Hlavní navigace

Lupa jako zrcadlo minulosti

16. 4. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 29
Deset let je významná doba v životě člověka. Natož pak v životě internetových projektů, tam je to doba téměř hraniční. Lupa ale kupodivu stále ještě žije. Není totiž projekt jako projekt, a pokud při něm stojí nejen dobrá myšlenka, ale také zájem a nadšení jeho tvůrců, má k přežití velkou šanci. A Lupa na tyto faktory štěstí měla. Kolem Lupy stáli vždy chytří a zapálení lidé, a ty tam můžeme najít i dnes.

Jaké to tedy bylo před deseti lety? Mohl bych tady vzpomínat na mládí, na úžasnou atmosféru e-workshopů, na tu tajemnou dobu něčeho nového, co tehdy vznikalo. Něčeho, co bylo v podstatě neznámé, nepoznané, a tak trochu i záhadné, a co přitom mělo šanci zásadním způsobem ovlivnit náš svět. Mohl bych vzpomínat i na to, že jsem se tehdy, ve svých 34 letech, poprvé cítil starý – jak by také ne, vedle dvacetiletých “otců zakladatelů” Lupy. Mohl bych vzpomínat i na “mejdany” First Tuesday, kde se scházel neuvěřitelný výběr lidí počínaje mladičkými podnikateli, přes všemožné konzultanty (vážené i nevážené), přes novináře velmi zvučných deníků včetně Financial Times, a dokonce tam občas nechyběli ani bankéři. (A nechyběla tam ani holubí letka – i ta k té době patřila, i když ta je vlastně nadčasová.)

Tehdy jsme žili v době, kdy se svět zdál být na počátku něčeho zcela nového, nevyzkoušeného, svobodného. Něčeho, co spojuje do té doby zcela rozdílné skupiny lidí. A Lupa samotná byla médiem, který tyto trendy dokazoval. Už tehdy umožňovala propojit lidi se společným zájmem, bez ohledu na jejich profese a bydliště. Dávno před vznikem sociálních sítí jsme tak mohli poznávat chytré a zapálené lidi bez ohledu na to, v jaké části světa se tehdy vyskytovali. A dávno před vznikem opravdu inteligentních vyhledávačů (které nejsou zrealizovány dodnes) jsme mohli nacházet výjimečné lidi nikoliv podle klíčových slov, ale podle jejich zájmů a schopností. V eWorkshopu jsme si povídali o budoucích schopnostech vyhledávačů a jen tak mimochodem jsme při tom (aniž by si to všichni uvědomovali) principy jednoho možného přístupu k takovému vyhledávači realizovali. Na to se prostě nezapomíná.

LCD televiye
Tento článek vychází v souvislosti s 10. narozeninami Lupy, které tento server slaví v průběhu dubna 2008. Více zavzpomínat na Internet před deseti lety si můžete na stránkách speciální přílohy, mapující historii Lupy i českého Internetu. Nechybí perličky ze zákulisí i dosud nepublikovaná fakta a fotografie. Až do konce dubna můžete navíc soutěžit o atraktivní ceny od partnerů výročí ve čtenářské soutěži.

Nejen sociální sítě v té době neexistovaly, oficiálně neexistovaly ani blogy. A přesto provozoval již od roku 1996 Ondřej Neff svého Neviditelného psa a velmi brzy založil i Gentleman svůj deníček. Wikipedie dnes ale v historii blogů zmiňuje úplně jiné stránky – ty české jako by pro ni neexistovaly. (Ještě že je Wikipedie editovatelná. Možná si toho povšimne i nějaký Čech…).

Takže když to shrneme, sociální sítě nebyly, blogy nebyly, ale přesto jsme již měli k dispozici veškeré hlavní principy Internetu. A dokonce zde byla přítomna i poslední vlastnost, o které chci dnes mluvit: schopnost Internetu být připomínkou minulosti. Zcela náhodou jsem v té době narazil na web s názvem Vojtova stránka. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jde o osobní stránky čtrnáctiletého kluka, který už nežije, protože se utopil na vodáckém výletě. Jeho stránka ale žila dál. Prostá slova, která Vojta o sobě kdysi napsal, se stala vlastně jeho neformálním pomníkem. Tehdy mě poprvé zamrazilo…

Ale v té době se tato schopnost Internetu teprve rodila. Přímo hmatatelně jsem mohl pozorovat propastný rozdíl mezi mnou, který neměl žádnou internetovou minulost ze své střední ani z vysoké školy (prostě jsem byl ten stařec), a například (mimochodem výborným) novinářem Tomášem Venturou, o němž už Internet prozrazoval, že za svých studií hrál v rockové kapele. Nevím, jestli o to Tomáš stál, ale co nadělat, byl přece jen o pár let mladší. Vypadalo to, jako bych já byl snad tou poslední generací, která ještě stihla žít v době temna, v době, která je určena k zapomnění.

I v této oblasti ale již Internet dospěl. Moji střední školu sice hned tak někdo nedoplní (moje spolužačka skenuje naše třídní fotky tempem dva snímky za rok – má k dispozici 60 fotek, takže se moji vnuci mají na co těšit), ale všechny novodobější zážitky jsou již v internetovém archivu. A funkci internetového archivu dnes plní i Lupa. Mimo jiné i díky ní se nedá zapomenout tehdejší doba. Doba, ve které jsme žili, pracovali a snili o možnosti dobýt ten velký globální svět.

A pak to všechno skončilo. Jako symbolický konec epochy pionýrského nadšení z Internetu mi v paměti utkvěl denní ohňostroj odpálený za pravého poledne od bývalé sochy Stalina v Praze na Letné při příležitosti Dne bez Internetu. Skutečně, ten ohňostroj byl vypálený za plného poledního slunce – větší pitomost se už těžko dala vymyslet (snad ani Globopolis.com či Samba Digital Media se tomu nevyrovnají – a to už je co říci!). Z rachejtlí nebylo vidět pochopitelně nic, vždyť byl jasný jarní den. Jak by řekl klasik, trochu to pšouklo, zasmrdělo a bylo to pryč. A tehdy jsem si uvědomil, že ta pitomost byla vlastně geniální. Těžko by někdo dokázal vymyslet příhodnější příměr “propálených” peněz (burned money), či peněz vyhozených do vzduchu. Denní ohňostroj splňoval obojí, a to s velkou rezervou.

BRAND24

A přesto vše, co jsme v té době dělali, dávalo smysl. Ano, dnes jsme zkušenější, některé věci bychom udělali určitě lépe a profesionálněji. V některých věcech bychom dnes nebyli tak naivní. Ale jediné, co v životě máme, je vlastně čas. A z tohoto pohledu je strašně krásné, že mimo jiné i Lupa nám umožnila tento čas plodně a užitečně využít. A hezké je od ní i to, že nám dodnes část toho času připomíná. Dodnes se v jejím archivu můžeme podívat sami na sebe z dnešní perspektivy a s úsměvem, ale kolikrát i uznáním hodnotit naše tehdejší myšlenky a představy.

Závěrem bych se měl tedy opravit. Jednu novou vlastnost Internet po těch letech přece jenom získal. Přináší nám každý den důkaz o tom, že dává smysl nepromarnit ani minutu našeho života. Nemá cenu čekat na to, že zítřek bude lepší nebo že my budeme dokonalejší. Život se má prožít dnes. A za své stopy, včetně těch internetových na Lupě, se nemáme důvod stydět.

Máte na Internetu své stránky, blog, album, prostě svůj koutek?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Koníčkem Jiřího Donáta je domýšlení vývojových trendů informačních technologií a jejich dlouhodobějšího vlivu na společnost.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).