A o jakém odstoupení se mluví? Operátor si se mnou něco nasmlouval na 2 roky dopředu. Na ty 2 roky nemá co mi měnit podmínky naší smlouvy. Pokud už pro to má pádný důvod, musí se chovat tak, abych já pádný důvod neměl spolupráci s ním zase rychle ukončit.
A bohužel někteří lidé jsou trochu slabší, takže pod vidinou operátorem slibovaných výhod souhlasí s kde jakou blbostí. Načež až zjistí, s čím to vlastně souhlasili celkově, bývá trochu pozdě.
Na druhou stranu, pokud operátorovi odevzdám zpět SIM kartu, za co bych mu ty peníze vlastně posílal? Jistě, měl bych mu uhradit přiměřené náklady. Což ale určitě není plná částka na 2 roky, když po zbytek platnosti nemůžu přijímat ani SMS, ani někam volat, ani nemám rezervované "své" číslo. Operátor pro mě nic nepeče, nemá už se mnou žádná zásadní vydání. Takže pokud mi nabídl nějaké výhody, musím vše vrátit nebo zaplatit přiměřenou kompenzaci. Ale proč plnou cenu? Protože může?
Vážně nějaká pasáž zákona, nebo alespoň smlouvy, umožňuje odstoupit bez sankcí ze smlouvy jenom proto, že zákazníkovi se najednou zachtělo? Můžete upřesnit, z jakého titulu to může udělat? Já mám pocit, že v článku nic takového zmiňované není. Ostatně pro takovou libovůli nevidím žádný důvod, leda by sepsaná smlouva měla hodnotu toaletního papíru. Ať se tu nebavíme jenom o myšlenkách co by, kdyby...
OK, nelíbí se mi komplikace u ukončení smlouvy v případě změny podmínek (např. zdražení).
Ale to odstoupení od smlouvy na dobu určitou jen tak, že se mi zrovna chce, je docela podraz. Smlouvu člověk uzavírá dobrovolně, nejspíš za úvazek dostane nějakou výhodu a pak to chce zrušit a nejlíp neplatit žádnou pokutu. Že operátor má také potřebu plánovat příjmy a výdaje už nikoho nezajímá.
Představte si, že s nějakým pekařem uzavřu smlouvu, že budu 2 roky odebírat denně 10000 rohlíků, on kvůli tomu koupí větší pec a spočítá si, že se mu to tak nějak rozumně vyplatí. No a já za 2 měsíce přijdu, že jsem si to rozmyslel (pekař naproti mně nabídnul lepší cenu). Osobně to považuju za nesmysl a vychcanost.
Pán vyrostl v komunismu a nic mu neříká volný trh, že?
Takže
a) pokud chci dělat pec, tak si sepíšu smlouvu, že druhá strana odebírá patřičné množství po urč. dobu, jinak platí sankci. Pokud se mu to nelíbí, nepodepíše, já nestavím pec.
b) pokud mu napálím nehorízné podmínky nebo najednou změním cenu, za kterou mu ty rohlíky peču, je úplně v pořádku, že on si spočítá, že se mu vyplatí zaplatit sankci a péct u jinýho, nebo jsem si nic nesepsal a nemám žádné nároky
c) jako zákazníkovi se smlouvou na částku x, mi operátor změnil podmínky tak, že by jednostranně vnutil balíček služeb, které ví, že vůbec nevyužívám za cenu 3x vyšší a trvalo 3 měsíce, než se to se všema lhůtama vyřídilo. Vám to připadá ok? Mně ne, takhle jsem smlou neuzavíral. Jak by se asi operátor tvářil, kdybych náhle platil částku třikrát nižší, protože teď jsem si změnil své interní podmínky? To by mi jako prošlo? Ha ha, že?
Navíc to posílají obyčejným dopisem, na který máte reagovat (ale lhůty pořád) a když vám ho pošta nedoručí nebo nejste pár týdnů doma, máte smolíka.
Smlouva je přeci oboustranný vztah, kde by si oba (či více) účastníci měli být rovni. Ne že jeden může kdeco a druhý nic.
Počkat, aby nedošlo k nedorozumění: bavím se o situaci, kdy zákazník odstupuje od smlouvy "bezdůvodně", tzn. ne, že by operátor třeba zdražil, ale proto, že našel lepší cenu nebo se u něho něco změnilo.
A proč by měl? Protože se zavázal, že bude mít minimální útratu v nějaké výši (tak to myslím má T-Mobile, nevím jak ostatní). Proč by zákazník měl mít možnost jen tak odejít?
P.S. Ale v tomto kontextu by měl operátor garantovat, že po ty dva roky nezmění podmínky a pokud ano, měl by naopak kompenzovat problémy zákazníkovi :)
ale operátor prodává neexistující zboží, vzduch, nedá se vyčíslit, kolik stojí jeden jediný zákazník, jde o halíře. Kdyby se lidi dozvěděli, kolik opravdu stojí operátora jeden účastník, tak by je šli fofrem zlynčovat! Ale naštěstí jim "vytře" zrak EU s omezením nesmyslných poplatků a roamingu.