Pět tisíc sto učitelů základních a středních škol se zapojilo do Národního výzkumu kyberšikany českých učitelů. Zjistil to, co z prostředí sociálních sítí dobře víme: kyberšikana se neodehrává jen mezi dětmi navzájem, cílem jsou velmi často i učitelé a nejčastějším nástrojem jsou právě sociální sítě. Ale slouží k ní i mobilní telefony, e-mail, veřejný chat i webové stránky jako takové.
Výzkum uskutečnilo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty UP ve spolupráci s O2 Czech Republic a Seznam.cz. Probíhal formou online dotazníků a řízeným dotazováním na počátku tohoto roku. Z 5136 respondentů bylo 78,6 % žen, průměrný věk činil 46,42 let. Největší část souboru tvořili učitelé základních škol (60,22 %) a středních škol (37,03 %).
Pětina českých učitelů (21,73 %) se v minulosti stala terčem kybernetického útoku,
říká vedoucí výzkumného tým Kamil Kopecký z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V posledních dvou měsících to ale bylo 6,19 %. Nejčastější formou jsou verbální útoky prostřednictvím mobilního telefonu či na internetu a obtěžování prostřednictvím prozvánění,
dodává.
Výjimkou není ani vyhrožování a zastrašování či šíření ponižujících či zesměšňujících fotografií. Stejné nástroje ostatně děti používají vůči svým vrstevníkům.
Výzkum také zjistil, že převažují krátkodobé útoky, trvající do sedmi dnů (456 z 1062 incidentů nebylo delších než 7 dní). Dlouhodobé útoky jsou spíše výjimečné. Nejčastěji se odehrávají na sociálních sítích, s pomocí mobilních telefonů, následuje e-mail, veřejný chat a na posledním místě jsou WWW stránky.
Rozpoznat kyberšikanu je vždy obtížné, řada kybernetických útoků a incidentů ani není zaznamenána (třeba i proto, že se učitel obává reakce vedení školy), nebo je tak krátkodobá, že jí není věnována pozornost. Skutečná kyberšikana pak zpravidla trvá déle, je intenzivní a má na oběť prokazatelný dopad. V rámci této definice výzkum zjistil, že takovou šikanu za posledních 12 měsíců zažilo 3,52 % učitelů, tedy 181 z 5136 respondentů.
Pachateli kyberšikany zdaleka nemusí být jenom děti, byť je tomu tak ve 40 % (v 34,92 % jsou to žáci, které oběť zná a učí). Kybernetický útok někdy vedou i rodiče (8,08 %). V 2,69 % případů je pak útočníkem kolega, v 0,9 % dokonce nadřízený. Alarmující může být i to, že zhruba ve čtvrtině případů se původce útoku vůbec nepodařilo odhalit.
Poměrně časté také je, že o kyberšikaně učitele není informováno vedení školy, děje se tak pouze v 15 % případů. V 31,9 % o ní ale věděli kolegové oběti. Roli tu hraje i obava z toho, že by se o kyberšikaně na škole mohla dozvědět veřejnost a mělo by to dopad na pověst školy.
PŘÍKLAD: Někdo umístil na web erotických služeb fotografii učitelky staženou ze školního webu a nabízel erotické služby.
Jaké jsou nejčastější formy útoků?
V 28,77 % případů jde o verbální útoky, ke kterým slouží mobilní telefon i internet, a nástroji je ponižování, zesměšňování i ztrapňování. V 26,94 % obtěžování probíhá formou prozvánění a na třetím místě v 12,2 % případů nastupuje vyhrožování či zastrašování prostřednictvím internetu či mobilního telefonu.
V 9,19 % případů jde o šíření ponižující, zesměšňující či ztrapňující fotografie či videa (3,63 %). V řadě případů jde přitom o vyprovokované situace. Tyto aktivity mají dokonce vlastní název, cyberbaiting.
V 8 % případů jde o průnik do elektronického účtu, ať už e-mailu, či účtu na sociální síti. Nejčastěji k tomu ale přitom dochází tak, že se učitel zapomíná odhlásit, nikoliv, že by žáci skutečně zkoušeli uhádnout či prolomit heslo. Zhruba 48 % učitelů navíc klasicky používá univerzální hesla na mnoha službách.
Poměrně méně časté jsou krádeže identit (3,01 %), zejména v podobě vytváření účtů učitelům a zneužívání těchto účtů k dalším útokům. Na posledních dvou místech je vydírání prostřednictvím internetu či mobilů (2,38 %) a šíření ponižující, zesměšňující či ztrapňující zvukové nahrávky (2,21 %).
