Hlavní navigace

Máte v obci infrastrukturu pro vysokorychlostní Internet, ptá se ČTÚ

25. 7. 2013
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
ČTÚ se snaží zmapovat, jaká je v ČR infrastruktura pro přístup k vysokorychlostnímu internetu v Česku. Chce najít místa, kde bude v budoucnu možné využít státní podporu.

ČTÚ na svých webových stránkách zveřejnil dotazníky, jejichž prostřednictvím chce zmapovat existující a plánovanou infrastrukturu pro poskytování vysokorychlostního připojení k Internetu na území České republiky. Dotazníky jsou určeny jednak pro podnikatele, kteří takové sítě provozují, ale také pro obce a vyšší územně samosprávné celky, tedy kraje. Vyplněný dotazník je možné zaslat nejpozději do 23. 8. 2013 na e-mailovou adresu: pruzkumNGA@ctu.cz

Výsledky průzkumu chce Úřad zapracovat do podmínek připravovaného národního programu podpory projektů zaměřených na budování přístupových sítí nové generace. Ten by měl pomoci naplnit poměrně ambiciózní cíl Evropské unie, která počítá s tím, že do roku 2020 by měly být všechny domácnosti v EU možnost připojit se k Internetu rychlostí alespoň 30 Mbit/s. A nejméně 50 % domácností by mělo být připojeno rychlostí nad 100 Mbit/s.

Tento cíl si vzala za své i česká vláda, když jej zahrnula do koncepce Digitální Česko 2.0 „Cesta k digitální ekonomice", schválené letos v březnu. Do konce letošního roku by podle ní mělo být všem domácnostem na venkově dostupné připojení o rychlosti alespoň 2 Mbit/s, ve městech 10 Mbit/s. Do roku 2015 by pak 30 procent domácností ve městech mělo mít dispozici rychlost připojení 30 Mbit/s.

K naplnění tohoto cíle chce vláda využít program finanční podpory budování nových přístupových sítí. Do něj by mohla směřovat například část výnosů z aukce mobilních kmitočtů. Zda se tak opravdu stane ale není zatím jisté.

Úřad chce ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu přesvědčit ministra financí, aby část výnosů z aukce dal na rozvoj vysokorychlostních sítí především tam, kde by to pro operátory nedávalo ekonomicky smysl, uvedl koncem května na setkání Netclub člen Rady ČTÚ Ondřej Malý.

Veřejnou podporu přitom při schvalování koncepce předpokládala i samotná Evropská komise.

U takto ambiciózního cíle nelze předpokládat, že v daném (relativně krátkém) časovém horizontu do roku 2020 bude tohoto cíle dosaženo pouze přirozeným vývojem na trhu elektronických komunikací, tedy plně v samostatné kompetenci soukromých subjektů bez zásahu strany veřejného sektoru. Lze tedy očekávat nutnost finanční či jiné podpory členských států.

Na finanční podporu ze strany EU se státy příliš spoléhat nemohou. Původně chtěla Unie věnovat na podporu investic do rychlých a velmi rychlých širokopásmových sítí a evropských digitálních služeb v období 2014 až 2020 celkem 9,2 miliardy eur (necelých 240 miliard korun). Po seškrtání rozpočtu ale prostředky alokované na tuto oblast dramaticky poklesly, a to na jednu miliardu eur (necelých 26 miliard korun).

Aby se podařilo cíl naplnit, bude potřeba do výstavby sítí napumpovat více než 300 miliard eur. Většina investic by měla jít ze soukromého sektoru, Evropská komise už ale vyzvala členské státy, aby začaly pracovat i na programech veřejné podpory (Pokyny EU k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí, PDF)

Odhaduje se, že na dosažení cíle, jímž je přístup k internetu o rychlosti vyšší než 30 Mb/s, by byly potřebné investice ve výši až 60 miliard EUR. Zajištění rychlosti internetového připojení přesahující 100 Mb/s pro nejméně 50 % domácností by si pak vyžádalo až 270 miliard EUR. Tyto investice pocházejí především od komerčních investorů. Nicméně cílů Digitální agendy nemůže být dosaženo bez podpory z veřejných prostředků. Z tohoto důvodu agenda vyzývá členské státy k využití „veřejného financování v souladu s pravidly EU o hospodářské soutěži a státních podporách“, aby splnily cíle pokrytí, rychlosti přenosu a využívání sítí definované ve strategii Evropa 2020.

