Já to vidím trochu z jiného pohledu. Pokud provádím nějaký právní úkon klasicky - neelektronicky, druhá strana po mě zpravidla požaduje
1. Písemnou formu bez jakéhokoli podpisu (takto kupodivu posílá např. VZP upomínky)
2. Vlastnoručně podepsaný dokument, příjemce nijak nekontroluje kdo a kdy jej podepsal a zda je předkládá podepisující osoba (napr. podáni daňového přiznání)
3. Dokument podepsaný před příjemcem s ověřením totožnosti příjemce (např. výběr hotovosti v bance)
4. Notářsky ověřený podepsaný dokument
Elektronický podpis má dle mého názoru nejblíže k variantě č.4. Z hlediska příjemce je tedy elektronický podpis bezpečnější než "papírový" podpis minimálně způsoby (1) a (2), kterých je v reálu většina.
Vámi popsaná situace, kdy eletronický podpis je popírán podepísující osobou, je naprosto marginální. Grafologická analýza navíc není spolehlivá a v případě neshody (resp. nepotvrzení shody) je výsledek bezcenný (není nikde stanoveno, že můj podpis musí být shodný/podobný mému jinému podpisu)
Názor k článku
Kvalifikovaný certifikát na dvě věci II.