Je nutné připomenout i to, že vedle kyberšikany se na školách běžně odehrává i klasická šikana, nejčastěji v podobě verbální agrese. Tu na školách zažilo zhruba 6 % učitelů. Na středních školách pak mezi tématy útoků najdeme sexualitu. Sexting, zneužití sexuálně motivovaných fotografií, pomstu v rámci rozchodů i další témata.
PŘÍKLAD: Rodič umístil do synovy tašky nahrávací zařízení, bez souhlasu školy i bez souhlasu zákonných zástupců spolužáků.
Kudy nejčastěji kyberšikana probíhá?
V 38,6 % případů je nástrojem kyberšikany sociální síť. Číslo je třeba vykládat s ohledem na penetraci sociálních sítí mezi dětmi – ty se na sociálních sítích zpravidla objevují od devíti let věku a v době „povoleného“ užívání (tedy od 13 let) je penetrace ve třídě prakticky 100%.
Mobilní telefony slouží k útokům v 30,20 % případů a opět zde platí, že je to úzce spojené s tím, že děti mají mobilní telefony k dispozici velmi brzy. Podle O2 je v páté třídě penetrace mobilních telefonů prakticky 100%.
Na dalších místech žebříčku nástrojů najdete e-mail a veřejný chat a poté následují jenom poměrně málo používané nástroje jako WWW stránky, blogy, neveřejný chat (tedy hlavně chatovací aplikace), úložiště videí a úložiště fotografií.
Jaké následky má kyberšikana
Učitelé na kyberšikanu v zásadě reagují stejně jako děti. Na prvním místě je vztek, který často vede i ke snaze ve vzteku reagovat. Na druhém místě je smutek a zklamání z toho, proč mu děti něco takového dělají.
Fyziologické reakce, zpravidla v psychosomatické podobě, jsou také běžné. Poruchy spánku, zhoršená koncentrace, bolesti hlavy, svalové tenze, snížení imunity. Vede to ale i ke změně chování a následným problémů s kolegy, ale i s rodinou a blízkými lidmi. Na co kyberšikana nemá vliv? Na sebevraždy učitelů.
PŘÍKLAD: Studenti natáčeli ponižující videa učitelů i žáků a umisťovali je na sociální sítě. Celou situaci pak řešilo vedení školy.
Jak je kyberšikana řešena
Nejčastějším řešením kyberšikany je mazání závadného obsahu (22 %), kde učitelé samozřejmě narážejí na to, že to může být poměrně obtížné. Často nastupuje blokace obsahu následovaná blokací profilu pachatele, kde ale opět platí, že pachatel nemusí být vůbec odhalen.
Častým řešením šikany je i archivace veškerých důkazů (9,66 %), hlavně z důvodu případného dalšího šetření. Součástí je i snaha zjistit identitu pachatele přímo ve škole, výslechem žáků, průzkumem dalších profilů na sociálních sítích i analýz posílaných zpráv. Případy šikany v prostředí školy mnohdy vedou i k třídnickým hodinám.
Školní prostředí ale přináší i některé další postupy, jako například zabavování mobilních telefonů, řešení s ředitelem školy, pohovory s rodiči pachatele. V 8,25 % se ale napadení učitelé rozhodli situaci ignorovat, zpravidla proto, že ji nepovažovali za závažnou, nebo předpokládali, že vše samo odezní.
PŘÍKLAD: Na sociální síti se objevila fotografie učitele s ponižujícím komentářem a řada fotografií studentů konzumujících alkohol na lyžařském kurzu. Škola požadovala, aby dívka, která fotky na internet umístila, je také smazala. Nesetkala se ale s pochopením rodiče. Na důtku třídního učitele pak matka dívky reagovala protestem.
Je Česko něčím výjimečné?
Pokud vás to uklidní, tak není. Při srovnání s dalšími obdobnými výzkumy vychází podobná čísla, tedy hlavně to, že zhruba pětina učitelů zažívá útoky, a také to, že útoky jsou krátké a většinou i jednorázové. Připomeňme, že vážné formy kyberšikany v Česku zažívá pouze 6 % českých uživatelů v průběhu posledních 12 měsíců.
V některých zemích, například v USA, je výskyt šikany vyšší (uvádí se až 35 %), ale je mírně problematické srovnání, zpravidla není zohledněna délka či intenzita šikany.
