Ono je to poněkud komplikovanější. První webový prohlížeč BYL zároveň WYSIWYG editorem a tak to mělo zůstat. Web měl být tvořen právě a jen pomocí WYSIWYG nástrojů. To, že dnes tvoříme weby pomocí zápisu hranatých značek a nikoliv pomocí WYSIWYG nástrojů byla dost nečekaná odbočka v rámci evolučního vývoje, o které TBL sám píše, že ho značně překvapila.
Ono to při návrhu formátu není nic neobvyklého. Když se navrhoval ODF nebo OpenXML, jistě se právem očekávalo, že oba budou tvořeny pomocí nástrojů a jen snad opravdu zcela výjimečně ručním zápisem. U HTML tomu bylo stejně.
Je docela možné, že právě proto, že HTML kód měly tvořit výhradně nástroje a nikoliv lidé, nebylo zapotřebí se od začátku detailně zabývat jeho správností, což se ukázalo jako problém až v momentě oné nepředpokládané evoluční odbočky. No a pak už bylo pozdě.
Mě na WYSIWYG přístupu prvního prohlížeče zaujal zej. způsob jakým tvořil odkazy. Nebylo zapotřebí se zabývat URL (něčím tak ošklivým se přeci nebude zabývat uživatel editoru), stačilo označit ve stránce (nebo ve stránkách) místo odkud a kam má odkaz vést. Editor odkaz vytvořil včetně cílové kotvy, o jejíž existenci tehdejší tvůrce webových stránek nemusel mít ani tušení, on přeci jen ukázal v dokumentu, kam má odkaz směřovat. Nepamatuji si, že bych narazil na moderní WYSIWYG editor, který by něco tak dokonale jednoduchého umožňoval.