Jaká je budoucnost telefonování? (2.)

Jaké možnosti mají alternativní operátoři, pokud chtějí nabízet konvergované hlasové služby? Mají se pokoušet aplikovat koncept UMA? Nebo raději usilovat o propojením s mobilními sítěmi a využití tzv. mobilní originace? Trh s mobilní originací je podle regulátora v Česku již efektivně konkurenční. Má to ale jeden háček: tento trh fakticky neexistuje.

první části tohoto článku jsme si naznačili, jakou cestou se mohou ubírat mobilní operátoři, případně operátoři vlastnící mobilní i pevnou síť, pokud chtějí expandovat se svými mobilními službami i mimo licenční pásma. Popisovali jsme si koncept UMA (Unlicensed Mobile Access), který umožňuje jakési prodloužení mobilní sítě a její doplnění o základnové stanice, fungující v bezlicenčních pásmech (například s využitím technologie WiFi, případně Bluetooth či WiMAX). Je to tedy cesta, po které mohou již etablovaní mobilní operátoři expandovat do nových oblastí a nabídnout svým zákazníkům buď hustší pokrytí v určitých lokalitách (nejspíše „indoor“), a/nebo zajímavé nové služby. Jde ostatně o řešení pocházející ze světa mobilních operátorů, a tudíž šité na míru jejich zájmům.

Jenže co a jak mohou dělat ti, kteří nejsou mobilními operátory, ale chtěli by se také podílet na poskytování mobilních služeb? Po legislativní stránce jim nestojí v cestě žádné principiální překážky, stačí, když oznámí, že budou poskytovat veřejně dostupné mobilní telefonní služby. Mohou si také vyžádat příděl telefonních čísel pro poskytování mobilních služeb a mohou dokonce oznámit regulátorovi (Českému telekomunikačnímu úřadu, ČTÚ), že budou zajišťovat (provozovat) svou veřejně dostupnou mobilní síť. Jenže jaká to bude síť?

Logo COS
Vybírejte ve čtyřech kategoriích (software, projekt, akce a osobnost) to nejlepší z české open-source scény. Hlasujte ve velké anketě CZECH OPEN SOURCE 2006 a vyhrajte hodnotné ceny.

Cesta klasických virtuálních operátorů, kteří si pronajímají kapacitu mobilní sítě od (skutečného) mobilního operátora, se v Česku zatím nejeví jako schůdná, nebo alespoň zatím nikdo neohlásil, že by se mu podařilo se s některým mobilním operátorem dohodnout. Šance na příděl frekvencí v licenčním pásmu, pro vybudování vlastní mobilní sítě, také není – takže zbývá asi už jen bezlicenční pásmo. Jenže jak ho využít, když koncept UMA je šit na míru již existujícím mobilním operátorům, kteří již vlastní svou mobilní síť (fungující v licenčním pásmu)?

Obrácená UMA?

I zájemci z řad operátorů, dosud bez vlastní mobilní sítě, mohou mít šanci. A nemusí k tomu ani budovat svou vlastní mobilní infrastrukturu. Stačí jim využít koncept UMA, popisovaný minule, jen jaksi „obráceně“ – místo toho, aby skrze bezlicenční pásmo rozšířili svou mobilní síť, použijí jej k rozšíření své pevné telefonní sítě. Nebo alespoň té sítě, která je používána pro poskytování jejich hlasových služeb na bázi technologie VoIP (protože ani tato síť nemusí být jejich). Ale jak?

Pojďme si to popsat postupně, abychom se v tom hned na začátku neztratili. Představme si něco už existujícího, co už je dostupné dnes a co s konceptem UMA ještě nemá nic společného. Konkrétně jakoukoli službu internetové telefonie na bázi VoIP. Pokud ji chcete používat, potřebujete vhodného VoIP klienta. Spustíte jej na zařízení, které připojíte k Internetu, správně nastavíte a telefonujete. Nic nového pod sluncem.