Kde jsou bílá místa

V rámci procesu posuzování, zda bude mít projekt nárok na veřejnou podporu, bude směrodatné, v jaké lokalitě se nachází. Evropská komise rozlišuje tři oblasti – bílá, šedá a černá místa.

Tzv. „bílá místa“ jsou lokality, ve kterých se žádná širokopásmová infrastruktura nenachází a zároveň není pravděpodobné, že by v nich v blízké budoucnosti vznikla. V takových oblastech bude poskytnutí veřejné podpory nejjednodušší.

V tzv. „šedých místech“ sice infrastruktura nechybí, ale působí zde pouze jeden provozovatel. V takových lokalitách je veřejná podpora možná pouze v případě, je-li jasně prokázáno přetrvávající selhání trhu.

Konečně „černá místa“ představují lokality, kde státní zásah není nutný.

Právě prostřednictvím zmíněných dotazníků chce ČTÚ zmapovat v České republice bílá, šedá a černá místa.

Pevná, nebo bezdrátová síť?

Původně měla být podle představ EK veřejná podpora budování sítí nové generace (NGA) omezena pouze na pevné přístupové sítě. Začátkem roku ale Komise definici NGA změnila a nově v nich připouští i určité bezdrátové prvky. Záležet ale bude na jednotlivých státech, jak programy na podporu budování sítí nastaví.

Někteří členové Rady ČTÚ, jako například Ondřej Malý, neskrývají přesvědčení, že stát by se měl finančně spolupodílet pouze na budování optických sítí.  

Osobně bych chtěl, aby prostředky byly využity na budování symetrických a otevřených sítí. Na cokoli jiného by stát peníze dávat neměl. Věci by se měly dělat jednou a pořádně, než aby se postupovalo po nějakých inkrementech. Skoro jakýkoliv wireless považuji za inkrement. Nedokážu si představit bezdrátové připojení, které by zajistilo symetrické spojení za rozumnou cenu, uvedl na květnovém NetClubu Malý.

Otázkou však zůstává, zda je veřejná podpora budování těchto sítí na místě. Někteří ji apriori odmítají, jiní naopak tvrdí, že je pro budování v některých lokalitách žádoucí jako určitý stimul pro komerční sektor.

Obě skupiny se ale shodují na tom, že velkou překážkou, která budování NGA sítí (hlavně těch optických) brzdí, je značná byrokracie a vysoké náklady.

Drtivá většina nákladů, které jsou spojeny s optikou, nepřipadá na ten samotný kabel. Když jsem byl loni na FTTH konferenci, tak tam někdo prohlásil, že kilometr optického kabelu je levnější než kilometr toaletního papíru. Enormně drahé je ale položení kabelu. A to nejen kvůli nákladům na výkop, ale i na věcná břemena. Některé obce chápou věcná břemena směrem k operátorům jako příležitost pro naplnění svých rozpočtů, kritizoval v květnu Ondřej Malý.

Jak je na tom Česko

Že si Evropská komise dala opravdu velmi ambiciózní cíl dokládá i obsáhlá zpráva Evropské komise s názvem EU Digital Agenda Scoreboard 2013 (PDF, 2,2 MB). Podle ní má sice v současné době přístup k broadbandu základní kvality 99,9 % domácností v EU (zahrnuto je fixní, fixně bezdrátové, mobilní a satelitní připojení). Pokud nevezmeme v úvahu satelitní připojení, je pokryto základním broadbandem 99,4 % domácností (96,1 % na venkově). Nejhorší pokrytí takovým základním broadbandem má podle zprávy sousední Slovensko.

Sousední Slovensko má podle zprávy problémy s pokrytím základním broadbandem hlavně na venkově. Je však nutné připomenout, že v jednotlivých státech EU je definice základního broadbandu rozdílná, což může výsledky poněkud zkreslovat.
Autor: Digital Agenda Scoreboard 2013

Sousední Slovensko má podle zprávy problémy s pokrytím základním broadbandem hlavně na venkově. Je však nutné připomenout, že v jednotlivých státech EU je definice základního broadbandu rozdílná, což může výsledky poněkud zkreslovat.

