Která strana má nejlepší web?

Udělat hitparádu kvality stranických webů je úkol obtížný, ne-li nemožný. Vzhledem k tomu, že se jedná o prezentace se stejným účelem – propagovat politickou stranu – jejich podoba se v základních aspektech nemůže příliš lišit.

Stránky českých politických stran lze v podstatě rozdělit do dvou skupin: moderní a konzervativní. Za standardní prvky moderního partajního webu je možno považovat zasílání newsletterů, diskuze významných představitelů strany s uživateli, návod, jak se předvolební kampaně účastnit či na ni finančně přispět, a především multimediální obsah (např. televizní shoty, zvukové záznamy projevů, wallpapery, flashové hry). Zastaralou stránku postačí vymezit negativně: Prostě výše zmíněnými prvky neoplývá. Dle těchto kritérií lze za moderní prezentace považovat mj. stránky ODA, Cesty změny a část prezentace ODS. Jak by tedy mohla vypadat pomyslná hitparáda?

Zatímco v politice ODA skomírá, na Internetu kvete. Kromě rozesílání newsletteru a aktivní diskuse, kterou Michael Žantovský vede s uživateli, zaujme zejména způsob, jakým se strana vypořádává se svou největší aférou – dluhem u České spořitelny, jehož existence vedla k rozpadu Čtyřkoalice. Uživatel, který na odkaz Dluh ODA klikne, musí absolvovat test, v němž na sugestivní otázky („Je ODA závislá na vůli věřitele?“) odpovídá ano, ne a přitom se seznamuje s údajnými fakty o problému. Možná lehce arogantní, ale vtipné a účinné.

ODA je také jedinou partají, která jako součást své prezentace vytvořila i jednoduchý dětský koutek (omalovánky, bludiště). Asi nejlepším nápadem je flashová hra Sejmi svého politika, v níž hráč musí z charakteris­tického výroku („Věřím ve Čtyřkoalici.“) odvodit, jaký politik se skrývá za maskou a případně ho sejmout. Zpráva o hře se jako perlička dostala i do významnějších médií. Suma sumárum, ODA si zaslouží stanout na první pozici v hodnocení předvolební internetové prezentace.

Na druhé místo bych umístil stránky Cesty změny, malé strany vedené podnikatelem Jiřím Lobkowiczem. Prezentace má přehlednost, spád a švih. Zaujme mj. struktura předvolebního programu, která se nese v duchu programový bod – stručná informace – podrobná informace. Uživatel si tak může jednoduše vybrat, do jaké míry se chce s tou kterou částí obeznámit. Obsah ale poněkud pokulhává a působí dojmem, jakoby program partaje byl šitý na poslední chvíli. Podrobná informace je často totožná se stručnou. Další vadu – nekonkrétnost – nelze Cestě změny vyčítat. Přemíra hesel a mizivý výskyt skutečných informací je základním rysem programů všech politických stran. Roztomilým detailem na stránkách Cesty změny jsou hodiny, které odpočítávají vteřiny zbývající do začátku voleb. Vzácným prvkem je i možnost rozesílání propagačních pohlednic do emailových schránek svých známých.

Zatímco určení prvních dvou míst hitparády nebylo obtížné, zbytek peletonu je poměrně vyrovnaný. Zvláštním případem je internetová prezentace ODS. Vyznačuje se totiž pozoruhodnou roztříštěností. Její modernější částí je site ODS 2002 otevřený před několika dny. Je pojatý jako předvolební, čili obsahuje zejména upoutávky a zprávy o akcích v rámci kampaně, dále seznámení s kandidáty a programem. Důkazem „modernosti“ je sekce multimédia, kde je k dispozici mj. kompletní sada projevů na předvolební konferenci ODS. Jinak je nutno ocenit snadnou orientaci. Co vysloveně chybí, je diskuse.

Absence debaty však pravděpodobně není způsobena strachem z rozzuřených příspěvků, nýbrž skutečností, že vcelku navštěvovaná diskuse je už součástí kmenového partajního webu. Další zuřivý debatní kroužek existuje v rámci třetí základní složky internetové prezentace ODS, kterou jsou osobní stránky Václava Klause.

Kdo chce informace o politice ODS, může tedy pendlovat mezi třemi sity: ODS, ODS 2002 a stránkami Václava Klause (osobní prezentace jiných představitelů ODS pro jejich nižší význam pomíjím). Otázkou je, zda site ODS 2002 má smysl a jestli nebylo lepším řešením včlenit předvolební obsah přimo do stránek ODS. Navíc na site ODS 2002 je uživatel upozorňován kontroverzní formou – flashovou reklamou v pop-up okně, která se objeví při otevření www.ods.cz. Je však třeba přičíst občanským demokratům k dobru, že reklama se objevuje pouze při prvním načtení. To úvodní flashová animace ČSSD se přehrává po každé znovu.

Internetová prezentace ČSSD je oproti ODS daleko koncentrovanější. Předvolební propaganda se stala součástí stranického situ. V této souvislosti byla dočasně změněn design homepage. Její pravá část je věnována kampani. Součástí bylo i otevření osobních stránek Vladimíra Špidly a Petry Buzkové. Bez své prezentace tak ze známých tváří ČSSD zůstává pouze Stanislav Gross. Nejkreativnějším prvkem je předvolební program. Ten je strukturován nikoliv podle témat, ale podle voličských skupin. Danou skupinu vždy zastupuje její typický představitel (Matka Jana, 43 let, prodavačka), který sděluje svá přání, načež následuje série slibů, jak daná přání sociální demokraté naplní.

Internetovým stránkám Koalice se až na absenci nápadů nedá nic vytknout. Zaujme především „historická“ doména 4koalice.cz, na které prezenace Koalice dodnes běží. Stejně jako malé strany zmíněné v úvodu článku, i Koalice hledá prostřednictvím Internetu aktivisty či osoby ochotné přispět na kampaň. Stránky by rozhodně osvěžila diskuse. Ta ale není k dispozici.

Co se týče jednotlivých subjektů Koalice, stránky KDU-ČSL lze označit za konzervativní a prosté prvků, které byly v úvodu označeny za moderní. To prezentace Unie svobody má svá specifika. Jedná se o jedinou stranu, která má samostatnou rubriku Financování. Unie svobody je rovněž jediná partaj, která považuje za nutné upozornit voliče na to, že má i vnitřní platformu, kterou je Demokratická unie. Není bez zajímavosti, že DEU má dodnes samostatnou stránku.

Web KSČM se vyznačuje úzkou provázaností s online verzí HALÓ novin, která vlastně tvoří součást stranické prezentace. V této souvislosti se nabízí otázka, zda provázanost bude existovat i po volbách: Papírová verze deníku je totiž silně ztrátová a vedení komunistů řeší už dlouhou dobu dilema, zda celostátní partajní noviny nejsou příliš velkým luxusem.

Na závěr si dovolím banální konstatování, že kvalita stranické internetové prezentace bohužel není relevantním kritériem, koho volit. Za tím účelem je lepší se podívat na adresu www.parlamentni­volby.cz a promýšlet z pozice šachového hráče, jaké koaliční kombinaci můj hlas prospěje.