Pokud VoIP klient běží na něčem přenosném, co může být k Internetu připojeno bezdrátově (třeba na WiFi telefonu, PDA, smartphonu atd.), pak to stále funguje úplně stejně, ale navíc získáváte určitou mobilitu – můžete se pohybovat v dosahu svého přístupového bodu WiFi (resp. základnové stanice) a stále telefonovat. Opět nic nového pod sluncem. Ale při troše dobré vůle si to již můžeme představit jako určitý základ mobilní sítě, byť jen s velmi malým a velmi lokálním pokrytím. Ovšem toto pokrytí se dá podle potřeby zvětšovat instalací dalších základnových stanic v bezlicenčním pásmu (dalších WiFi AP), třeba v celém objektu firmy, doma atd. Když si navíc uvědomíme, že podle dostupných statistik se až cca 80 procent hovorů z/na mobilní telefony odehrává v kanceláři či doma, už to rázem začíná být zajímavé. A také to začíná otevírat prostor k úsporám, díky možnému vedení hovorů po pevné (datové) síti.

Jenže zde stále zůstává zásadní problém: jak to bude s vaší dostupností v době, kdy budete mimo dosah základnových stanic v bezlicenční pásmu (WiFi AP)? Spokojíte se s tím, že v tuto dobu nebudete dostupní? Pak vlastně ani žádnou novou a specifickou službu nepotřebujete, vše potřebné máte již dnes k dispozici.

Přesměrování příchozích hovorů

Pro vaši dostupnost mimo dosah základnových stanic v bezlicenčním pásmu existuje ještě jedno jednoduché a přímočaré řešení: přesměrování příchozího hovoru na váš mobilní telefon. I to je dnes už celkem běžné. Je to ale ekvivalentní tomu, jako kdyby byl navázán zcela nový hovor, na úplně jiné telefonní číslo, než jaké máte u svého VoIP operátora – na vaše mobilní číslo. Když pak budete na takto přesměrovaný hovor odpovídat ze svého mobilu, budete volat jako řádný zákazník svého mobilního operátora. Volaný, který vám původně volal na vaše VoIP číslo, uvidí u svého příchozího hovoru jiné číslo – vaše mobilní číslo, které vám přidělil váš mobilní operátor. Navíc tento hovor již nebude veden přes vašeho VoIP providera, ale přes vašeho mobilního operátora a za jeho tarif.

Takže budete stále používáte dvě zcela samostatné, samostatně zpoplatněné a nijak nekonvergované telefonní služby, se dvěma telefonními čísly.

Mobilní originace?

Teď si představme jen o něco málo odlišný scénář oproti předchozímu: když vám někdo volá na vaše VoIP číslo a vy nejste v dosahu VoIP sítě (základnové stanice v bezlicenčním pásmu), bude váš hovor opět automaticky přesměrován do mobilní sítě. Ale když pak na něj budete odpovídat (tj. když sami vytočíte číslo toho, kdo vám původně volal), váš hovor už bude veden jinak:

  • Nebude veden směrem k volanému, ale nejbližší cestou do sítě vašeho VoIP operátora. Teprve ten se pak postará o zakončení (terminaci) tohoto hovoru. Jemu také budete za tento hovor platit.
  • Jako číslo volajícího (vaše číslo) se volanému objeví vaše VoIP číslo.

Vypadá to jako nepatrná změna, ale důsledky jsou docela významné. Zatímco dříve jste používali dvě různá čísla a i pro protistranu to bylo patrné, nyní už protistrana „vidí“ jen jedno číslo. To už má blíže ke konvergované službě, protože jak vy, tak i ti, kdo vám volají, používáte jen jedno jediné číslo. Mění se také způsob zpoplatnění: i za všechny odchozí hovory platíte svému VoIP operátorovi, a to jím určený tarif – bez ohledu na to, zda právě jste v dosahu základnových stanic v bezlicenční pásmu, nebo mimo jejich dosah. V tomto druhém případě je váš hovor sice nejprve veden skrze (klasickou) mobilní síť, ale jen „v nezbytně nutné míře“, aby se dostal do sítě vašeho VoIP providera (a ten se postaral o jeho dokončení, tzv. terminaci). Za tento úsek by měl příslušný mobilní operátor dostat určitý poplatek, který se tak jako tak promítne do výsledné ceny – ale tuto výslednou cenu již určuje váš VoIP operátor, kterému za celý hovor platíte, a nikoli mobilní operátor (jako v předchozím případě).

