Názor k článku
Máme se bát Velkého bratra?

příklady ze života:
1) Na „rozlučce se svobodou“ navštíví slavící společnost morálně nevhodný podnik (nevěstinec, gay klub). Jako účastník se přemůžeš a pro oslavence to uděláš, i když ti to není příjemné (morálně, fyzicky). Běžně tato informace zůstane mezi účastníky. Co když to ale následně někdo publikuje? Noviny ti to neotisknou, televize neodvysílá, ale Internet to spolkne. A ty ve vysoké pozici, morálně bezúhonný nebo ortodoxně věřící. Co ti na to řekne okolí?
2) Tvá škola zveřejní tvůj rozvrh (místa, časy). Nebo na blogu info, jak každej víkend jezdíš na chatu. Jak těžké je tuto informaci zneužít? Únos, sexuální obtěžování, vykradení bytu…
3) Politický keci v hospodě u piva vs. blog s Tvými názory. A co když se změní režim a ty budeš nepohodlnej? (komanči si taky mysleli že jsou tu navěky.) Nebo tvůj novej šéf nesouhlasí s tvými názory. Vzít zpět tvé příspěvky je velmi těžké. Případně tě za tvé názory diskriminují ve škole.
4) Únik informací o zdravotním stavu (třeba i bezvýznamný záchvat či kožní problém). Neznalost lidí pak udělá svoje. Ztráta přátel, zaměstnání…

Přílišné publikování informací je nebezpečné především kvůli krátkozrakosti takového extroverta. Po příchodu problémů se takové informace těžko berou zpět.

ÚPLNĚ NEJHORŠÍ je, že lidé mají prostor publikovat informace o ostatních, bez jejich vědomí a svolení!!!

Hloupým lidem byl dán velmi mocný a chytrý nástroj.
Nejlepší přirovnání jsem četl jako: hlupák s klackem nadělá málo škody, dej mu ale kanón a…