Tohle se dalo říkat dřív, kdy jsme o těch zemích nic detailně nevěděli.
Dnes je to ale jiné. Mám řadu kamarádů v Kanadě, Švédsku, Novém Zélandu. A můžu říct, že o těch zemích vím teď už docela dost. Včetně drobností.
Třeba ve Švédsku si lidé také stěžují na řadu věcí. Imigrace, pořadníky (připomíná to doby socialismu - třeba na parkovací místo před domem se čeká i 10 let), řemeslníky.
Ale v drobných detailech se to liší. Třeba v těch pořadnících jste nejen vy, ale i starosta a přesto se každý dostane na řadu podle pořadí a bez předbíhání.
A takto je to i jinde. Všude je chleba o dvou kůrkách, ale ty "drobné detaily" jsou jiné.
Bohužel k emigraci je potřeba obrovská odvaha a vědomí, že opravdu doma tam budou až děti vašich dětí. S tím se vyrovná málokdo. Nemluvě o logistických problémech a otázkách "co s rodiči", "co s příbuznými", "co s vybudovaným majetkem a pracovní pozicí"... Já se přiznám, že bych chtěl zmizet, ale tu odvahu bohužel nemám.