuštění se začalo posouvat: nejprve na 1.1.2014, pak na 1.1.2015. No a nyní přichází nová koalice se záměrem JIM „odpískat“ úplně:

Zrušíme zákon č. 458/2011 Sb. (JIM), který je vzhledem k zákonnému opatření Senátu legislativně nepoužitelný.

Nicméně i tak se nová koalice hlásí k záměru dosáhnout toho, co měl v úmyslu i původní JIM:

Základní myšlenky JIM (zjednodušení daňového systému a správy daní a pojistného) však koalice podporuje. Proto zároveň sjednotíme základy pro výpočet zdravotního a sociálního pojištění s výpočty odpovídajících daňových základů. Tato změna bude konstruována jako rozpočtově neutrální. Budeme usilovat o zjednodušení výběru a správy daní a pojistného, které bude založeno na spojení správců daní a pojistného způsobem, jenž omezí rizika výpadku při výběru daní a pojistného.

No, uvidíme, co se z toho nakonec vyklube.

Znovu vhozené vidle do KIVSu?

Osobně mne docela překvapilo, jak malou pozornost věnuje nová koaliční smlouva problematice zadávání veřejných zakázek. Ukazuje se totiž, že vše kolem veřejných zakázek se tak nesmírně zkomplikovalo, že to prakticky nefunguje: že úspěšně zadat, vysoutěžit a následně realizovat nějakou veřejnou zakázku v předem plánovaném termínu, je téměř nemožné. A naopak ten, kdo chce nějakou veřejnou zakázku fakticky zablokovat, tak může učinit velmi jednoduše a účinně.

Příkladem toho, jak to v praxi nefunguje, může být i aktuální vývoj kolem KIVSu (Komunikační infrastruktury veřejné správy). Což je primárně centrální nákup telekomunikačních služeb pro celou veřejnou správu, ale v návaznosti na to i centralizované propojení jednotlivých resortů i dalších subjektů z veřejné správy, a hlavně propojení jejich informačních systémů. Tedy i těch, na jejichž řádném a bezpečném fungování dnes již do značné míry závisí i samotný chod státu.

Po letech neúspěšných snah o znovuoživení KIVSu (viz např. zdezde) se snad konečně zdálo, že se vnitro poučilo, naučilo potřebným postupům a nejnovější verzi soutěže vypsalo tak, aby se dala realizovat. Tento týden již měly začít nové aukce – jenže možná znovu nezačnou. Jak naznačuje tento otevřený dopis, byly i nyní podány námitky, které by mohly celou soutěž znovu zablokovat. A je úplně jedno, zda přichází od nových zájemců či již etablovaných dodavatelů. Podstatné je, jak už vnitro i signalizovalo na několika odborných konferencích: pokud bude nynější soutěž znovu zastavena a zrušena, už se z toho KIVS asi nevzpamatuje.

Budoucí koalice se přitom aktivně hlásí k podpoře centrálních nákupů a elektronických aukcí (které například u služeb mobilních sítí přináší opravdu výrazné úspory, oproti ceníkovým cenám):

Podpoříme centrální nákupy a elektronické aukce ve veřejném sektoru. Zamezíme plýtvání v oblasti zadávání služeb veřejnou správou a omezíme reklamní činnost státních a polostátních firem tak, aby to neohrozilo jejich konkurenceschopnost.

Jenže na adresu samotných veřejných zakázek se koaliční smlouva vyjadřuje jen následující stručnou větou, která nesignalizuje vnímání nějakého zásadního problému s celým systémem:

Zrevidujeme efektivitu procesu zadávání veřejných zakázek

To vše doplňuje ještě následující zmínka o zjednodušení celého zákona, ovšem v kontextu podpory drobného podnikání:

Podpoříme rovněž vzdělávání začínajících podnikatelů a zjednodušením zákona o zadávání veřejných zakázek i jejich přístup k veřejným zakázkám

Další opatření

Na druhou stranu nová koalice plánuje alespoň povinné „odkrývání identity“, které by se mělo týkat nejenom veřejných zakázek, ale i dotací a jakéhokoli „obchodování“ s veřejnou správou:

EBF16

Prosadíme konec anonymity příjemců dotací a společností obchodujících se subjekty veřejné správy. Právnické osoby s anonymními vlastníky, které nerozkryjí kompletní vlastnickou strukturu, nebudou mít přístup k veřejným zakázkám, drobným nákupům, dotacím, návratné finanční výpomoci, úvěru z veřejného rozpočtu a majetku státu, obce nebo kraje. Stejný požadavek bude uplatňován i na jejich subdodavatele. Informace o vlastnické struktuře budou zpřístupněny veřejnosti s výjimkou zákonem stanovených omezení.  

Z dalších zajímavých pasáží z nové koaliční smlouvy si dovolím zmínit například záměr zveřejňovat všechny smlouvy z veřejné správy na Internetu (nad určitý limit). Ovšem jen tam, kde neobsahují osobní údaje a obchodní tajemství:

Předložíme zákon o centrálním registru všech smluv uzavřených veřejnou správou nad určitý minimální finanční limit, zveřejnění se nebude týkat citlivých dat (osobní údaje, obchodní tajemství apod.). Tento registr bude dostupný na internetu.

Dnes se ale za obchodní tajemství dá prohlásit prakticky všechno, co někdo chce skrýt před zvídavými zraky veřejnosti. Nebude tedy nakonec celý registr smluv prázdný? No, třeba ne. Jako není prázdný již existující registr smluv na Portále veřejné správy, kde se ale smlouvy zatím uveřejňují jen na dobrovolném základě. Ale najdeme zde i smlouvy z oblasti ICT, jako třeba tuto (podle které MF ČR nakupovalo servery za více než půl milionu Kč).

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 12. 2013 20:49

Školení: Měření a vyhodnocování kampaní

  •  
    Jak připravit a plánovat kampaně
  • Jak vyhodnocovat a využít důležité metriky
  • Jak to dělat u různých obchodních aktivit

Detailní informace o školení Měření a vyhodnocování kampaní»