Hlavní navigace

Máme novou strategii rozvoje informační společnosti. V uvozovkách

11. 4. 2008
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: 74287
Rada vlády pro informační společnost konečně něco vyprodukovala. Místo strategie pro rozvoj celé informační společnosti ale přijala pouze stručnou vizi dalšího rozvoje služeb v rámci e-governmentu. Ambice této strategii ale nechybí: ze současného chvostu nás má skokem dostat mezi pět nejlepších v EU. Jak?

Počátkem tohoto týdne proběhl v Hradci Králové již jedenáctý ročník konference Internet ve státní správě a samosprávě, zkratkou ISSS. A zajímavých věcí, které se zde odehrály či zazněly, bylo docela dost. Zde je jen stručný přehled toho nejdůležitějšího:

  • Premiér Mirek Topolánek zaúkoloval svou vládu: do konce funkčního období dohnat ztrátu a z chvostu se dostat na čelo – stát se jednou z pěti nejlepších zemí EU v oblasti e-governmentu.
  • Rada vlády pro informační společnost přímo na konferenci projednala a schválila novou svou Strategii rozvoje služeb pro „informační společnost“.
  • Představena byla koncepce nového zákona o e-governmentu a také dalších zákonů, které na něj navazují (střechový zákon o registrech, zákony o jednotlivých základních registrech, o eSbírce, archivní zákon atd.)
  • Resort vnitra podepsal memorandum s Českým statistickým úřadem o přípravě elektronických voleb, a s Notářskou komorou o její spolupráci na projektu CzechPoint.

V tomto článku se zastavím u prvních dvou bodů, k dalším se vrátím v pondělním seriálu Stalo se.

Kdo koordinuje?

Pravidelní čtenáři Lupy si jistě vzpomenou na doby, kdy ODS ještě byla v opozici a Mirek Topolánek osobně horoval za zrušení „příliš slabého“ ministerstva informatiky, které nedokáže prosadit své úkoly napříč resorty, přes jejich zakořeněný resortismus. Prvním krokem k nápravě mělo být zrušení ministerstva informatiky, dalším pak přechod celé agendy pod premiéra.

První krok, tedy zrušení resortu informatiky, se po vítězství volbách naplnit podařilo. Druhý, s přechodem agendy pod premiéra, už nikoli. Místo toho měla koordinace v oblasti informatiky přejít alespoň na Radu vlády pro informační společnost (s tím, že premiér je spolu s dalšími třemi ministry členem jejího řídícího výboru).

Fakticky se ale „vlády nad informatikou“ chopil resort vnitra, díky drobné vsuvce do zákona, kterým se rušilo MI ČR. Formou poslaneckého pozměňovacího návrhu ji tehdy prosadil poslanec za KSČM Vladimír Koníček, a říká, že koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie bude plnit Ministerstvo vnitra.

Praxe od té doby byla skutečně taková, že koordinace se chopilo vnitro, jehož ministr to při několika příležitostech také neopomněl před novináři zdůraznit (tedy to, že koordinaci má na starosti jeho resort). A Rada vlády mezitím jakoby spala a o své činnosti nedávala nijak vědět.

Premiér Mirek Topolánek zavelel

Podobně premiér Mirek Topolánek: ne že by také nějak spal a nebylo o něm slyšet. To ne. Jen k oblasti informatiky obecně, a k e-governmentu konkrétně, se vyjadřoval jen minimálně. Světlou výjimkou jsou v tomto ohledu jeho účasti na konferenci ISSS, kde byl v roli premiéra jak vloni, tak i letos.

Ve svém loňském projevu na konferenci ISSS premiér Mirek Topolánek zkonstatoval, že:

Byrokracie neubylo, ba možná ještě přibylo. Dámy a pánové, my potřebujeme novou, nikoli Velkou říjnovou, ale e-govermentovou revoluci. Techniku už máme, teď potřebujeme naučit státní správu nové filozofii. Přepnout ve vztahu „úřad-občan“ z režimu offline na trvalý online.

K vývoji a k postavení ČR v rámci EU pak ještě vloni poznamenal:

Jestli si myslíte, že se situace postupně zlepšuje, musím vám sdělit, že se bohužel mýlíte. V roce 2004 byla Česká republika v kvalitě a dostupnosti elektronických služeb na 19. místě v Evropské unii, vloni skončila v Evropské Unii ještě o dvě místa hůře.