Je to tedy situace podobná (před)volbě operátora v pevné síti (CPS, Carrier Preselection), kde také máte pevně nastaveno, přes kterého (jiného) operátora bude veden váš odchozí hovor. Jinými slovy: u odchozího hovoru jde pouze o využití originace v mobilní síti, zatímco zbytek hovoru (jeho terminace) je už řešena přes pevnou síť (resp. VoIP síť) a za její ceny. Rozdíl oproti originaci v pevné síti (a službám na bázi volby operátora) je ale v čísle volajícího: zatímco při pevné originaci se volanému zobrazuje číslo přidělené originujícím operátorem, zde jde o číslo přidělené terminujícím operátorem. Tím se dosahuje již zmiňovaného efektu jednotného telefonního čísla a z celé služby se stává konvergovaná služba, fungující jednotným způsobem (a s jednotným telefonním číslem) jak v dosahu základnových stanic v bezlicenčním pásmu, tak i v dosahu mobilní sítě v licenčním pásmu.

Shrnuto: jde o prodloužení VoIP sítě z bezlicenčního pásma do mobilní sítě v licenčním pásmu, a nikoli naopak (jako je tomu u UMA). Poskytovatel takovéto služby se pak už může prohlásit za virtuálního mobilního operátora, protože nabízí vlastní mobilní služby, pod svou značkou, se svými vlastními čísly, za vlastní ceny a s plošným pokrytím. Není to již pouhý přeprodej kapacit (skutečného) mobilního operátora, jako v prvním dílu tohoto článku.

Co tomu stojí v cestě?

Pro realizaci výše naznačené konvergované služby jsou zapotřebí dvě klíčové věci:

  • vhodné mobilní telefony, podporující telefonování v licenčním i bezlicenční pás­mu,
  • dostupnost mobilní originace v již existujících mobilních sítích.

U vhodných telefonů je zřejmě jen otázkou času, kdy se objeví, či kdy se ty stávající vhodně doprogramují (doplní o vhodného softwarového klienta). Optimisticky to vypadá i s dostupností mobilní originace v ČR. Jde totiž o jeden z tzv. relevantních trhů, jejichž analýzy právě dokončuje regulátor (vlastně už je měl mít hotové, ke konci ledna, ale to nestihl). Konkrétně o jeden z velkoobchodních relevantních trhů, a to trh č. 15 – přístup a původ volání (originace) ve veřejných mobilních telefonních sítích. Regulátor přitom již dokončil a publikoval k diskusi první verzi analýzy tohoto trhu [DOC, 312 kB], a to s následujícím závěrem:

Úřad konstatuje, že trh č. 15 – přístup a původ volání (originace) ve veřejné mobilní telefonní síti je efektivně konkurenčním trhem, neboť na něm nepůsobí žádný podnik s významnou tržní silou.

Takže je už vše na nejlepší cestě? Dočkáme se nových služeb na výše popsaném principu již co nevidět?

Content

Tak jednoduché to zase není. „Drobný“ zádrhel je například v tom, že regulátor sice prohlásil velkoobchodní trh s mobilní originací za efektivně konkurenční, ale současně s tím musel připustit, že reálně neexistuje. Sám ve své analýze konstatoval, že:

na relevantním trhu nejsou v současné době služby nabízeny na velkoobchodní úrovni třetím stranám. Veškeré služby jsou poskytovány výhradně interně v rámci mobilního operátora (self-supply).

Znovu zdůrazňuji, že jde o velkoobchodní trh, tedy trh služeb, které si operátoři poskytují navzájem mezi sebou (zatímco maloobchodní trh se týká služeb poskytovaných koncovým zákazníkům). Jak tedy mohl regulátor seznat, že je tento velkoobchodní trh efektivně konkurenční, když vůbec neexistuje a žádné velkoobchodní služby na něm nejsou nikomu poskytovány? Napadá mne snad jen jediná možnost, vedoucí „opačným směrem“: aby mohl regulátor prohlásit, že trh není efektivně konkurenční, musel by najít subjekt, který na něm má dominantní postavení (tzv. významnou tržní sílu, anglicky SMP, Significant Market Power). A jelikož takový trh vlastně neexistuje a nikdo na něm žádné služby neposkytuje (někomu jinému, ale jen sám sobě), pak takový subjekt regulátor nenašel. Vzpomínáte si ještě na slavnou Hlavu 22?

Anketa

Kolik hovorů z mobilu vedete na pracovišti nebo doma?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 3. 2006 9:11
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení Jak vytvořit rychle jednoduchý web

  •  
    Jak mít na Internetu blog.
  • Jak si založit web na Wordpressu.
  • Jak pokračovat v jeho provozování.

Detailní informace o školení Jak vytvořit rychle jednoduchý web »