Pokud uvažujeme pouze fixní a fixně bezdrátové připojení, poklesne pokrytí na 95,5 % (83,2 % na venkově). To znamená, že 9 milionů domácností nemá přístup k optice, rezidentnímu WiFi, kabelu či xDSL/VDSL.

Ve většině krajů České republiky pokrývá základní fixní broadband více než 95 % domácností. Výjimkou tvoří pouze Pardubický, Olomoucký a Plzeňský kraj, kde je pokryto 90 % a více domácností. V Praze je pak pokrytí stoprocentní. Všimněte si, jak Česká republika krásně vystupuje z mapy.
Autor: Digital Agenda Scoreboard 2013

Ve většině krajů České republiky pokrývá základní fixní broadband více než 95 % domácností. Výjimkou tvoří pouze Pardubický, Olomoucký a Plzeňský kraj, kde je pokryto 90 % a více domácností. V Praze je pak pokrytí stoprocentní. Všimněte si, jak Česká republika krásně vystupuje z mapy.

Základní broadband je definován v jednotlivých zemích Unie různě, nejčastěji jako připojení rychlostí 512 kbit/s až 4 Mbit/s. Koncepce Digitální Česko 2.0 aneb „Cesta k digitální ekonomice" schválená v březnu vládou, definuje broadband jako připojení o rychlosti alespoň 2 Mbit/s.

Co se týče základního fixního broadbandu (optika, kabel, xDSL), dosahuje pokrytí více než 99 % jen deset států.

Česko je, co do pokrytí základním fixním broadbandem (fixní + fixně bezdrátový) nad průměrem EU.
Autor: Digital Agenda Scoreboard 2013

Česko je, co do pokrytí základním fixním broadbandem (fixní + fixně bezdrátový) nad průměrem EU.

Jenže pokud se zaměříme na NGA už to taková sláva není. Přípojky s rychlostí alespoň 30 Mbit/s pokrývají nyní 53,8 % domácností. NGA přípojky reprezentují 20,3 % všech fixních přípojek (meziroční nárůst o 8 %). Přípojky nabízející rychlost 100 Mbit/s a více tvoří jen 3,4 % fixních přípojek v EU (přípojky s rychlostí alespoň 30 Mbit/s tvoří 14,8 % fixních přípojek). Přípojky s rychlostí nad 100 Mbit/s přitom využívají jen dvě procenta evropských domácností. 

BRAND24

Představa, že nejméně 50 % domácností by mělo být připojeno rychlostí nad 100 Mbit/s, je zatím na hony vzdálená realitě. EU má ale na splnění cíle ještě 7 let, tak nepředbíhejme.
Autor: Digital Agenda Scoreboard 2013

Představa, že nejméně 50 % domácností by mělo být připojeno rychlostí nad 100 Mbit/s, je zatím na hony vzdálená realitě. EU má ale na splnění cíle ještě 7 let, tak nepředbíhejme.

V České republice je pokryta NGA vysokorychlostními přípojkami téměř polovina domácností.

Vysokorychlostní NGA přípojky (rychlost nad 30 Mbit/s) jsou dostupné ve zhruba v polovině českých domácností. Na venkově je ale pokrytí minimální.

Vysokorychlostní NGA přípojky (rychlost nad 30 Mbit/s) jsou dostupné ve zhruba v polovině českých domácností. Na venkově je ale pokrytí minimální.

Co se týče podílu NGA na všech fixních přípojkách, patří Česko s 38 procenty v Unii k těm lepším.

Česko si v tomto ukazateli nestojí špatně. Zajímavé je, že nejvyšší podíl NGA na fixním broadbandu má v EU nyní Rumunsko.
Autor: Digital Agenda Scoreboard 2013

Česko si v tomto ukazateli nestojí špatně. Zajímavé je, že nejvyšší podíl NGA na fixním broadbandu má v EU nyní Rumunsko.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Internetové novinařině se věnuje od roku 2005, kdy začal jako redaktor pracovat pro vydavatelství Internet Info.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).