Příklad: Jako uživatel si mohu vybrat mezi dvěma prohlížeči. V jednom vypadá většina stránek dobře, i když ne vždy v souladu se záměrem autora. Druhý se striktněji drží standardů a zobrazí nevalidní stránky ošklivě či vůbec (věci se překrývají, jsou neviditelné atd), ale nikdy se neodchýlí od toho, co autor zapsal (a teď ponechme stranou, zda zapsal to, co zamýšlel).
Zkuste si teď tipnout, jak velký trh bude mít ten druhý prohlížeč.
Svým způsobem je jedno, jak došlo k tomu, že je mnoho zajímavých stránek více či méně nevalidních. Samozřejmě má smysl historii prostudovat a poučit se z ní do budoucna. ("Kde došlo k chybě? Byly dřív nástroje na vytváření špatných stánek? Byly dřív příliš tolerantní prohlížeče? Vznikla v nesprávném okamžiku dvojice editor/prohlížeč navzájem kompatibilní leč nerespektující standard? atd.") Ale plechovka je otevřená a žížaly se rozutekly. Teď už prostě musíme respektovat, jak html/web fungují, co uživatelé očekávají a co dostávají.
K tomu OpenOffice/XML: Představuji si systém s mnoha lokálními rovnováhami. Jedna z nich je "většina publikuje validně, většina čte striktně". Jiná z nich je "dostatečně mnoho publikuje nevalidně, dostatečne mnoho čte benevolentně". A mohou být i další. "Hráči" v systému přizpůsobují svoji strategii tomu, kolem které rovnováhy se systém pohybuje.
Názor k článku
Máte tam chybu, Time...