Letos pak Mirek Topolánek ve svém proslovu při slavnostním zahájení konference ISSS konstatoval, že věci se zatím až tak moc nepohnuly:

Pořád je legislativa zastaralá, pořád není oddělen front office a back office, pořád nefunguje to, co jsme si od toho slibovali. Já bych řekl, že státní správa je velmi resistentní ….,

Pak ale řekl jednu zásadní věc, která (i vzhledem k jeho předchozím výrokům) působí skutečně revolučně :

Před vládu jsem postavil cíl, který nebyl jednoduchý: jak udělat ze země, která je v oblasti e-governmentu v Evropské unii na chvostu, co se týká služeb poskytovaných občanům, do konce funkčního období jednu z pěti nejlepších.

Rada vlády vyslyšela

Radu vlády pro informační společnost možná právě toto zaúkolování probudilo z letargie, a přímo na konferenci ISSS (v její první den) projednala a schválila koncepční dokument s názvem

Strategie rozvoje služeb pro „informační společnost“

A hned v jeho záhlaví je zakotven cíl, vytyčený premiérem:

Vize: ČR jako jedna z pěti nejlepších zemí EU v úrovni rozvoje e-governmentu

Bohužel ale v celém dokumentu není tento cíl nijak precizován, ani podrobněji rozveden. Ani pokud jde o možnost zhodnocení toho, zda byl či nebyl dosažen. Muselo by se jednat o nějaký žebříček, sestavovaný pro všechny členské země EU a hodnotící rozvoj e-governmentu. Takových existuje více, a další nepochybně vzniknou – ale každý z nich má svou vlastní logiku, kritéria i metodiku, a tak obecně dávají i různé výsledky.

A my chceme být v první pětce podle kterého z nich?

O jakou strategii jde?

Samotný dokument, přijatý v pondělí Radou vlády pro informační společnost je zajímavý ještě v dalších ohledech. Například již jen tím, že byl původně avizován jako strategie rozvoje informační společnosti jako takové. Ocitujme si tiskovou zprávu z posledního známého zasedání Rady (15. října loňského roku):

Na svém zasedání Rada schválila plán činnosti na nejbližší období. Prioritou Rady je zpracování strategie rozvoje informační společnosti v České republice pro období 2008 – 2012, která bude vládě předložena do konce letošního roku. Strategie bude definovat prioritní oblasti, analyzovat jejich stávající stav a stanovovat dílčí cíle pro zlepšení tohoto stavu, včetně metrik pro měření dosažení cílů.

No, nakonec se to nestihlo do konce loňského roku, ale poněkud se to protáhlo. Ale hlavně: je to materiál, který je „mělčí“ (například neanalyzuje současný stav, nedefinuje metriky pro měření dosažených cílů), a především je výrazně „užší“: nezabývá se totiž rozvojem informační společnosti jako takové, ale jen jejími službami. A také redukuje svůj záběr jen na oblast e-governmentu a už si nevšímá dalších oblastí, které také tvoří důležitou součást informační společnosti.

Na druhou stranu to alespoň přiznává a naznačuje proč:

Vytyčujeme strategii rozvoje služeb pro otevřenou demokratickou společnost, nikoli strategii rozvoje „informační společnosti“ jako takové. Ta může vzejít jedině ze svobodné iniciativy občanů a podnikatelů. Úkolem vlády však je vytvořit systém služeb, který bude stát „informační společnosti“ poskytovat. Jinými slovy: cílem a smyslem předložené strategie je reformovat veřejnou správu a služby poskytované státem a samosprávami.

Ačkoli to v samotné strategii není nijak podrobněji rozvedeno (a podle mého názoru by naopak mělo), už v tomto disclaimeru je nepřímo obsažena zcela zásadní teze o tom, jakou roli přisuzují její autoři státu při rozvoji informační společnosti, viz ono:

Ta (informační společnost, pozn. autora) může vzejít jedině ze svobodné iniciativy občanů a podnikatelů. Úkolem vlády však je vytvořit systém služeb, který bude stát „informační společnosti“ poskytovat.

To interpretuji jako zásadní rozdíl oproti předchozím obdobným koncepcím, které státu přisuzovaly významnou roli i v dalších oblastech. Například pokud jde o informační gramotnost obyvatel (v rámci školství i mimo něj) a překonávání tzv. „digital divide“. Či otázky rozvoje infrastruktury a její dostupnosti i v odlehlých oblastech atd. Nebo dříve tak často vzývanou možnost spolupráce veřejného a privátního sektoru (Public-Private Partnership). Nynější strategii proto rozumím jako deklaraci toho, že tyto věci se státu netýkají.

Ostatně, slova jako Internet, broadband, připojení, dostupnost, gramotnost, vzdělání, či digital divide v nové strategii vůbec nenajdete. Celý dokument je také velmi stručný. Má jen něco málo přes 10 000 znaků (včetně mezer), a je tedy zhruba o třetinu kratší než tento článek.

Šance, nebo jen potřeba reagovat?

Autoři koncepce tedy ponechávají vše ostatní  – kromě služeb, poskytovaných státem a samosprávami – plně a výhradně na privátní sféře, viz ono: informační společnost (…) může vzejít jen ze svobodné iniciativy občanů a podnikatelů (…). A vlastně ani nedávají najevo, za jak významné či naopak nevýznamné tyto „ostatní“ oblasti považují.

Ostatně, v celé koncepci nenajdete nic o tom, že by informační společnost měla být pro stát nějak specificky významná, že by měla být pro naši společnost příležitostí, či dokonce „šancí na přežití“. Má spíše „reaktivní“ pojetí: okolnosti nás k tomu nutí, tak musíme reagovat. Tedy alespoň v oblasti veřejné správy:

Předložený materiál je popisem plánu, jak změnit českou veřejnou správu, aby vyhovovala nárokům spontánně vznikající „informační společnosti“ – tedy takového hospodářského a společenského uspořádání, v němž rozhodující část ekonomických i soukromých aktivit lidí představuje nakládání s informacemi.

Navíc, a to je také zajímavé, se celý dokument nezabývá všemi oblastmi, které (alespoň podle mého názoru) také spadají mezi služby, poskytované státem a jeho orgány. Třeba slibně se rozvíjející „ejustice“ je zde zmíněna jen zcela okrajově. Jako kdyby se vše točilo jen kolem agend, které jsou v gesci resortu vnitra.

A ještě jeden zajímavý postřeh: v celém dokumentu je termín informační společnost systematicky dáván do uvozovek. Podle neoficiálních informací si to na poslední chvíli (v pondělní dopoledne, při zasedání Rady vlády) vynutil hejtman Evžen Tošenovský jako člen Rady vlády (jinak též předseda Asociace krajů, hejtman Moravskoslezského kraje).

Ačkoli to může být jen formalita a může vyjadřovat určitou vágnost a neurčitost samotného pojmu, použití uvozovek v takovémto dokumentu mi nepřijde vhodné. Jakoby ještě více zdůrazňovalo záměrný odstup od všeho, co se děje mimo sféru veřejné správy, a toto znevažovalo. Přitom samotný dokument sám definuje pojem „informační společnost“, a to docela šikovně, viz poslední citát.

Jaké jsou priority?

Na závěr si ještě ocitujme něco z konkrétního obsahu dokumentu. Nečekejte ale žádné hlubší úvahy a podrobné návody. Konkrétní a detailní je pouze výčet milníků:

  • V roce 2009 budou zprovozněny datové schránky, bude existovat rozvinutá síť univerzálních kontaktních míst veřejné správy, kde bude možno získat ověřené výpisy z vybraných rejstříků.
  • V roce 2010 budou zprovozněny centrální registry.
  • V rámci existující sítě kontaktních míst veřejné správy bude možno v roce 2010 učinit veškerá podání vůči veřejné správě.
  • V roce 2010 bude ukončen legislativní proces všech norem souvisejících s realizací cílů Strategie.
  • V roce 2012 budou funkční aplikace pro oblast zdravotnictví, sociální péče, správního, soudního a daňového řízení, bude funkční infrastruktura pro dlouhodobé ukládání a archivaci elektronických dokumentů.
  • V roce 2015 bude dokončen proces elektronizace datové základny, včetně elektronizace geografických informací.

Pokud jde o cíle, ty jsou formulovány podstatně vágněji:

Z pohledu občana:

  • Umožnění komfortní, bezpečné a důvěryhodné elektronické komunikace s veřejnou správou na všech úrovních a v maximu životních situací.

Z pohledu infrastruktury:

  • Konsolidovaná datová základna, využitelná pro konstrukci informačního obsahu a aplikací.
  • Ucelený balík zákonů jako právní základ a opora e-governmentu.
  • Robustní, bezpečná a efektivní infrastruktura, schopná zprostředkovat přístup k datovým zdrojům s potenciálem dalšího rozvoje.
  • Sada klíčových aplikací usnadňující řešení běžných životních situací, podnikání a komunikaci se státní administrativou (s přesahem do komerční sféry).
  • Snížení administrativních nákladů spojených s chodem veřejné správy v souvislosti se zaváděním e-governmentu o 20 % do roku 2013.

A pokud jde o „principy realizace strategie“, ty už snad ani nemohou být obecnější a frázovitější:

Principy realizace strategie:

  • Zaměření na občana – ve středu pozornosti nesmí být úřad, ale občan.
  • Zaměření na výsledky – vytvoření zřetelného užitku pro občana.
  • Hospodárnost – hodnota vnímaná občanem převyšuje vynaložené náklady.

Velmi obecné je také konstatování, že:

Strategie bude implementována prostřednictvím řady vzájemně provázaných projektů; tyto projekty jsou rozděleny do pěti programových oblastí…

S následným vymezením těchto programových oblastí:

  1. Základní registry a identifikace (registr územní identifikace a nemovitostí; registr obyvatel; registr osob; registr práv a povinností) spolu s organizační architekturou a technickým zázemím, které umožní propojení s agendovými registry, zabrání duplicitě dat a zachovají požadované standardy bezpečnosti.
  2. Univerzální kontaktní místo (asistovaná i samoobslužná komunikace s VS, portál VS a jednotlivé agendové portály, systém datových schránek).
  3. Zaručená a bezpečná elektronická komunikace mezi úřady a stejně tak mezi občanem a úřadem vč. nezávislého dohledu na dodržování bezpečnostních a provozních pravidel.
  4. Digitalizace datových fondů a jejich archivace.
  5. Vlastní služby pro „informační společnost“, a to přednostně:
    • Zdravotnictví, důchodová péče, školství, zejména v oblasti elektronické karty uživatelů, tedy pojištěnců, žáků, studentů.
    • Veřejná správa v užším slova smyslu, zejména soudní, správní a daňové řízení, vedení elektronických spisů umožňujících jednoduché předávání agendy mezi jednotlivými orgány VS.
    • Správa aktiv státu a samospráv, zejména evidence majetku, rozpočtování, státní pokladna, nakládání s majetkem a penězi, veřejné zakázky, dotace.

První čtyři oblasti ale představují spíše předpoklady, zatímco skutečnými službami jsou až ty, které spadají do poslední, páté oblasti.

Konečně poslední částí celého strategického dokumentu je kapitola s názvem „Měříme úspěch“. Ale ani zde nenajdete nic o možnosti zhodnotit dosažení hlavního cíle, tedy „dostat se mezi pět nejlepších v EU v rozvoji e-governmentu“. Jsou zde naznačené oblasti pro „tuzemské“ posuzování toho, zda občané nějak pocítili výsledky, či nikoli. Ale ani ty nemají charakter nějaké konkrétní metriky, podle které by šlo dojít k nějakým exaktním výsledkům, viz například otázky:

  • Cítí občan podstatné zlepšení a zjednodušení komunikace se státní správou při řešení každodenních životních situací?
  • Umožnili jsme občanovi, aby poskytoval státní správě všechny vyžadované informace pouze jednou a pohodlně, nebo musí tutéž informaci poskytovat vícekrát různým úřadům?

Snad jedině formou průzkumů veřejného mínění, konaných s určitými časovými odstupy.

BRAND24

Celkově pak si dovolím vyjádřit názor, že celá strategie je až příliš stručná a málo konkrétní. Ve srovnání s dosavadními obdobně zaměřenými strategiemi, konkrétně Státní informační politikou z roku 1999 a Státní informační a komunikační politikou z roku 2003, působí spíše jako stručné manažerské shrnutí, než jako vlastní text strategického dokumentu. A když už se soustřeďuje jen na oblast e-governmentu, zatímco vše ostatní ponechává stranou, měla by na rovinu říci, proč tak dělá a podrobněji rozvést roli, kterou by podle ní stát měl mít.

Nehledě již na hlavní cíl (dostat se mezi pět nejlepších), který působí spíše jako nějaký dodatečný přílepek, učiněný na poslední chvíli. Osobně jeho dosažení nepovažuji za příliš reálné.

Má ČR šanci dostat se mezi pět nejlepších v EU v oblasti e-governmentu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).